S komunisty opět na věčné časy dle Filipa Mahďáka

21. 10. 2012 / Luděk Prokop

S tvrzením Filipa Mahďáka o prázdných nádobách politických zaklínadel slibujících lidem lepší příští, o bezobsažnosti zaklínadel českých politických stran, lze bez problémů souhlasit. Podobně tak i s tvrzením o neurčitých, nic neříkajících a zároveň univerzálně všeobsažných ideologických floskulích. K následnému tvrzení o tom, že ona bezobsažná zaklínadla se nijak neliší od těch, jež jsme si za komunistické totality mohli číst každý den pořád dokola na stránkách Rudého práva dlužno dodat menší doplňující připomínku. Na stránkách Rudého práva nebyl nijaký prostor pro kolem dokola opakování bezduchých, bezobsažných a dodejme i na výsost lživých zaklínadel pravicových ideologů a politiků pravicových stran. Nebyl. Dlužno dodat, že pro nápravu jednostrannosti z doby Rudého práva, to těmto ideologům a politikům značnou měrou vynahrazují hromadné sdělovací prostředky již více než posledních dvacet let. Skrytě a usilovně. S nespornou dovedností kamufláží a předstírání objektivity.

Komunisté toho lidem navykládali velice mnoho. Jiní komunisté něco jiného před 40 lety a jiní něco jiného zase před 44 až 45 lety. Pravda, bylo velice mnoho těch, co vykládali něco jiného před 45 a něco zcela jiného zase později před 40 lety. Ovšem, to později, před 40 lety, bylo již pod dohledem okupačních vojsk.

Dnes tomu je tak, že ti komunisté, co jsou velmistry v předkládání kolem dokola skutečně bezobsažných a lživých zaklínadel, jsou po hříchu značnou měrou zařazeni v pravicových stranách. Promiňte, bývalé členy a funkcionáře Socialistického Svazu Mládeže nazývám i dnes, bez uzardění, komunisty. Polehčující okolností pro mne budiž mé zkušenosti. Kontroverzních diskuzí s nimi a jejich tehdy na odiv stavěnou "ultralevicovou" demagogií jsem absolvoval věru nemálo. A nestačil jsem zírat na řadu jejich přerodů v horlivé zastánce pravicové ideologie.

Filip Mahďák nám sděluje, že v posledku nebyli komunisté už ani schopni organizovat jakoukoliv obranu systému a socialismus jim prostě vypadl z rukou. No jistěže ano. Nicméně bylo by žádoucí dodat, že řada lidí ve vysokých postech, v neposlední řadě a zejména i v Stb, měli již tolik majetku čím dále nesnadněji utajovaného a tolik finančních prostředků, že za toho socialismu by měli hodně málo šancí jak je veřejně využít, neřku-li dále rozmnožovat.

Bylo by snad hodně naivní předstírat, že organizace milionového shromáždění občanů na Letenské pláni, tak, aby byla zajištěna bezpečnost včetně prostor určených pro případné průjezdy sanitek, byla v rukou hrstky nezkušených disidentů. Tohle potřebovalo zkušenosti s organizováním spartakiád a prvomájových průvodů. Ať již si o tom říká kdo chce co chce. Dříve však, než ke zmíněnému masovému shromáždění došlo, bylo potřeba občany pořádně vybudit. V předem pečlivě připravené akci byli zbiti studenti a to tak, aby to žádoucí měrou zapůsobilo na psychiku obyvatelstva. Aby toho nebylo náhodou málo, byla zveřejněna nepravdivá zpráva o smrti studenta Martina Šmída. Nedopatřením pak unikla informace, že mrtvého studenta sehrál příslušník Stb Živčák, alias Růžička. Dodejme, že v počátečním období, kdy dle slov Filipa Mahďáka vypadl socialismus komunistům z rukou, nebylo ohledně demontáže a odstranění socialismu ani zmínky. A sice z dobrých důvodů, neboť lidé sice požadovali změnu, nikoli ale odstranění socialismu. To si tehdy valná většina občanů nepřála.

