Jak se Česko odklání od právních principů platných v západoevropských zemích

12. 2. 2013 / Aleš Uhlíř

Aleš Uhlíř V textu "Většinu českých poslanců úroveň pracovněprávních vztahů nezajímá" s podtitulkem "Věc, kterou by měl prošetřit Veřejný ochránce práv" (Britské listy z 29. 10. 2012) jsem napsal, že jsem se obrátil na Veřejného ochránce práv s podnětem k prošetření, zda česká právní úprava umožňující rozhodčí řízení takového rozsahu v pracovněprávních vztazích má své opodstatnění.

O této problematice jsem již vícekrát psal na stránkách Britských listů a také jinde (viz odkazy v textu z 29. 10. 2012). Jde o to, že s účinností novely Zákoníku práce od 1. 1. 2007 zmizelo ze zákona ustanovení, podle něhož rozhodování sporů z pracovněprávních vztahů přísluší soudům.

Teprve později se ukázalo, k jakým zvrácenostem toto u nás může vést. Zaměstnavatelé, především menší firmy, stále častěji vnucují zaměstnancům do pracovních smluv rozhodčí doložky, což má na pracovněprávní vztahy devastující účinek.

Rovnost účastníků řízení v pracovněprávním sporu u rozhodce či právo na spravedlivý proces jsou iluzorní.

Nechci opakovat to, jsem na stránkách Britských listů podrobně rozebral a popsal. Alespoň jen krátce. O veškerých majetkových nárocích zaměstnance vůči zaměstnavateli a také zaměstnavatele vůči zaměstnanci v případě, že pracovní smlouva obsahuje rozhodčí doložku, nerozhoduje nezávislý soud, nýbrž rozhodce. Mzdové požadavky, náhrada škody za pracovní úraz nebo nemoc z povolání a veškeré jiné majetkové nároky, to vše by namísto nezávislého soudu projednával a rozhodoval o tom rozhodce. Proti jeho rozhodnutí není žádný opravný prostředek a je-li rozhodčí doložka platně sjednána podle náležitosti zákona, nelze se obrátit ani na soud, aby rozhodčí nález přezkoumal. Rozhodce nemusí své rozhodnutí třeba ani odůvodnit. Rozhodčí nález je konečný a lze dle něj nařídit exekuci.

Z praxe mi je známo, že rozhodčí doložky jsou velmi často součástí pracovních smluv. Setkal jsem se také s tím, že zaměstnavatel použil hrozby uplatnění v podstatě vykonstruovaného nároku na náhradu škody vůči bývalému zaměstnanci (rozhodčí doložka nezaniká s ukončením pracovního poměru), aby zaměstnance zastrašil a odradil od trvání na zaplacení dlužných mzdových nároků.

V dnešní době se stále častěji lze na pracovištích setkat s různými šikanami a ponižováním ze strany zaměstnavatele a nadřízených, které mohou mít i intenzitu kriminálního jednání. Účelové změny Zákoníku práce jako je ta, která umožňuje zaměstnavateli vyhnout se tomu, aby o pracovněprávních vztazích rozhodovaly nezávislé soudy (tj. soustava obecných soudů včetně možnosti zásahu ze strany Ústavního soudu) tomu vydatně napomáhají a nikoho to příliš nezajímá.

Opakuji, co jsem již zde řekl. Nikde v civilizované zemi není něco takového v pracovněprávních vztazích možné. Dokonce i mimo pracovněprávní vztahy je rozhodčí řízení striktně omezeno a nejde-li o spory mezi podnikatelskými subjekty, je možné jen do určité výše (obvykle nízké) hodnoty sporu. Prostě se má zato, že tato forma řešení sporů je vhodná pro spory mezi podnikateli a ne pro spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Pro jiné druhy sporů (např. ze spotřebitelských smluv) jsou přísná omezení co do výše hodnoty sporu (uplatněného nároku) a zákonnost rozhodčího nálezu lze přezkoumat soudem. V Česku může zaměstnavatel vůči zaměstnanci v rozhodčím řízení uplatnit majetkové požadavky bez jakéhokoli omezení jejich výše a bez možnosti, aby nález přezkoumal soud.

Na můj podnět jsem dostal od Veřejného ochránce práv dopis z 16. 1. 2013, z jehož závěru cituji:

"Pokud se jedná o uzavírání rozhodčích doložek v pracovněprávních vztazích, je Váš podnět upozorňující na tuto problematiku zatím ojedinělý. Obdržím-li více podnětů vztahujících se k dané záležitosti, zvážím, zda se k dané problematice nevyjádřím v obecné rovině, stejně jako v případě spotřebitelských a nájemních smluv. Vážený pane doktore, děkuji Vám za podnětný návrh, tuto skutečnost budu i nadále vést v patrnosti zejména v situaci, budu-li v budoucnu osloven, abych uplatnil své připomínky k návrhu novelizace zákoníku práce. Na zkušenosti s aplikací rozhodčích doložek v praxi se mohu dotázat při jednání se zástupci orgánů inspekce práce provádějících kontrolní činnost dodržování pracovněprávních předpisů."

Musím přiznat, že jsem z takové  odpovědi trochu zklamán. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych očekával to, co ze strany ombudsmana zákon neumožňuje. Přesto bych v dané věci očekával víc. Je složité pro české poslance a erudované právníky pochopit, že nic tak zvráceného, jako je v Česku ničím neomezené a soudy nepřezkoumatelné rozhodčí řízení (rozhodčí nálezy) v pracovněprávních vztazích v západoevropských zemích neexistuje?

0
Vytisknout
10294

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2013