Ohlédnutí za druhou dobou alžbětinskou

9. 9. 2022 / Boris Cvek

Sedmdesát let pobytu Alžběty II. na britském trůnu, nota bene v tak dynamickém století, jako je jsou ta dvě poslední století (stačí si srovnat 70 let třeba ve 12. století a dnes), přineslo jistě mnoho událostí a změn, za nimiž bychom se dnes měli ohlédnout. Připomenu jen to, co se mi zdá nejdůležitější.

Především Spojené království fakticky není monarchie, ale demokracie. Vládne v něm lid, nikoli panovník. Nejde fakticky ani o konstituční monarchii, kterou byla Británie asi od tzv. Slavné revoluce v roce 1688 do konce 19. století. Dnes je panovník už jen symbol. Pro royalisty z 18. nebo 19. století by dnešní Spojené království bylo faktickou republikou a výsměchem královské moci, republikáni by naopak jásali.

V době, kdy Alžběta II. byla královnou, byl dokončen proces proměny imperiální Británie, která ovládala velkou část planety a která přinesla třeba do Indie drancování a hladomor, Británie koloniální a rasistické, v zemi, kde barevní lidé zastávají vysoké funkce a mají stejná práva jako bílí. Na začátku 21. století bylo skončeno také dědičné „povyšování“ lidí do šlechtického stavu a během vlády královny Alžběty II. se mezi britskou šlechtou objevili lidé pro pojetí urozenosti v 18. nebo 19. století nemyslitelní, např. populární zpěváci.

Británie, která v padesátých letech, kdy Alžběta nastupovala na trůn, měla zákony, které vedly k odsouzení Alana Turinga za to, že měl milence, k chemické kastraci, je nyní zemí, kde jsou běžně sezdáváni podle nového zákona lidé se stejným pohlavím. Nový král Karel III. a jeho manželka, nová královna, jsou oba rozvedení, a jejich sňatek je z tradičního pohledu zcela nepřijatelný. Ostatně sama Alžběta se stala královnou vlastně jen náhodou, protože její strýc, král Eduard VIII., se zamiloval do rozvedené ženy a dal jí přednost před trůnem (na který pak nastoupil Alžbětin otec). Dnes by si ji mohl vzít a zůstat králem.

Samozřejmě během druhé alžbětinské doby (ta první byla spojena s vládou Alžběty I.) došlo k mnoha kulturním a technologickým proměnám. Zmiňme slavné britské hudební skupiny jako Beatles, Rolling Stones, ale třeba i Sex Pistols s jejich variantou na hymnu God Save the Queen… the fascist regime. Británie vstoupila a vystoupila do Evropské unie, zažila nástup televize, internetu, sociálních sítí, přinesla světu nositele Nobelových cen, vedla války jako jakýsi apendix Spojených států atd. (už dávno nešlo o Británii jako světovou supervelmoc). Alžběta II. na svém trůnu zažila Suezskou krizi, pád Berlínské zdi, válku v Iráku i současnou válku na Ukrajině.

Určitě bychom si neměli v souvislosti s úmrtím královny Alžběty II. hrát na to, že tu je nějaká „stará dobrá monarchie“. Naopak Alžběta II. je symbolem obrovských změn, kterými si Británie v poválečném období prošla, je symbolem zrodu a fungování britské moderní a vlastně spíše postmoderní společnosti. Za zmínku stojí, že za normalizační vlády komunistů žádná proměna společnosti, jak se stala za vlády královny Alžběty II., nebyla možná – to jsou ty paradoxy nové doby (podobně jako spojení dělnických odborů a katolické církve v 80. letech proti komunistům v Polsku).

Největší zásluhou zesnulé britské panovnice je podle mne to, že navzdory tomu, že její trůn je jakýmsi atavismem z dávných dob skutečné vlády panovníků a vrchnosti, její mysl a její osobnost patřily do moderní doby: nikdy se nestala symbolem odporu k civilizačním změnám, zapšklosti, oslavování nějaké tradiční společnosti, naopak dokázala spojit symbolickou hodnotu „monarchie“ se současným světem. Ona podepsala zákon o manželství lidí stejného pohlaví bez váhání (v roce 1998 povýšila do šlechtického stavu zpěváka Eltona Johna, který byl tehdy už 10 let veřejně vyoutovaný gay, nemluvě o jeho extravagantním chování), naši normalizací tvarovaní prezidenti Klaus a Zeman by tohle naopak nikdy nezvládli.