Sběratelka prvních cen

10. 9. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 9 minut
 


I tak lze hovořit o jedné z nejslavnějších mělnických rodaček, teprve jedenáctileté fenomenální klavíristce, jejíž abnormální hudební talent a cit pro rytmus, se u ní poprvé projevil v jejích dvou letech, když bavila celou svou rodinu tím, že doprovázela své starší sestry při hře na flétnu. A protože měli doma také klavír nebylo divu, že ji ve třech letech zaujal natolik, že na něj začala zkoušet hrát. Pak už šlo vše ráz, na ráz. V jejích čtyřech letech jí rodiče zapsali do Základní umělecké školy Ilji Hurníka na pražských Vinohradech, kde pod vynikajícím vedením paní učitelky Taťjány Vejvodové její talent roste/stoupá den za dnem, o čemž svědčí i zisk těch nejprestižnějších cen a ocenění. Stala se držitelkou prvního místa v klavírní soutěži Karlovarská růžička 2017, poté absolutní vítězkou celostátní soutěže ve hře na klavír Prague Junior Note 2019 a také získala i absolutní vítězství na mezinárodní klavírní soutěži Mozart v Římě, Klára Gibišová.

Klárko, když jsi doma poprvé začínala zkoušet hrát na klavír, počítala jsi s takovým postupným úspěchem, nebo sis hrála jen pro zábavu a ukrácení dlouhé chvíle?

 

Já osobně si myslím, že jsem to ještě moc nevnímala, ale spíš jen tak pro zábavu. Líbilo se mi, jak to zní a hlavně jsem měla radost, když mě poslouchala maminka a divila se, jak jsem se to naučila. A pak jsem se ráda předváděla před návštěvama.

Tvoje maminka Ivana o sobě říká, že je hudební antitalent. Po kom jsi ho tedy zdědila?

Nejspíš se talent u mě objevil jen tak, ale máme v rodině nějakého pra pra pra dědečka a ten byl ředitel v ZUŠ.

Máš dvě sestry a obě hrají na flétnu. Doprovázeli tě, na nějakém tvém veřejném koncertě – nebo jenom doma v kruhu rodiny?

Se ségrama jsem nikdy nehrála. Teda s výjimkou mého prvního "koncertu". kdy ony hrály na příčnou flétnu a klarinet, a já je "doprovázela" na zobcovou flétnu. Teda spíš kvílela, ale to jsem byla hodně malá. Hrát se mnou nechtěly, a teď už nehrají ani samy.

To, že na soutěžích sbíráš ty nejlepší ceny, je podle tebe více tvou zásluhou, nebo zásluhou paní učitelky Vejvodové či tvých rodičů – nebo je to zásluha celého tvého podporujícího zázemí?

My vždycky říkáme že jsme tým. Hlavně my tři - já, paní učitelka a maminka. Ale asi nejvíc mi pomáhá moje paní učitelka. Vždy se snaží nechat mi prostor pro moje představy, ale když se to úplně nehodí, tak mi to opraví a vysvětlí.

Ale pomáhá i tatínek, že nás třeba vozí na soutěže. Maminka nerada řídí.

Kolik hodin denně věnuješ klavíru, aby si nevyšla ze cviku?

Úplné minimum je hodina, jinak alespoň dvě hodiny. Ale o prázdninách jsem občas i vynechala úplně. Naopak před koncertem musím hrát mnohem víc. I pro moji jistotu.

Jak jsem se o tobě dočetla, máš prý velmi ráda rychlé skladby. Proč?

To sama moc nevím :). Ale možná je to tím, že jsem pořád taková rychlá, pořád v pohybu. Nevydržím dlouho v klidu.

Vybíráš si je sama, nebo po poradě s paní učitelkou Vejvodovou?

Většinu skladeb mi vybírá paní učitelka, ale jednu jsem si také vyprosila sama. Nebo poslouchám na soutěži ostatní děti a když se mi něco líbí, tak si o tom s paní učitelkou povídáme. Jestli se mi to hodí do programu. Někdy se naučím jen kousek pro sebe, po sluchu.

A která to byla, ta co sis vyprosila?

Byla to skladba od Dmitrije Šostakoviče – Polka. Líbila se nám na nějaké soutěži. A vlastně ještě jedna. Od Josepha Haydna - Sonáta D dur Allegro con brio. Ta se mi líbila už dávno, ale má tam velké rozpětí kláves, oktávy, a já to pořád neuměla pobrat. Mám malou ruku.

A teď už mi ji konečně paní učitelka dala. Málem jsem na ni zapomněla.

Jak dlouho se novou skladbu učíš?

