Česko nelze vnímat mimo středoevropský kontext

21. 6. 2021 / Albín Sybera

čas čtení 9 minut

Veřejný diskurs v Česku je tvarován oligopolními zájmy, které podkopávají Evropskou unii

Nedávná vyjádření Andreje Babiše, ve kterých mj. slovně napadl Evropský parlament, nepochybně mají za cíl kultivovat introspektivní podhoubí v českém veřejném diskursu. Česko je svou lokalitou závislé na dění ve svém geografickém a politickém okolí. Přesto je zahraniční dění v českém mediální diskursu upozaděno domácí politikou, ze které se v mnoha ohledech stalo zástupné divadlo.


 

Těsnější příklon Andreje Babiše k rétorice Viktora Orbána je proces, který se v Česku bez větších překážek odehrává delší dobu. Babiš si v minulých několika letech mnohokrát testoval jak moc protiunijně může hovořit a vystupovat. Jeho facebookové fotografie v družné debatě s Viktorem Orbánem během soukromé večeře jsou téměř tři roky staré.

Přitom ale Babišovo mocenské soukolí ANO-Agrofert nemá zdaleka srovnatelnou pozici, jakou má Orbánův Fidesz v Maďarsku. Ten se může opřít o propracovanou síť neformálních vztahů zasahujících do všech klíčových odvětví maďarského hospodářství a vytváření na Fideszi závislé sítě obchodních a politických zájmů.

V Česku je „Anofert“ možná stále nejviditelnějším symbolem propojení politiky a byznysu, ale reálně ani v dobách největší voličské popularity nedosahoval vlivu, kterým disponuje skupina PPF zesnulého Petra Kellnera a zřejmě ani vlivu, kterým disponuje Křetínského EPH. Podobně by se dalo hovořit o regionálním vlivu Agrofertu, PPF a EPH.

Zatímco Babiš dlouhodobě strhává pozornost na svůj přetrvávající střet zájmů, tak skupina PPF pokračuje v „expanzi na Balkán“, která byla započata ještě za života zesnulého Petr Kellnera. Slovinský server Necenzurirano.si nedávno věnoval delší text snahám Janšovi SDS rozšiřovat svůj vliv na média ve Slovinsku prostřednictvím dalších změn ve vlastnických strukturách slovinské mediální krajiny.

Nejedná se přitom o poněkud infantilního slaměného panáka, jakého se Vladimír Mlynář pokouší konstruovat ve svých komentářích pro týdeník Hrot, a který je slepě papouškuje. V něm Mlynář nejdříve sám navozuje dojem o „představě, že tu v Praze řešíme, co se vysílá třeba ve slovinské televizi“, aby ji následně sám zesměšnil.

Právě text portálu Necenzurirano.si je košatější a informace o zhoršující se atmosféře v redakcích médií CME jsou jenom jednou jeho částí. Podstatnější je diskuse plánů, ve kterých figuruje Janšova SDS a PPF na převzetí jednoho z klíčových slovinských deníků Delo.

Krajně pravicový populismus jako ideologie kleptokratického uspořádání moci

Janša a jeho strana SDS se, podobně jako Orbán a Fidész v Maďarsku, snaží nejenom o produkci krajně pravicového obsahu, jeho šíření pomocí sociálních sítí a spřízněných médií (jako je třeba stranický plátek SDS Demokracija) a celkově o normalizování krajně pravicových stanovisek ve veřejném prostoru.

Ruku v ruce s produkcí obsahu se SDS snaží vytvářet kleptokratické prostředí, ve kterém výhody (například státní dotace) snadněji získávají ta média a společnosti, co se tomuto normalizování krajně pravicového populismu nebrání. S byrokratickými překážkami se naopak setkávají ty entity, ať už státní nebo soukromé, co se podobným manipulacím a podmaňování si veřejného prostoru brání.

Janšova vládní koalice například již několik měsíců blokuje rozpočet Slovinské tiskové agentury (STA) a v zemi běží dárcovská kampaň na podporu zaměstnanců STA. Více příkladů o Janšově SDS, Slovinsku a podobnostem s veřejným diskursem v Česku a dalších středoevropských zemích je také v mém posledním článku Embroiled in Scandals Janez Janša Tries to Get Away with it ve Visegrad Insight.

V Srbsku jsou pak progresivisté Aleksandara Vučiće ještě agresivnější. Na dramatickou situaci, kdy jsou novináři vystavováni systematickému tlaku včetně fyzického násilí soustavně upozorňují mezinárodní novinářské organizace či Rada Evropy.

Společnost United Group je jednou z nejvýznamnějších mediálních skupin v regionu a zejména v Srbsku představuje de facto poslední mediální skupinu, kde redakce disponují novinářsky nezávislým zázemím a dávají prostor komentátorům a politikům stavějícím se do opozice vůči vládnoucí straně Aleksandara Vučiće.

