Ústavní většina lhostejnosti

22. 10. 2012 / Václav Jumr

Za prvé je nad jakoukoliv pochybnost viditelné, že volby byly krachem pravicových stran, byť nikoliv stoprocentním; ještě doznívají naivní chiméry o bohaté společnosti a návratu k „prosperitě“. Propadla koncepce liberálního kapitalismu – každý si může dělat, co chce, resp. se musí starat sám o sebe – a koaliční pravicové politiky vládnutí bez podpory obyvatelstva, a to nejen vládnutí bez jeho souhlasu, ale proti němu. Názorným příkladem je naprostý – a já doufám konečný – propad Kalouskovy TOP 09 jako představitelky tohoto protilidového vládnutí,

Za druhé se potvrdily předpoklady, že pravicové vládnutí se podílelo na společenském procitnutí ze sna o lidumilném kapitalismu a samo se stalo propagací levicových trendů. Voliči více reagovali na neúspěšné vládnutí pravice, méně na volební nabídku levicových programů. Citové rozpoložení je však nutné i možné přeměnit ve stabilní levicové uvědomění. Očekávání změny vládnutí jsou oprávněná, i když změna nebude snadná. Celostátně a tedy i místně chybí na všechny úseky společenského života finanční prostředky a obnova ekonomické základny, z níž tyto prostředky čerpal socialismus, bude krajně obtížná. Náprava na tomto úseku má však zásadní význam.

Nelze očekávat, že poražená pravice založí ruce do klína. Bude vytvářet nové překážky pro levicový vývoj. Jak to vyjádřila Madeleine Albrightová: USA střední Evropu snadno neprodají. Česká pravice má také nadále podporu domácích i zahraničních podnikatelských kruhů a finanční oligarchie. Nelze ani podněcovat vliv médií (především televizí), které většinově byly a zůstávají baštou pravicového myšlení. Pravice nadále drží v rukou opratě pravicového vládnutí vzešlého z posledních parlamentních voleb a bude je zuby nehty držet do příštích parlamentních voleb. Pravicová vláda tedy může ještě napáchat spoustu škod. Pokud nepadne vlastní vinou a vlastní neschopností.

Jedna věc se však české pravici do značné míry povedla: člověk ztrácí iluze o tom, že v této zemi může svým hlasem něco změnit. Vytrácí se nebo byl citelně oslaben smysl pro společenskou solidaritu. Projevem této skutečnosti je trvající většinový nezájem o volby a neúčast v nich. Virtuální strana nevoličů má ústavní většinu. Celkové společenské znechucení politikou je infekcí, kterou bude obtížné léčit krátkodobě. Budovatelské nadšení z poválečných let se nebude opakovat, bylo by však dobré hledat konsensus pro aktivní vědomí, že tato země je ještě naše a patří všem, kdo jí chtějí upřímně a nezištně pomáhat.

Dobrým fenoménem je skutečnost, že KSČM vyšla z voleb jako druhá nejsilnější strana. To je skutečnost, která nutí sociální demokraty k užší spolupráci s komunisty na nižší úrovni a perspektivně na celostátní úrovni. Mělo by konečně dojít k zrušení tzv. Bohumínského usnesení. ČSSD by měla pochopit, že KSČM není jejím protivníkem ani konkurentem, ale partnerem připraveným ke spolupráci. Společné vládnutí na vládní úrovni nemusí být na programu dne, zisky společného postupu se budou rodit v krajích, okresech i jednotlivých místech. Pozitivně působí deklarovaná připravenost komunistů společensky spolupracovat a nevymezovat se vůči žádné formě pozitivní součinnosti. Na pořadu dne není uchopení moci, ale široká aliance všech vlasteneckých demokratických sil. Právě jejím heslem by měla být „náprava věcí veřejných“ ve všech oblastech života ve prospěch většiny občanů,i těch, kteří k volbám nepřišli.

Pozoruhodný a užitečný názor vyslovil kandidát na senátora,dnes už senátor a kandidát na prezidenta, podnikatel Tomio Okamura:

"KSČM je demokratická strana, v níž je dnes neporovnatelně méně kariéristů, neřkuli gaunerů, než ve vládních stranách. Koneckonců podporují ji dnes i mnozí předlistopadoví disidenti. Pokud mám na výběr, tak se opřu o někoho, kdo má ideály a kdo je nezradil. ... Mezi poslanci KSČM mám velmi slušné a renomované přátele, kteří mě už podpořili dříve. Jejich podpory si vážím, a pokud otázka měla vyznít, jako že komunismus je sprosté slovo, tak je absolutně mimo. Komunismus jako idea a úsilí o sociálně spravedlivý stát není pro mě ani tabu, ani nic zavrženíhodného. Jsem pro svobodný trh, ale také jsem pro stát silný v mnoha oblastech. Tím je nejen starost o slabé a bezmocné, ale také vymáhání práva, určitá regulace a tvrdé vymáhání pravidel. Absolutně volný trh je volný ring bez pravidel. Přináší důsledky, jako jsou sýry a jogurty z kukuřičného škrobu nebo párky z kůže a sóji."

TÝDEN: Okamura: Komunisty nezavrhuji, o jejich podporu se rád opřu ZDE

Je na čem stavět budoucí politiku, i když okamžité výsledky se dostavit nemusejí. Je třeba přetavit jednostranné pojetí pouze volební demokracie ve skutečnou vládu lidu. Svobodu slova je nezbytné obohatit o svobodu činu - svoboda vyvěrá ze sociálního osvobození. Máme přemíru pozitivních i negativních zkušeností, do jejichž zhodnocení a využití je možné zapojit celou společnost. Moudrých a pracovitých lidí je v této zemi stále ještě většina. Snad.