Pravda, nikde nestáli Američané se samopaly a nenutili Čechoslováky budovat demokracii. Pravda, nikomu nehrozilo, že půjde do koncentráku, postaví-li se na odpor sametovým revolucionářům. Nicméně krev tekla. Krev studentů na Národní třídě. V roce 89 se na druhém konci náměstí lidé dohromady dát nemohli, aneb neměli ani tušení co je ještě čeká. Nechtěli dál budovat světlé totalitní zítřky a nemohli ani náhodou tehdy tušit, jaká že to pod taktovkou socialistických soudruhů ekonomů, s STB šváby za zády, jaká je pro ně chystána budoucnost. A vlivná část StB určitě nelenila. Konec konců, to s tím příslušníkem Stb Živčákem mělo být utajeno a o tom všem zřejmě nemá Filip Mahďák ani páru. Aniž bych chtěl Filipu Mahďákovi křivdit, jeho argumentace mě hodně připomíná argumentaci totalitních komunistů, s nimiž jsem míval dost problémů. Velice často kdysi podsouvali mým slovům jiný význam se snahou překroutit, co bylo řečeno.

Troufám si tvrdit s naprostou jistotou, že budování socialismu založeného na respektování a využívání zákonitostí tržní ekonomiky neznamená ani respektování, ani využívání zákonitostí živelnosti nenasytného predátora, jež uvedla svět do současné ekonomické krize. Ta slova rozhodně neznamenají využívání zákonitostí volného (deregulovaného) trhu bez přívlastků. A neznamenají ani to, že právě tohle chtějí komunisté respektovat.

Filip Mahďák si přečetl, že socialismus podle programového prohlášení českomoravských komunistů má být založen na souladu se zájmy většiny společnosti. Tak tedy asi nabízejí alternativu ke kapitalismu, ne že ne. No, a že alternativa vycházející ze zájmů většiny nemůže být v souladu se zájmy naprosto všech jedinců, protože taková alternativa neexistuje, je nabíledni. Nicméně je opakem alternativy dneška, kdy například 80% lidí si nepřeje vládu, která plánuje švindl s církevními restitucemi, švindl prosazující prospěch menšiny na úkor většiny. Proč do úvah o programovém prohlášení ohledně prospěchu většiny zaplétá pan Filip Mahďák právě v dnešní době Romy, vzhledem na nezaměstnanost diskriminované podstatně vyšší měrou než za totalitní vlády komunistů, je naprostou záhadou.

Slovy "nesouhlasíme se stavem, kdy více demokracie se opírá pouze o sílu společenského postavení a peněz" je prostě řečeno to, že v současné době ten kdo disponuje silnějším postavením a více penězi než jiný, může například po požití alkoholu přejet člověka na přechodu pro chodce a může dál jezdit autem a volně se pohybovat. Kdežto ten jiný je zatčen a je mu odebrán řidičský průkaz. Budeme-li chtít komukoli cokoli podsunout ve stylu totalitních soudruhů, můžeme libovolně spekulovat o tom, co kdy a čím je nám velmi pěkně a velmi kulantně naznačováno. Nicméně z výše uvedeného příkladu o přejetí člověka na přechodu lze natvrdo usuzovat, že v takovém případě jde skutečně o někoho z menšiny, o jehož zájem v dané záležitosti společnosti nepůjde. Logika, při které z takového uvažování vyplývá, že menšinou mohou vlastně nakonec být všichni ti, kdo nějakým způsobem s KSČM nesouhlasí, je logikou poněkud zcestnou. Porovnávání většiny s menšinou lze vyjádřit pouze číselně a nikoli na základě chimérických úvah.

Tímto příspěvkem si dovoluji reagovat výhradně na více či méně srozumitelný, v každém případě unfér vedený obsah článku Filipa Mahďáka, aniž bych chtěl nějak se zastávat někdejší či dnešní komunistické strany. Možná ti dnešní komunisté panu Mahďákovi nějak ukřivdili. Nicméně svérázné názory o tom, jak dospělí lidé se musejí naučit, jak se zastat sami sebe a že dokud to nedokáží či z jakéhokoliv důvodu se tomu budou vyhýbat, skutečná demokracie není možná, jsou nepochybně jakékoli ideologii zahrnující pomoc bezmocným lidem, byť dospělým, naprosto cizí.

0
Vytisknout
3031

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2012