Biomedicínský výzkum zásadně selhává

23. 10. 2012 / Boris Cvek

V časopisu Nature vyšel 5. července komentář "Meet patients to get your motivation back" Tala Nuriela z Weill Cornell Medical College v New Yorku, který mne velmi zaujal. Týká se poměrně realistického popisu situace v biomedicínském výzkumu.

Autor začíná tím, jak jako laborant přišel jednoho dne do laboratoře a oznámil zcela vážně, že chce jednou svým výzkumem dospět k tomu, že vyléčí nějakou nemoc. Sklidil za to výsměch.

Výzkumníci, bylo mu řečeno, neléčí žádné nemoci, to dělají lékaři.

To nejlepší, co může udělat výzkumník, je vyvinout účinný lék, ale i to je téměř nemožné.

Další ztráta důvěry v užitečnost vědeckého výzkumu pro léčení reálných nemocí následovala během autorových doktorských studií, kdy se zabýval výzkumem Alzheimerovy nemoci, kterou trpěla jeho babička.

Postupně pochopil, že musí produkovat vědecké články a obhájit disertační práci, aby si zajistil pracovní místo, a na pacienty musí zapomenout.

K tomu dodávám, že podle šéfa amerického biomedicínského výzkumu Collinse je za současného stavu 95% úsilí v oblasti biomedicíny odsouzeno k selhání.

Podle dalších indicií se velká většina biomedicínského výzkumu, publikovaného i v prestižních vědeckých časopisech, nedá k ničemu použít. Více o tom ZDE

Jedné květnové noci se však účastnil setkání mladých vědců s asi 100 pacienty, kteří trpěli Alzheimerovou nemocí. Jednalo se o akci "Meet the Researchers" (Potkej se s vědci). Stalo se to, že vědci začali naslouchat pacientům, vnímat reálné příběhy, a to je propojilo k větší vzájemné spolupráci (není žádným tajemstvím, že biomedicíně panují spíše závody o to, čí výzkum bude ten lepší ve smyslu scientometrických kritérií, a strach, že konkurent nějak nekale zcizí naše výsledky).

Sám autor líčí zkušenost z rozmluvy s paní, jejíž otec v důsledku Alzheimerovy nemoci ztratil postupně paměť, na kterou býval dříve tak hrdý.

A píše: "Her eyes began to fill with tears, and she stopped mid-sentence, the emotions pouring over her. (Můj překlad: "Její oči se začaly plnit slzami, zastavila se uprostřed věty, její emoce z ní vytryskly.")

Pro mladého vědce tohle znamenalo znovu si uvědomit, proč se výzkum v biomedicíně vlastně dělá a platí. Že nejde jenom o abstraktní obrázky mozku z vědeckých časopisů, o molekuly, mechanismy a vědu. Jediná naděje pro léčení těchto zcela reálných nemocí, které způsobují obrovské utrpení milionům lidí, je právě výzkum a právě proto společnost do výzkumu investuje obrovské peníze.

Závěrečným poučením je toto: "If you are a biomedical scientist, there are plenty of reasons to organize a Meet the Researchers event in your area. And I can tell you from experience that doing so will not only renew your motivation in the lab: it will also reconnect you with the reasons you got into science." (Můj překlad: "Jestliže jste vědec, pracující v biomedicíně, existuje mnoho důvodů, proč organizovat nějakou akci typu "Potkej vědce" ve vašem okolí. A mohu vám říci ze své zkušenosti, že tímto způsobem nejen obnovíte svou původní motivaci pro práci v laboratoři, ale navážete znovu na to, proč jste se vůbec kdysi rozhodli dělat vědu.")

Tento článek je jedním z mnoha článků, který v posledních letech poukazují na zásadní selhávání biomedicínského výzkumu.

0
Vytisknout
3827

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2012