Z jihovýchodní Evropy se stala geopolitická třecí plocha

Jak upozorňuje v rozhovoru pro Britské listy prof. Milosavljević,  není možné ignorovat politický dopad spolupráce mezi Telenorem skupiny PPF a státním Telekomem Srbija. Kromě toho, že Telekom Srbija spolupráci ve svých dokumentech prezentuje jako „likvidaci SBB“ (ze skupiny United Group), tak tento „obchod“ povede k posílení hegemonického postavení Vučićova populismu v Srbsku.

K tomu: Server srbské televize N1 informuje o Rozhovoru Britských listů s profesorem Milosavljevićem:
https://rs.n1info.com/vesti/milosavljevic-telekom-srbije-sa-telenorom-namerava-da-blokira-kriticke-glasove/

V květnu bylo novináři opětovně kritizováno chorvatské ministerstvo kultury za existenci legislativy, která umožňuje operátorům určovat ceny a podmínky vysílání nezávislých kanálů. To před několika týdny hrálo roli ve vyřazení N1 TV (ze skupiny United Group) z vysílání v Chorvatsku, a to jenom několik dní před regionálními a obecními volbami, operátorem A1.

O rapidně se zhoršující situaci v médiích hned v několika zemích regionu pak samozřejmě neinformují jenom slovinští novináři. Jenom za poslední dva, tři týdny se slovinskému premiérovi a svobodě médií v regionu podrobně věnovaly například New York Times (reportáž Vládnou Twitterem, evropský ‚Maršál Twíto‘ cílí na média) či Balkan Insight (komentář Janša je ve válce s rozumem a se světem).

Peter Horrocks, bývalý ředitel BBC pro zahraniční zpravodajství pak pro server EURACTIV popisuje Telekom Srbija jako nástroj klientelistického kapitalismu, který pomocí dotací či státního regulátora získává neférové výhody a oplácí je útoky proti konkurenci.

Redukovat kritiku PPF a jejich blízké vztahy s autokratickými a populistickými politiky na „konkurenční boj“ United Group, jak činí vedení PPF v čele s Vladimírem Mlynářem či Ladislavem Bartoníčkem, je velmi zavádějící tvrzení, které se v českém kontextu dá přirovnat ke spiklenecky laděným teoriím o tom, jak „Bakalova média lžou“ či slouží jako hlásná trouba EU, USA a západu obecně.

V případě jihovýchodní Evropy se ale jedná o celý region, kde v současnosti soupeří o vliv Rusko, Čína, ale také Turecko a snaží se oslabit či přímo de-legitimizovat perspektivu členství v Evropské unii jako jedinou reálnou zahraničně politickou vizi zemí západního Balkánu.

Legitimizace klientelistického kapitalismu

Způsob, jakým Vladimír Mlynář hovoří o spolupráci skupiny PPF s populistickými autoritáři v regionu pro česká média, navazuje na dlouhodobé fungování samotné PPF nejenom v Česku, ale i dalších klíčových zemích, kde PPF působí, jako je Rusko a Čína. Skupina zesnulého Petra Kellnera pro své nejvýznamnější obchodní akvizice kapitalizuje svou ochotu angažovat se v klientelistickém prostředí, kde se rychleji stírají rozdíly mezi politickými a obchodními zájmy.

Možná ještě podstatnější je skutečnost, jak dokáže nejvýznamnější česká finanční skupina určovat způsob, jakým se mluví o jejich aktivitách v zahraničí, anebo lépe řečeno, jak málo se o těchto aktivitám v blízkém zahraničí hovoří v českém mediálním diskursu.

Už to nejsou jenom změny v soukromých společnostech, zahrnujících utajené podíly na Kypru a dalších zemích umožňující těžko dohledatelné převody prostředků a majetku, kterým předchází významné akvizice PPF jako v případě Škody Transportation a Škody Investment. Pokud pomineme zapojení zahraničních soudů, tak podobné kauzy, či další jako Mostecká uhelná společnost, mají bezprostřední dopad pouze na domácí politiku – Miloš Zeman vypovídal v záležitosti privatizace MUS v nedávných dnech.

Akvizice v médiích a telekomunikacích v jihovýchodní Evropě ale mají politický rozměr, který není možné ignorovat, a který se s ohledem na situaci v regionu může velkou měrou promítnout i do samotného fungování Evropské unie, jejíž rozšíření na západní Balkán bylo doposud považováno jenom za otázku času.

Schopnosti a vliv PPF prosazovat svou interpretaci událostí mohou v případě jihovýchodní Evropy ještě více poškodit stav médií v regionu. Nejedná se jenom o „konkureční boj“. PPF se v Srbsku přimyká k politickému uskupení, které systematicky opozici marginalizuje.

Jak před několika málo roky poznamenal Stanislav Biler, tak v porovnání s dopadem činnosti PPF na Česko je Andrej Babiš jenom takový strejda, roztomilý popleta. Avšak pozornost českého diváka je upřena právě na strejdu Babiše, který je ideální figurou k pěstování českého „hobitismu“.


1
Vytisknout
11160

Diskuse

Obsah vydání | 24. 6. 2021