„Kellnerovská“ síť je funkční a stále stejně špinavá

19. 7. 2021 / Albín Sybera

čas čtení 8 minut

 

Nesvatá aliance obchodu a politiky pokračuje v uskutečňování své autoritářské vize o demokracii bez demokracie

  • Společnost PPF se opírá o širokou síť neformálních a oficiálních obchodních vztahů s autokraty v Evropě a ve světě

  • PR PPF v čele s Vladimírem Mlynářem se tyto skutečnosti snaží systematicky bagatelizovat a zahalovat dezinformačním smogem

  • Český pravicový diskurs dlouhodobě otevírá cestu k legitimizaci obchodních vztahů s autokraty a přimknutí Česka k „strategické alianci nacionalistické pravice“

 

Šéf komunikací PPF se nedávno rozhovořil pro pravicový týdeník Hrot o schůzce mezi Petrem Kellnerem a populistickým slovinským premiérem Janezem Janšou, která se odehrála již na sklonku loňského roku a PPF se ke schůzce dlouho odmítala vyjádřit (komentář v BL zde).

Janša je dlouhodobě kritizován za své útoky proti médiím, která nejsou pod vlivem jeho strany SDS, tedy také proti médiím společnosti PRO Plus (mediální skupina která je součástí CME ve vlastnictví PPF). Jeho schůzka s Petrem Kellnerem byla skloňována pro svou utajovanou povahu a v textech slovinských novinářů se objevovaly především spekulace o motivech takové schůzky.

Kabinet premiéra schůzku ohlásil jako lobbistický kontakt až poté, co o setkání informovala média, a jako předmět schůzky uvedl „plány na stabilizaci regionu západního Balkánu v přípravě na předsednictví EU“. Slovinský Dnevnik dále uvedl, že neoficiálně se mělo jednat o podílech EPH ve státním podniku Slovenske (tj. česky „slovinské“) železnice Tovorni promet, a posílení podílu J&T v síti čerpacích stanic Petrol výměnou za prodání PRO Plus maďarským investorům.

Vladimír Mlynář naproti tomu pro HROT schůzku shrnul jako „zdvořilostní návštěvu velkého investora“ a přirovnal ji ke schůzkám „Elona Muska a dalších velkých investorů“ s politiky. Nejvyšší šéf komunikace v PPF tím možná polichotil Janezi Janšovi, se kterým se například Frans Timmermans po tiskové konferenci u příležitosti zahájení slovinského předsednictví EU, odmítl vyfotografovat.

Pozoruhodné je také pozastavení se týdeníku HROT nad přiznáním PPF, že existuje „možnost do angličtiny přeložených článků o slovinské politice“ pro účely „hodnocení vyváženosti zpravodajství napříč skupinou“. Ta měla být vytvořena již předchozím managementem CME.


Jedna korporace, či jedna rodina?

Slovinský Dnevnik již v únoru psal o případu, kdy ředitelka marketingu PRO Plus Darja Zajc sepsala tisková vyjádření pro slovenskou společnost Skytoll usilující o státní zakázku na digitální mýto ve Slovinsku (tendrem se později také zaobíraly slovinské protikorupční orgány). Skytoll oficiálně patří Petrovi Syrovátkovi ze Syneru, dlouholetému obchodnímu partnerovi PPF a příteli zesnulého Kellnera. Slovenská média pak o blízkých vazbách mezi Sky Toll, dodavateli digitálního mýta na Slovensku, Czech Toll a PPF píší dlouhodobě.

Neméně zajímavá je také skutečnost, že v orgánech Skytoll působí Petr Havlíček. Stejnojmenný Petr Havlíček pak působí v dalších společnostech spjatých s PPF se sídlem na Kypru. Člověk jménem Petr Havlíček také vystupuje v jednáních s bývalými klienty PPF v prostorách PPF Gate, zejména v případech, kdy PPF vyprovokovala velká insolvenční řízení svých klientů a následné nátlakové jednání, na jehož konci je přebrání majetku klientů PPF.

Zdá se, že obohacování pomocí insolvencí, ve kterém Petr Kellner v rámci Česka vynikal (na místě je výstižný popis Petra Kellnera od Vojtěcha Boháče jako „nejlepšího z nejhorších“), a které dokázal přizpůsobovat také českou legislativu zejména v oblasti insolvencí a exekucí, je součástí aktivit PPF i po smrti jejího zakladatele.

