Je lehké obdivovat zahraniční politiku Polska

22. 10. 2012 / Jan Čulík

Jak uvádějí ve svém článku Ulrike Guérot a Konstanty Gebert (Karel Dolejší jej bohužel podrobněji neshrnuje), Polsko od pádu Kaczynského vlády praktikuje ucelenou zahraniční politiku, v jejímž rámci se mu podařilo jednak normalizovat styky s Ruskem a jednak údajně i získat podstatný vliv v Bruselu na tvorbu politiky Evropské unie. Oba autoři zmíněného článku poukazují především na pragmatičnost nynější zahraniční politiky Polska, která vytvořila úzce přátelské spojenectví s Ruskem i s Německem a dokázala překonat antipatie z minulosti. Z českého hlediska je na tom zajímavá právě ona pragmatičnost - Poláci zjevně přestali řídit svou zahraniční politiku podle komplexů z minulosti a dali stranou někdejší nenávist vůči Německu i Rusku, protože jim došlo, že to pro ně bude výhodné, že se situace změnila. Není v tom poučení i pro českou domácí i zahraničněpolitickou scénu? Měl jsem vždycky pocit, že polská vláda je bigotnější než česká. Teď si tím nejsem jist.

Je samozřejmě pravda, že strategii Evropské unie v současnosti dominuje Německo, ale otázka, zda Německo dlouhodobě skutečně prosadí svou deflační politiku, není myslím úplně uzavřena. Vzniká diskuse, která požaduje opak.

Polský ministr zahraničí Sikorski je samozřejmě pravičák, bude mít tedy zřejmě blíže k Merkelové než k Hollandeovi. Jenže je lehké Polsko ve srovnání s Českou republikou chválit, protože Polsko má, jak to Sikorski naznačuje ve svých projevech, též ZDE, na rozdíl od Česka ucelenou politickou strategii. Jejím cílem je prosadit se v ústředí Evropské unie jako rozhodující stát. Je zjevné, že Polsko sleduje tuto strategii velice šikovně. Možná platí dočasně za posílení vlivu v Bruselu kolaborací s Merkelovou. Bude to ale trvalé?

Jestli se Polsku podařilo vyšachovat Francii a nahradit ji ve vztahu s Německem, jak naznačují oba autoři, je to obrovský mezinárodní úspěch. Jisté to samozřejmě zatím není.

ČR je přirozeně daleko menší než Polsko, ale místo spícího ministra zahraničí by mohla mít také aktivní strategii. Velmi rozumné by bylo hledat spojenectví se státy obdobné velikosti a společných zájmů a prosazovat se v EU jako blok. Nečasův flirt s neschopným a daleko víc než Sikorski ideologicky eurospektickým Davidem Cameronem, který je v EU stále více marginalizován, povede k vytlačení i České republiky za hranice jakéhokoliv vlivu.

Mám pocit, že Sikorski jedná chytře, strategicky a pragmaticky, a to - samozřejmě - především v zájmu Polska. Spící Schwarzenberg se s ním nemůže vůbec srovnávat.

0
Vytisknout
3618

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2012