K bludům o islámu

10. 1. 2019 / Pavel Urban

čas čtení 4 minuty

Pan Cvek vyvrací některé nesmyslné názory na islám, na které neustále naráží na Facebooku. (Já na ně neustále narážím také, byť jinde.) Takovým nesmyslem třeba rovnítko mezi islámem a nacismem. Je pravda, že nacismus je poměrně jednoduchá ideologie. Která má v sobě možná cosi z pohanství. Ideologie pro předem vyvolené, která v praxi dávala svým stoupencům i nepřátelům zhruba to, co slibovala. To je možná jeden z důvodů, proč nacismus prohrál. Naproti tomu judaismus, křesťanství a islám jsou náboženství stará tisíciletí. Byla oficiálním náboženstvím mnoha států, a, aspoň v případě těch posledních dvou, velkých říší, mnoha miliard lidí. Mají velmi složité dějiny. Jejich různým společenským projevům je třeba rozumět v rámci dané společnosti, jejích zvyklostí, hodnot atd.

Mezi vyznavači jediného Boha existují ovšem i určité rozdíly. Křesťanství je v podstatě Desatero, Otčenáš, příběhy s případným ponaučením a podobenství. Tohle všechno je v případě změny společnosti a poměrů nejen možné, ale často i nutné číst jinak než dříve. Mojžíš a Mohammed byli ovšem, na rozdíl od Ježíše, politici a vojevůdci. Aby to fungovalo, museli dát, a také dali, svým ovečkám kromě obecných zásad též jasná pravidla. Taková, která svou komplexitou a plastičností nemají zas až tak daleko k technickým návodům na použití pračky či mixéru. Interpretovat takovéto technické návody jazykem jiným než přirozeným lze, to má pan Cvek pravdu. Ale používat takovéto alternativní interpretace v praxi se většinou nedoporučuje.

Nacismus s uvedenou trojicí náboženství opravdu srovnávat nelze. Pouze s některými projevy těchto náboženství. Pokud ovšem máte smůlu na dobu, kdy nějaký takovýto projev určuje tón, tak to zas tak velký rozdíl být nemusí.

Tohle pan Cvek jistě ví. Otázka je, kde bere jistotu, že takováto doba už nenastane.

Díky společenským vztahům, právním normám, institucím? Vzpomeňme si na Výmarskou republiku. Ta ve své době patřila, pokud jde o ty společenské vztahy, právní normy a instituce k nesvobodnějším státům světa. USA ji v některých směrech dohonily až v šedesátých letech. A přesto, nebo právě proto, to byla Výmarská republika, kdo zplodil nacismus. Mohla za to kombinace hospodářské krize s odcizením; Výmarská republika byla pokládána spíš za nouzové řešení než za naplnění nějakého ideálu. Velké hospodářské krizi se zatím dokážeme jakž takž vyhnout. Ale polarizující se společnost, jejíž střed ztrácí sílu, už máme.

Je jistě dobré být kulturně obohacen a získat smysl pro historii lidstva, pro její složitou cestu a pro její kulturní zpracování, pro poezii, imaginaci a vlastní vnitřní život. Bohužel tam, kde je rychlost důležitější než kvalita, třeba při násilných konfliktech, je výhodná spíše jednorozměrnost. Pokud mají muslimové na Západě takový problém s křesťanskými symboly, že je musí vynechávat i reklamní materiály obchodního řetězce, pak může být časem jedno, jestli je islám hlubokou filozofií, povrchní doktrínou typu nacismu nebo jen výrazem identity na intelektuální úrovni fotbalového klubu.

Kdybychom měli co dělat jen s islámem uvízlým ve středověku nebo s obdobami aliance trůnu a oltáře, dalo by se nad tím mávnout rukou. Doba se mění, ale středověku stále nepřeje. Horší je to s aliancí tradic a oltáře. Ovšem radikální islamismus není ani jedním ani druhým. Je to moderní revoluce, podobně jako fašismus či bolševismus Leninovy éry. Revoluce, která si sice v mnoha směrech rozchází s pravidly většinou přísně tradičních islámských komunit. Ale to ještě neznamená, že pro tyto komunity nebude nakonec přijatelnější, než rovněž cizí západní liberalismus. Zvlášť v případě, kdy by na Západě došlo k podobnému oslabení výkonné moci, k jakému došlo ve východní Evropě při pádu komunismu nebo později v některých arabských státech za „arabského jara“.

Tak daleko ještě nejsme. Pomáhat slabším proti náboženským, patrichiálním či společenským autoritám, pokud se ti slabší sami nevzbouří je ovšem těžké i v rámci právního státu. Někdy opravdu není jiná možnost než některé věci, které by samy o sobě byly v jiném kontextu neškodné, prostě zakázat.

0
Vytisknout
11833

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2019