To záleží, jak je dlouhá, ale třeba pět stran se učím tak měsíc. Notově se ji naučím rychle, ale pak na ní dlouho pracujeme s paní učitelkou. Aby měla hezký zvuk, abych držela rytmus a dělala hezkou dynamiku.

Hraješ kromě klavíru ještě na nějaký jiný hudební nástroj?

Ne, ale zkusila jsem si zahrát na několik jiných nástrojů a klavír mě baví nejvíc.

A na který hudební nástroj, kromě klavíru by sis chtěla zkusit zahrát a proč?

Vždycky jsem si přála zahrát si na varhany, ale to se mi už splnilo. Několikrát. Naposledy před rokem na moje narozeniny. Hrála jsem v Šumperku v kostele, a po koncertě mi dali jako dárek, že jsem si mohla zahrát na varhany. A zazvonit na kostelní zvon :). A také jsem si moc přála zahrát na violoncello. A to, mi letos dovolil kamarád ve Švýcarsku. A měl hroznou radost, že mi to tak hezky znělo.

Když koncertuješ před publikem máš čas ho vnímat nebo jsi plně pohlcena

prožíváním skladby, kterou právě hraješ?

Když přicházím, tak publikum hodně vnímám. Někdy mám strach a někdy mám naopak radost, když vidím někoho známého. Ale když začnu hrát, už moc nevnímám a hraju hlavně pro sebe.

Měla jsi také možnost koncertovat s nějakým uznávaným českým hudebním virtuosem či operní pěvkyní?

Jako malá jsem hrála s panem profesorem Klánským. Byla jsem u něj na semináři a on mi nabídnul, že si se mnou zahraje koncert, který jsem potom měla hrát s orchestrem. To mi bylo sedm. A veliký zážitek byl, když jsem doprovázela operní pěvkyni Dagmar Peckovou. Byla úžasná a strašně skromná. A taková veselá.

Co na tvé koncertování říkají tví spolužáci. Chodí na tvé koncerty?

Děti ani ne. Ale paní ředitelka mi moc fandí a už se párkrát byla podívat. I některé paní učitelky. Spolužákům hraju spíš ve škole. Máme na chodbě starý klavír a můžeme na něj hrát,. Ale to pak hraju spíš moderní písničky, co znají i ostatní z rádia.

Vzhledem k tomu, že kromě rodné vlasti vystupuješ i v zahraničí musíš také tam, kam to nejde pozemní cestou použít i leteckou dopravu. Létáš ráda?

Já se letadla bojím. Letěla jsem zatím jen jednou. Já bych nejraději vlakem, tam se můžu během jízdy procházet. Ale to zase trvá cesta déle.

A co tvému hraní říkají tvé prstíky a záda – nebolí?

Nebolí. Paní učitelka hlídá i jak sedím, aby právě nebolela záda a ruce. A taky chodím plavat a celkově mám dost pohybu, že to sezení vyrovnám

Když si chceš od hraní odpočinout, jak nejraději relaxuješ?

Dokud je hezky, tak jsem ráda venku. Bydlíme na vesnici, tak mám na zahradě trampolínu, naučila jsem se na ní dělat salta. Občas vyběhnu do lesa. A když není venku hezky, ráda si čtu.

Co nejraději?

Nejvíc mě baví dětské detektivky. Příběhy, kde parta dětí řeší nějaké záhady.

Nechystáš také nějaké CD se svými nahrávkami?

Zatím to v plánu není. Ještě nemám tak dlouhý program.

A z kolika skladeb se tvůj program skládá?

Teď aktuálně mám v dobrém stavu tři delší skladby, což je asi patnáct minut.

Další dvě mám rozdělané, tak bych se dostala asi na třicet minut. Na CD je to málo. Musela bych zařadit nějaké starší skladby. Tuším, že na CD je potřeba skoro hodina hraní? Ještě se učím nový koncert od W. A. Mozarta a ten je také asi na dvacet minut.

Můžeš našim čtenářům prozradit, když by chtěli zavítat na některý z tvých fenomenálních koncertů, kde všude budeš v dohledné době vystupovat?

Jak asi všude ve světě, tak i tady se hodně koncertů zrušilo kvůli covidu. Nebo odkládalo. A tak v nejbližší době budu hrát 18. listopadu v Třeboni na Třeboňských nocturnech. Pak asi až v lednu v Hradci Králové, skladby od Zdeňka Merty a 24.ledna v Praze, v kostele sv. Šimona a Judy s Pražským komorním orchestrem. Jen doufám, že to covid zase nepokazí. Koncertování už mi moc chybí



0
Vytisknout
6614

Diskuse

Obsah vydání | 17. 9. 2021