Nejsme blbý národ

23. 10. 2012

Tak se tak dívám na volební výsledky a mám docela radost. Jsem příslušník národa, který není blbý. Když uvážím, jak politici lhali, když uvážím sílu mediální masáže v médiích, která se snažila volební výsledek ovlivnit, dospívám k názoru, že voliči zvolili nejlépe jak mohli, i přes nedostatky našeho volebního systému, píše Vladimír Balhar.

Návrat komunistů k moci je zcela správný a je to projev počátku demokratizace naší stále totalitní společnosti. Ne, nezbláznil jsem se. Již mnoho let volíme ve volebním systému, který automaticky vyřazuje strany s méně než 5 procenty hlasů. Přirozený růst a vývoj malých politických stran je znemožněn. Náš parlament má 200 poslanců, jeden poslanec má váhu 0,5%. Při měření názorů voličů volbami by měla být přesnost měření větší, než 0,5%, nikoliv 5%, nemyslíte?

O nějaké demokracii v Česku nemůže být ani řeči. Lid prostřednictvím volených zástupců sám sobě nevládne. To poznáme podle toho, že deset až dvacet procent hlasů voličů stabilně volících komunistickou stranu jsou již dvě desetiletí zcela ignorovány. Taky se stalo, co se stalo.

I když se média ovládaná bohatými podnikateli předhánějí v bagatelizaci volebních výsledků, je nutno si uvědomit, že posun politiky doleva je zákonitý, pravicová politika je vyčerpána. Silný sociální stát, který byl vytvořen před r. 1989 je zničen, není co privatizovat, dochází ke skrytému masívnímu dovozu pracovní síly ve zboží, které je podhodnoceno, anebo přímo dotováno. Dochází k zanikání pracovních příležitostí. Z čeho máme žít? Monopolisti maximalizují své zisky, nemají zájem zaměstnávat, mají zájem pouze tržit. Což pilně činí. Ze země je po stovkách miliard vyvážen kapitál.

Vlivní podnikatelé prostřednictvím prodejných politiků útočí i na důchodový průběžný systém a systém zdravotního pojištění. Česká republika není soběstačná a v případě hospodářské krize, či přesunu montoven jinam ztratí zdroje zahraniční měny. Za co pak budeme dovážet ropu, plyn, potraviny anebo automobily? Od reality odtržení jedinci ve vládě, kteří očividně nesledují zájmy voličů a tohoto státu, žádný hospodářský a společenský rozvoj nenastartují. Naopak více stát zadluží, dle hesla, po nás potopa.

Voliči prahnou po změně a změna je možná. Ovšem, změna pravicové politiky je možná jenom doleva, či více doprava. Kam se dáme?

Nejsem nejmladší a jasně si pamatuji, že např. v 1968 se český národ snažil vymanit se z nadvlády Sovětského svazu a to dokonce pod vedením tehdejší Komunistické strany Československa s tehdejším lídrem Alexandrem Dubčekem. Komunisté se tehdy dokonce domnívali, že nalezli nový koncept socializmu, socializmus s lidskou tváří.

Kapitalizmus nikdo nechtěl. Dnešní monopolistický kapitalizmus v bankovní podobě nikdo nechtěl ani po sametové revoluci v r. 1989. Demonstrovali jsme na Letné, cinkali klíči a chtěli jsme demontáž Husákova režimu, nikoliv instalaci monopolistického kapitalizmu. Ten nám byl plíživou formou vnucen nepovedenou privatizací a nenápadnými úpravami právního řádu.

Nuže tedy, máme to, co jsme nechtěli, ti, co jsme dříve volili nás podvedli a dnes teprve vidím jakousi jiskřičku naděje, že můžeme mít to, co jsme chtěli, cesta však nebude snadná. Správnou cestu poznáte podle toho, že i těch 10 až 20% hlasů stále a opakovaně volících komunisty bude mít nějaké slovo. Správnou cestu poznáte podle toho, že vznikne vláda, která komunikuje s voliči, alespoň tak, jak se snažili komunisté v r. 1968.

0
Vytisknout
4240

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2012