Evropská periferie se blíží k fiskálnímu útesu

19. 10. 2012

Skutečnou výzvu pro eurozónu nepředstavuje neadekvátní likvidita, ale faktická insolvence její periferie a potenciální nákaza v centru.

Navzdory některým nedávným ziskům se evropská periferie přibližuje k fiskálnímu útesu, konstatuje Dan Steinbock. Během posledních pěti let mezinárodní společenství důsledně a systematicky přeceňovalo sílu globální ekonomiky a podceňovalo její slabiny.

Na počátku globální krize si sotva někdo dovedl představit, že by globální růst klesl pod 4%. Podle prognóz MMF teď v letech 2012 a 2013 dosáhne 3,3%, respektive 3,6%. Souběžně s tím ovšem analytici pracují s modelem, kde by se růst pohyboval pod 2%.

Tyto relativně malé revize očekávaného růstu jsou ovšem založeny na předpokladu, že politika EU provede účinné kroky k postupnému zlepšení podmínek na periferii Unie.

A tento předpoklad je chybný.

Evropské úřady na riziko finanční nestability reagovaly tak, že kráčely ve stopách Japonska a Spojených států. Zpřísnily podmínky pro poskytování úvěru. Od prosince 2011 Evropská centrální banka spustila tříletý program dlouhodobých refinančních operací (LTRO), aby snížila tlak na financování bank. Tím současně snížila i tempo odstraňování pákového efektu z finančního sektoru. Podmínky úvěrování se nejprve stabilizovaly, ale poté se začaly už ve druhém čtvrtletí letošního roku znova zhoršovat. Program LTRO nedokáže překonat rozdíly ve vývoji ekonomiky jádra eurozóny a její periferie. Ty se nadále prohlubují.

V podmínkách absence společné fiskální politiky musela společná měnová politika ECB přijít s něčím novým. Na konci července šéf Evropské centrální banky Mario Draghi vyjádřil ochotu podniknout na záchranu eura "co bude třeba". V září pokračovala rozprava o evropské verzi kvantitativního uvolňování; tou je program OMT nabízející likviditu trhům s vládními dluhopisy zemí periferie. OMT pro tuto chvíli snížil napětí a nepřímo tak podpořil oživení na trhu.

V příštích měsících budou LTRO a OMT následovány dalšími exotickými zkratkami. Nicméně tak jako jejich předchůdci nemohou přinést nic jiného než injekce likvidity s omezeným a dočasným efektem.

Eurozóna podle MMF profituje z relativně solidních základních ukazatelů, odvážné měnové politiky a vnitřních komerčních depozit. Všechny tyto výhody však postupně erodují.

Většinu regionálního ekonomického výstupu teď produkují země jádrové oblasti EU. Vedle propasti mezi periferií postiženou úsporami a jádrem nespokojeným s finanční pomocí, kterou musí poskytovat, dochází současně ke komplikování ekonomických potíží a politických nálad. Veřejnost na periferii se rychle radikalizuje a každý pátý Řek nyní pohlíží se sympatiemi na extrémisty z ultrapravicové strany Zlatý úsvit.

Překonání institucionálních nedostatků Unie by si vyžadovalo shodu na celé řadě složitých otázek v rekordně krátkém čase. Podle relativně mírného scénáře příštího vývoje budou muset banky během dvou let nashromáždit 2,8 bilionu eur, aby snížily rizika, což je oproti půl roku staré prognóze MMF, která hovořila o 200 miliardách, dramatický nárůst. Koncem roku 2013 se nabídka úvěru na periferii může snížit o 9%.

Pokud se nepodaří zavést společný bankovní dohled a periferie neprojde programy strukturálního přizpůsobení, může dojít až na 4,5 bilionu znehodnocených aktiv a dodatečný dopad na zaměstnanost a investice. V tom případě nabídka úvěru na periferii poklesne o 18%.

Až dosud vklady zůstávaly v eurozóně, pouze migrovaly z periferie do jádrové oblasti. Nicméně absence společné fiskální politiky a postupný nárůst rizika zvyšují pravděpodobnost úniku těchto vkladů za hranice eurozóny.

Evropa provádí úsporná opatření a neadekvátní krátkodobou fiskální podporu, což tvrdě dopadá na růst a zaměstnanost. V důsledku toho erodují základy ekonomiky a politická nálada se zhoršuje.

Likvidita v minulých měsících mířila z periferie do jádrové oblasti eurozóny. V důsledku toho úročení španělských dluhopisů dosáhlo rekordní výše a také úročení italských prudce vzrostlo. A přetrvávají pochybnosti o kapacitě ECB a fondu EFSF/ESM vypořádat se s případným nejčernějším scénářem.

Když krize začala, Brusel byl přesvědčen, že problém spočívá v neadekvátní likviditě. Proto se většina úsilí zaměřila právě na podporu likvidity. Ale i když je likvidita vitálně důležitá, nemůže odstranit výzvy, kterým ekonomiky eurozóny čelí.

Skutečnou výzvu pro eurozónu nepředstavuje neadekvátní likvidita, ale faktická insolvence její periferie a potenciální nákaza v centru. Fiskálně konzervativní ekonomiky musejí poskytovat peníze periferii a jejich vysoké ratingy padají. Současně se také zasekávají ekonomické motory regionu. Německo čeká v příštích měsících zpomalení růstu a ve Francii kontroverzní mix úspor a vysokých daní může vládu připravit o podporu domácností i korporací. V celé Evropě se prohlubuje stagnace.

Problémy v eurozóně lze udržet v mezích, pokud se týkají pouze malých ekonomik, jejichž podíl na celkovém HDP nepřekračuje 3%. Jakmile jde o Španělsko a Itálii, tj. 30% HDP eurozóny, je situace úplně jiná.

Všechny summity EU do této chvíle nedokázaly vyřešit žádný ze složitých problémů, které stojí v pozadí krize. A ta nyní zastiňuje budoucnost kontinentu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3308

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2012