Jak masové zabíjení Afghánců americkými jednotkami po 11. září 2001 posílilo podporu Talibánu

10. 9. 2021

čas čtení 7 minut




Některé afghánské rodiny Američané téměř úplně vyhladili masakrováním a leteckými údery. Přimělo to ty, kteří přežili, aby začali bojovat proti Západu


Muži z vesnice Zangabad v okrese Panjwai se shromáždili v předvečer 11. září, aby spočítali své mrtvé a připomněli si je, desítky příbuzných, kteří byli usmrceni zahraničními vojáky, kteří se mezi nimi objevili téměř před dvaceti lety.

Jejich skupina domů z nepálených cihel, jejich pole a jejich sady granátovníků byly svědkem snad nejhroznějšího masakru války v Afghánistánu, kdy americký seržant Robert Bales vyšel z nedaleké americké základny a začal vraždit místní civilisty. Usmrtil 16 lidí, 9 z nich dětí.

 

Americká tragedie, strašlivé ztráty tisíců rodin onoho zářijového rána v roce 2001, nepřímo vedly k podobnému smutku pro tisíce jiných rodin na druhé straně zeměkoule.

Afghánci, kteří nevěděli nic o letadlech, která vrazila do věžáků v New Yorku, a v žádném případě neměli žádné vazby na al Kaidu, se stali obětí války, která následovala, a vyžadovala si po dlouhá léta další a další životy jejich milovaných blízkých.

Haji Muhammad Wazir přišel o skoro celou svou nejbližší rodinu, kromě čtyřletého syna, onoho rána dne 11. března 2012. Bylo to více než deset let poté, co byly oba věžáky v New Yorku zničeny, ale to bylo důvodem, proč měl Wazir v blízkosti své rodiny americkou vojenskou základnu.

Bales zabil jeho manželku, jeho čtyři syny, čtyři dcery a dva další příbuzné. Zastřelil děti do hlavy a pak se pokusil spálit jejich mrtvoly.

"Je to pro mě velmi obtížné, pořád mám pocit, že se ty věci dějí právě teď," řekl Wazir deníku Guardian téměř deset let poté, co mu neuvěřitelné masakrování zničilo život. "Jsem velmi rád, že americké jednotky už odešly z Afghánistánu a jsem velmi vděčen Alláhovi, že to způsobil. Konečně mám pocit, že jsem v bezpečí."

Tyto vraždy byly snad nejvážnějšími civilními obětmi celé afghánské války. Ale nebylo to jen tehdy, kdy zahraniční vojáci usmrtili velké množství žen, dětí a mužů-nevojáků, jen v tomto jediném koutě jediného okresu v Afghánistánu.

Pět mužů ze Zangabadu uvedlo, že přišli celkem v důsledku leteckých úderů a masakru o 49 příbuzných. Šlo o krveprolévání, které trvalo déle než deset let. Tyto strašlivé ztráty, opakované v mnoha oblastech v Afghánistánu, se staly mocným verbovacím nástrojem pro Talibán, který postupně shromáždil své síly k obnovenému převzetí země.

"Nemohl jsem jít bojovat, protože jsem byl poslední osoba, která zbyla v té rodině a mohla se starat o mého syna, ale podporoval jsem je finančně a jinými způsoby," řekl Wazir o tom, co se stalo po té tragédii.

Velitel Talibánu pro okres Pandžwai Faizani Mawlawi Saha uvedl, že každý další masový masakr přivedl další lidi k podpoře Talibánu a vraždění z roku 2012 vyvolalo zvlášť obrovský smutek a hrůzu. "I když nás někteří lidé podporovali už předtím, po tomto incidentu se k nám přidali všichni, anebo nám začali nějakým způsobem pomáhat."

Talibán v roce 2001 se pokusil vyjednat kapitulaci, kterou byl tehdejší prezident Hamid Karzai připraven přijmout. Ale vedoucí politikové v USA, kteří se snažili najít bin Ladina, a to jim trvalo deset let, se daleko více zajímali o pomstu než o budoucnost Afghánistánu.

"Spojené státy nemají ve zvyku jednat o kapitulaci," řekl tehdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld s arogancí, která vystala obzvláště v souvoslosti s množstvím mrtvých Afghánců, zavražděných v následujících dvou desetiletích.

Američtí činitelé nebyli schopni uznat, že Talibán má v Afghánistánu určité množství podpory, navzdory tomu, že prosazuje naprosto odporné principy vlády jako zákaz vzdělání a zaměstnávání žen a brutálních trestů jako bičování, amputací a veřejných poprav.

"Povstání Talibánu nebylo nevyhnutelné. V roce 2001 existovala dobrá šance na mír. Všichni, včetně Talibánu, přiznávali, že Talibán byl poražen. Avšak Spojené státy a jejich afghánští spojenci pronásledovali a marginalizovali ty, kdo válku prohráli, nejen Talibán, ale i  kmenové a frakční soupeře afghánské vlády," upozorňuje Kate Clark, ředitelka Afghanistan Analysts Network.

Jak se zahraniční mise snažily převzít vládu od Talibánu, afghánská údolí se naplnila základnami a boje zintenzivnily. Vzhledem k tomu, že žádná válka neušetřuje civilisty, počet mrtvých začal růst.

Hasti Mohammad, další obyavtel Zangabadu, přišel r. 2006 o 18 příbuzných, když se rozhodli uprchnout před intenzivními boji během jedné z velkých západních ofenzív v jeho oblasti. Skupina civilistů se ukryla ve stanech v pouštním křoví, cítili se tam na poušti v bezpečí, ale zaútočil na ně letecký úder. Mise NATO nakonec  přiznala, že při leteckém úderu zahynulo 30 civilistů, ale tvrdila, že bylo usmrceno i asi 30 příslušníků Talibánu.

Tentýž letecký úder usmrtil 14 příbuzných Sardara Mohammada (z jiné rodiny). Do zpráv na Západě se to ani nedostalo.

Rok poté Bales vykročil ze své základny a vraždil civilisty. O asi čtyři roky pzoději zničila rodinu Lala Mohammada exploze, která usmrtila pět jeho dětí, které si hrály před jejich domem. Nejstaršímu bylo 12, nejmladšímu bylo 6 let. Lal Mohammad se domnívá, že šlo o americký letecký úder, ale nepodařilo se to ověřit. Neexistuje žádná kompletní databáze civilních úmrtí v Afghánistánu a do zpráv se to nedostalo.

"Nebyl jsem u Talibánu, mí rodinní příslušníci nebyli u Talibánu. Ale poté, co došlo k těm masakrům, většina z nás se stala členy Talibánu. Neměli jsme jinou možnost," řekl Lal Mohammed, "Američané je zabili, takže jediným způsobem jak to zvládnout bylo dát se k Talibánu."

Děsivé příběhy verbování lidí v důsledku jejich truchlení po mrtvých přicházely z obou stran. Sebevražedné útoky Talibánu často usmrcovaly civilisty. Ve venkovských oblastech a na silnicích zraňovaly improvizované bomby určené vojákům civilisty, kteří se věnovali svému každodennímu životu. Existuje množství zpráv, kdy Talibán nutil lidi, aby se stávali lidskými štíty.

I po Balesově masakru došlo v částech údolí Pandžšai k povstání místních lidí, kteří protestovali, že už mají dost vraždění páchaného Talibánem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2
Vytisknout
3476

Diskuse

Obsah vydání | 17. 9. 2021