Bez oposmlouvy ani ránu?

12. 9. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Před chystanými obecními volbami v ČR sdílel Martin C. Putna na svém twitterovém účtu nahrávku letité Ježkovy písně z repertoáru Voskovce a Wericha "Babička Mary". (Pro nezasvěcené: Bezmála stoletý song paroduje praktiky volební agitace, podle autorů údajně schopné vmžiku zabít i otrlou kovbojskou babičku.) 

Hlavním důvodem Putnova činu je samozřejmě zapeklitá situace v hlavním městě. Vládní ODS jako kandidáta na primátora postavila doktora Svobodu, který už jednou musel z vedení města s ostudou odejít a představuje tak zřejmě nejméně vhodnou osobu, jež bylo vůbec možno nominovat.


Kromě toho se strana snaží jet v předvolební kampani na vzteklé anticyklistické vlně, kterou ale původně rozpoutali a proti Pirátům zahrotili nohsledové Václava Klause seniora, takto "Motoristé sobě".

A jako by ani tohle nestačilo, Svoboda minulý týden spustil velmi průhledné námluvy vůči Babišovu ANO, když do nebe vychválil jeho kandidáta Patrika Nachera. Jako by voličům koalice Spolu hodlal zamávat před očima rudým hadrem. 

Začíná to vypadat, jako by ODS přinejmenším v Praze trpěla nějakou vleklou krizí identity, v níž musí neustále nutkavě citovat svou vlastní profláklou minulost (Svoboda se svým skandálem Opencard, klausování, oposmlouva). ODS bez oposmlouvy je zřejmě něco jako KSČ(M) bez srpu s kladivem: Stokrát prodáte svou kůži v politickém handlu, spojíte se s Luciferovým pohůnkem, zaklínáte se modernizací, ale jsou věci, které stejně zůstanou navždy při starém.

Samozřejmě, že díky snahám pražské ODS mají obyvatelé hlavního města těžký výběr. Možná jim úplně nevyhovuje primátor Hřib (Piráti), nicméně vystřídat ho Svobodou si přeje opravdu málokdo. Voliči vidí, že na městské úrovni koalice Spolu nefunguje o nic lépe než v prezidentské volbě, kde přes četné výzvy nakonec nedokázala postavit vlastního kandidáta, ani žádného z existujících nadějných nepodpořila.

A zatímco se ANO zřejmě rozhoduje mezi Havlíčkem a Schillerovou, část vládních partají vede nesmiřitelnou válku s nejnadějnějším prezidentským kandidátem Petrem Pavlem kvůli tomu, že si prý v mládí "nepřijatelně" zadal se starým režimem. (Pro nepamětníky: Členové "obrozené" Československé strany lidové, předchůdkyně dnešní KDU-ČSL, kde leží těžiště nesmiřitelného boje proti Petru Pavlovi, sami tvořili coby součást Národní fronty po čtyři dekády pevnou součást mocenských struktur starého režimu.)

V současnosti je už zřejmé, že Petr Pavel zaznamenal klesající popularitu vládní koalice a je si vědom toho, že v dané situaci mu proklínání lidovci zřejmě u voličů výrazně prospívá - zatímco podpora ze Strakovky by se mohla také rovnat polibku smrti.

Ale zpět ku Praze. Pro řadu lidí je představitelné, že by Hřiba v primátorském křesle vystřídal kvalitní pravicový kandidát. Jenže Svoboda takovým kvalitním kandidátem není. Výhrady ke Hřibovu působení se ani zdaleka nekoncentrují ve fanatickém anticyklistickém zápalu, ale v kritice jiných rozhodnutí. A představa, že hlavní město dostane do čela koalici ODS a ANO, představuje patrně jednu z nejméně atraktivních možností, kterou by si kdo dobrovolně vybral.

Karty jsou rozdány a mnozí z těch, kdo nemají rádi Piráty, jim patrně nakonec se skřípěním zubů hodí hlas, aby se alespoň vyhnuli zlému snu.

Snahy Alexandra Vondry vybrat "českého národního ptáka" jsou podobně pochybené, jako 90 % toho, co tento veterán ODS prosazuje. Vždyť ani jeho vlastní strana by s ohledem na krizi identity vlastně neměla mít ve znaku žádného opeřence. Na žádném se neshodne. Nanejvýš tak ještě na ochlupenci.

Totiž na opovi symbolizujícím klíčový atribut této partaje, potřebu neustále vyhledávat a uzavírat všelijaké oposmlouvy. Via Klaus se zemanizovanou ČSSD, via Blažek se zemanizovaným Hradem, via Svoboda s provozovatelem nekandidátského obytňáku. Via fosilní křídlo s Moskvou.

Partaje, která vždycky jasně pojmenovává nepřítele, s nímž se pak v kuloárech potichu šábne o veřejné prostředky. Jako když se ohání jasnou atlantickou orientací a současně s tím do krve bojuje za pokračování špinavých kšeftů s ruským zemním plynem.

Takovou schizofrenní zoologickou stranu zahleděnou do minulosti se zřejmě ani Petru Fialovi nikdy nemůže podařit očistit a udělat z ní něco přijatelně funkčního.

2
Vytisknout
3378

Diskuse

Obsah vydání | 15. 9. 2022