Kauza Kočka domácí, aneb Exodus po česku

16. 7. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Foto: Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International.

  • Čerstvá kauza rodiny Kočkových upomíná na kriminální idylu levicové politiky z počátku století. 
  •  Jiří Paroubek byl v iliberální populistické politice spoléhající na nejnižší pudy předskokanem Andreje Babiše, ke skutečnému úspěchu mu však přece kousek chyběl. 
  • "Bestia triumphans!" volal už počátkem 90. let písničkář Jan Burian.

Deníkové záznamy písničkáře Jana Buriana z počátku 90. let, které použil v memoárech s názvem "Co jsem nezapomněl", i méně chápavému čtenáři doslova strčí pod nos jeden klíčový, značně nepříjemný poznatek.

To co dnes známe jako politický populismus je jenom špičkou ledovce mnohem širšího fenoménu všeobecné expanze společenské sprostoty a nekulturnosti, která začala prakticky ihned po mimořádném morálním vzepětí listopadu 1989.

Na okraj nastupující vlády tupé davovosti tehdy Burian smutně poznamenal: "Tahle země je v katastrofálním stavu, ale kdybychom mohli vyvážet blbost, stali bychom se brzy světovou velmocí."

Sedmnáct let po vyřčení zmíněné věty, na křtu knihy tehdejšího premiéra Paroubka v hotelu Monarch, zastřelil jeden z kamarádů předsedy vlády, člověk s minulostí obchodníka se zbraněmi starého režimu a v inkriminované době "hoteliér", jiného z Paroubkových kamarádů z podobných "podnikatelských" kruhů.

Pokud se ptáte na rozsah společenské debaty nad faktem, že premiér hrdý na to, jak kradl salám v komunistickém podniku Restaurace a jídelny, udržuje kamarádské vztahy s pražským podsvětím, lze říci stručně: Byla opravdu minimální. Nerozproudila se dokonce ani poté, co vyšlo najevo, že ČSSD mezi sebou vybírá peníze pro vraha.

Strýc tehdejší oběti Jan Kočka nyní po letech opět připomněl, s kým se to tehdejší předseda ČSSD a premiér vlastně kamarádil. Policie jej zadržela a obvinila z vydírání a loupeže.

***

Jiří Paroubek byl ve více než jen jednom ohledu "protobabišem" české politiky.

Jako vůbec první polistopadový premiér se chlubil přikrádáním za starého režimu. Jako vůbec první předseda politické strany ignoroval jakýkoli dlouhodobý program a řídil se jen okamžitými průzkumy veřejného mínění. Jako vůbec první se pokusil ukrást komunistické straně voliče mezi důchodci - a rovněž jako vůbec první založil získávání voličů na otevřeném uplácení. A konečně jako vůbec první předseda vlády se chlubil blonďatou zlatokopkou po svém boku.

K dokonalosti vlastně chybělo jen málo.

Paroubek si před vstupem do politiky sám dost "nenapodnikal" na základě předrevolučních konexí, tak jako to udělal jeho následník Babiš. Proto si musel pěstovat kamarády z Matějské pouti, místo aby ji vedl ve vlastní režii, s koblihami a se vší halasnou předrevoluční estrádou.

Úplně to nedotáhl, proto nakonec musel odstoupit, když stranu přivedl politicky i finančně na buben. Neměl ji zcela pod kontrolou. Chodili mu tam lidi.

To Babiš už přivádí na buben celou zemi, která je za jeho vlády také momentálně pátá nejhorší na světě v úmrtnosti na COVID (a šíří se mutace delta...) - ale "nikdy, nikdy, nikdy" neodstoupí.

Myslím, že Paroubek musí být doslova v Jiříkově vidění.

Jako předseda klasické politické strany, který své kriminální vazby externalizoval, by si nikdy nemohl dovolit tolik co jeho přímý pokračovatel.

Andrej Babiš, prorok vedoucí důchodce do země zaslíbené s Kočky a Ďuričky plně integrovanými do vlastní partaje, konečně naplnil Paroubkův odkaz "lidové politiky".

Celá věc vlastně má jen jednu jedinou drobnou chybu: Navzdory Burianovu geniálnímu rozvojovému programu jsme ve věci exportu blbosti dosud výrazněji nepokročili.

0
Vytisknout
7195

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2021