K hodnotové determinaci českých médií
30. 9. 2021
/
Jana Feiglová
čas čtení
2 minuty
Jeden z hlavních
důvodů, proč se český volič identifikuje ve výrazné míře s pravicovými a
liberálními stranami, lze během četby monografie Jaromíra Volka a Maríny
Urbánikové Čeští novináři v komparativní perspektivě: Hybridní, virtuální a
mizející žurnalisté v post-transformační fázi (Praha, Brno: Academia, MU;
2017) popsat v následujících obrysech.
Česká média se
sice technologicky vyrovnají západním, tuto úroveň transformace zvládla.
Žurnalistická práce sama však za nimi silně pokulhává, protože v západní Evropě
nebyla novinářská tradice přerušena změnami ideových a společenských
paradigmat. Všechno, co si každodenně Čech přečte v českých médiích a co utváří
jeho hodnotové a politické rámce, je záhodno konfrontovat s ukazateli
hodnotového a politického sebepojetí zaměstnanců médií.
„Z novinářů
zahrnutých do projektu The Worlds of Journalism Study (Hanitzsch et al. 2007 –
2011) se k levicovým hodnotám hlásí 58 % německy hovořících novinářů (Němci,
Rakušané, Švýcaři), respektive 56 % v řídící pozici, a 60 % z novinářů z jihu
Evropy (Portugalci, Řekové, Španělé), respektive 62 % v řídící pozici.“ (Volek, Urbániková, s. 62)
Sebezařazení
českých novinářů na pravo-levé ose přitom vypadá (k roku 2015) takto:
* Levice – 13,9
%
* Střed – 41,4 %
* Pravice – 44,
7 %
– tedy
levice vs. pravice – 13,9 % proti 44,7 %
A v řídící
pozici vypadá sebezařazení českých novinářů na této ose takto:
* Levice – 12,1
%
* Střed – 38,9 %
* Pravice – 49 %
– tedy levice
vs. pravice – 12,1 % proti 49 %
(Volek,
Urbániková, s. 63, zde i blíže k metodice průzkumů)
Je tu sice
patrný posun novinářů od roku 2006 zprava směrem ke středu, sebezařazení
českých žurnalistů do levice ale přesto oslabuje. Jde o hodnotové a profesní
postoje českých novinářů v komparaci s hodnotami a postoji novinářů ze
západních zemí EU v době, kdy se Česko již nachází v post-transformační fázi
polistopadového vývoje (nejen) médií.
„Tak extrémně
slabá identifikace s levicí je v západoevropském žurnalistickém kontextu
nevídaná,“ uvádějí zde Volek a Urbániková (s. 62). „Ještě výraznější je podpora
pravice u novinářů v řídících pozicích. (…) Dalo by se říct, že politické
postoje českých novinářů mají ve srovnání s jejich západoevropskými kolegy
inverzní strukturu. De facto ve všech srovnávaných členských zemích EU
převažují levicové postoje žurnalistů.“
Volek s
Urbánikovou dodávají: „Uvedené rozložení ale v podstatě koresponduje s
politickým zaměřením českých zpravodajských a publicistických médií, která ve
své většině vycházejí z pravicově-liberální editoriální ideologie. (…)
Dominantní hodnotový referenční rámec představuje pro české novináře
liberalismus.“ (s. 62)
7303
Diskuse