Budoucnost české ekonomiky: Do pekla na neuropatické kobyle?

10. 7. 2019 / Karel Dolejší

Poněvadž Zeman využívá Babišova oslabení korupčními aférami k ústavnímu puči, České republice vážně hrozí, že díky koncentraci moci kolem Hradu dojde k silovému prosazení dvou Zemanových ekonomických "pomníčků": ruské dostavby jaderné elektrárny Dukovany a kanálu Dunaj-Odra-Labe. Oba projekty představují ukázkový příklad předem jasné špatné investice, navíc s dodatečnými negativními dopady. A pokud na ně opravdu dojde, Česko se ocitne na dlouhé dekády ekonomicky (a v důsledku i mezinárodně-politicky) na lopatkách. Právě v době, kdy se vyspělé západní země snaží přijít na kloub otázce, jak v omezeném čase provést transformaci na bezuhlíkovou ekonomiku, se ČR posouvá na okraj propasti fatální zaostalosti.

Nebylo by to ovšem poprvé, co jsme dopadli jako sedláci u Agrofertu. Tzv. "železná koncepce" vnucená Československu v 50. letech Moskvou také byla politicky forsírovanou špatnou investicí gigantických rozměrů. Vedle strategické roviny (příprava na válku) je třeba nepřehlédnout i všestranné prohloubení závislosti na SSSR, která se tímto rozhodnutím fakticky dovršila. Priorita plýtvavého těžkého průmyslu s nízkou mírou přidané hodnoty a těžkou závislostí na masivních dodávkách levných surovin z východu (železná ruda, fosilní paliva) znamenala ztrátu schopnosti české ekonomiky efektivně zpracovávat dovezené suroviny a dodávat ve větší míře na západní trhy.

Naopak přinesla včlenění ČSR do ekonomiky sovětské, kam bylo možno pohodlně a beze změn dodávat nepříliš moderní investiční celky či nijak zvlášť propracované spotřební zboží. Nějaký čas tento model relativně fungoval - ovšem jen do chvíle, kdy kolabující sovětská ekonomika vyčerpaná léty technologické a ideové stagnace, ambicí ufinancovat stejně velké jaderné a větší konvenční síly než NATO a dodatečnou zátěží v podobě války v Afghánistánu začala ztrácet schopnost platit za dodané zboží. Pak už vše šlo rychle.

Tzv. Klausovo a Zemanovo "reformování" české ekonomiky muselo řešit současně nejen "přechod z plánované ekonomiky na tržní", ale také opětovnou reorientaci na západní trhy. Jenže mnoho opravdu konkurenceschopného zboží se již v českých zemích nevyrábělo; to, které se ještě produkovalo, jsme už neuměli pořádně prodávat; a to, jež by se nejspíš i tak prodalo, utrpělo "geniálním" tahem ministra Dlouhého v podobě zrušení podniků zahraničního obchodu "přes noc".

Výsledek? Česko především jako montovna, subdodavatelský přívěšek německé ekonomiky, s minimem vlastní finální výroby. Pár výjimečných úspěchů v podobě přeživších finalistů navíc ještě spadá na vrub "nesystémových" transformačních kroků lidí mimo oposmluvní tandem ODS/ČSSD, jako byl ministr Vrba. Svým způsobem se Česko, od industrializace v 19. století především ekonomika lehkého průmyslu, ze stalinské "železné koncepce" nevzpamatovalo dodnes.

A už je na spadnutí další těžký ekonomický šok s mimořádně dlouhodobými dopady.

Jaderná elektrárna s reálnými pořizovacími náklady v řádu bilionů korun a plavební kanál s termínem návratnosti mnohasetmiliardové investice po tepelné smrti vesmíru jistě v první fázi vytvoří spousty pracovních míst pro nízko kvalifikované zaměstnance. Ovšem závěrečné zúčtování proběhne až dávno po smrti "tatíčka Zemana", který na svých pomníčcích tak pozoruhodně lpí.

Výsledkem budou stamiliardové ztráty donekonečna splácené spotřebiteli energií a daňovými poplatníky. A opětovné prohloubení energetické závislosti na Rusku právě v době, kdy Západ sice opožděně, ale s konečnou platností bere na vědomí, že Kreml je ve vzájemných vztazích ochoten beze všeho sáhnout třeba i ke zničujícímu jadernému konfliktu.

Bylo velikou chybou zavádět v parlamentní republice nesystémovou přímou volbu prezidenta, aniž byla předem nalezena odpověď na otázku, kdo vlastně zasponzoruje "nezávislé" kandidáty bez podpory hlavních politických stran - a k jakému plnění se takový kandidát bude muset zavázat, bez ohledu na omezené formální pravomoci prezidentského úřadu.

Bylo ještě větší chybou tvrdit, že prezident je v českém ústavním systému jen symbolickou figurou, takže ani mimořádně mocensky ambiciózní Zeman prý toho v praxi mnoho neovlivní. Neboť proti platnému ústavnímu systému šly již ústavní zákon č. 71/2012 Sb. a prováděcí zákon č. 275/2012 Sb. upravující zavedení přímé volby. A bez uzurpace dodatečných pravomocí by prezident rozhodně nemohl odměnit sponzory.

A bylo největší chybou hlásat, že Zeman je přece OK, protože mu "nejde o peníze", "stačí mu kyselá okurka a chleba se sádlem", atd., atd.

Protože v praktické politice ti, jimž "nejde o peníze", ale o čirou moc, bývají velmi často mnohem, mnohem horší než i ti nejchamtivější zloději.

1
Vytisknout
6688

Diskuse

Obsah vydání | 16. 7. 2019