V podstatě se není čemu divit uvážíme-li, že se při přebírání majetku, při nátlakovém jednání a při umělém vyvolávání finančních problémů se Kellner opíral o širokou síť svých současných a bývalých manažerů (namátkou Petr Jirásko, Tomáš Budník či Karel Pražák), insolvenčních správců (Richard Benýšek) a spřízněných firem (Creditas, Syner, EPH či Kaprain).

Při heliskiingu ale zahynul jenom Petr Kellner, zatímco síť, kterou využíval ke svému obohacování, zůstala, zdá se, neporušena. Není tedy ani překvapivé, že v dědickém řízení hrají důležitou roli advokáti BBH a v médiích je skloňováno jména Daniela Křetínského, jehož aktivity mají od počátku velmi blízko k PPF.

V Česku jsou aktivity související s organizovaným vydíráním, spiknutím a vyhrožováním dlouhodobě jenom obtížně tématizovány. Možná je to dáno oslabenými institucemi, ale také kontakty, kterými korporace jako PPF prostřednictvím své neformální sítě disponují mezi policií ČR a v českém soudnictví.

V roce 2007 psal bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář na stránkách Britských listů o rozsudku Městského soudu v Praze proti své osobě, který měl podle Mlynáře obsahovat řadu tendenčních a nezákonných úkonů.

Mlynářova argumentace zní smysluplně, a ještě před koncem roku 2007 byl Mlynář a další obžalovaní zproštěn obžaloby. V roce 2013 pak bývalí novináři magazínu Euro Martin Mařík a Jiří Pšenička vzpomínali na období, kdy Euro vlastnil v první dekádě tohoto století Petr Kellner, a kdy byla běžná praxe zakazovat psaní textů o Vladimírovi Mlynářovi (a dalších postavách jako Jiří Weigl či společnostech jako SETUZA). Tehdejší fungování týdeníku Euro nedávno připomněl také Ondřej Neumann na serveru Hlídací pes.

V jiných otřesných případech, jako byla sebevražda Lukáše Hakoše, síti PPF napomáhá i způsob reportování médií ze stáje Daniela Křetínského, která o Hakošově smrti informovala jako o důsledku jeho vlastních chyb a předlužení (více ZDE).


Strategická aliance nacionalistické pravice“

Že PPF realizuje obchody ve vysoce kleptokratickém prostředí jako Srbsko či Maďarsko jenom odpovídá povaze jejích aktivit v Česku. V posledních týdnech médii zaměřenými na telekomunikace prošla například zpráva, že PPF prodává Telenor v Černé hoře maďarské IT společnosti 4iG s vazbami na Orbánovu vládu.

Shodou okolností v den, kdy se českými médii řítila zpráva o Kellnerově úmrtí, tak server Intellnews analyzoval roli 4iG v posilování Orbánovy strategie kontrolovat klíčová odvětví v telekomunikacích prostřednictvím svých oblíbených oligarchů.

Pozoruhodné na úzkých obchodních vazbách se státními podniky v autokratických zemích, anebo se společnostmi pod kontrolou oligarchů v milosti autokratů je především to, že se tak dělo za života Petra Kellnera a děje se tak i po jeho smrti. Zůstává tak totiž nezodpovězena zásadní otázka života Petra Kellnera. A sice do jaké míry se mu podařilo exportovat praktiky putinovského státem ovládaného mafiánského kapitalismu do Česka.

Na politické úrovni dnes už nikdo asi nepochybuje o tom, že Kellnerovi spojenci (Miloš Zeman či Václav Klaus) jsou zároveň proponenti otevírání Česka vlivu zemí jako je Rusko a Čína, případně apologetové vztahů s Maďarskem (Alexandr Vondra) či Srbskem.

Minulý týden na Britských listech publikovala historička Muriel Blaive skvělou skvělou analýzu o vytváření hegemonického polistopadového diskursu, jehož klíčovým jednotícím prvkem je silný antikomunismus zkreslující události okolo listopadu 1989.

Zajímavé je v této souvislosti připomenout, že přední světový kulturní kritik Slavoj Žižek upozorňuje na postupnou transformaci antikomunistického pravicového diskursu v populistický krajně pravicový nacionalismus minimálně od roku 2017: „Klausův zavilý antikomunismus a opozice vůči ‚totalitnímu‘ sociálnímu státu […] je jenom malý krok od přijmutí ‚strategické aliance‘ s nacionalistickou pravicí zneklidněnou rozpuštěním národní identity v nadnárodní Evropě“ (Žižek in „Lenin: the Day after the Revolution“).


1
Vytisknout
4134

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2021