Monitor Jana Paula: Zemřela sochařka Hana Purkrábková (19.8.1936 – 13.1. 2019)

16. 1. 2019 / Jan Paul

čas čtení 2 minuty

A české výtvarné umění v ní ztrácí dalšího klasika českého sochařství, jehož celoživotním tématem figurativní tvorby byl především člověk. Ovšem člověk vyjadřovaný a postihovaný povětšinou ve všedních až banálních situacích každodennosti a v obyčejných činnostech života, jako je třeba čekání, sezení, či nic nedělání, jen pouhé spočinutí v sobě samém. A právě v tom je síla a přesvědčivost jejího sochařství, a klíč k pochopení autorčina díla.

 

Hle člověk! Chtělo by se říci při pohledu na její plastiky, v nichž v groteskní nadsázce odkrývá cosi bytostně lidského, a velmi prostého. Purkrábková se ale svému komicky vypadajícímu člověku nesměje, neuráží ho, a ani ho nechce ponížit, když ho karikuje v jeho hysterické emoci. Ironizuje člověka, aby ukázala, že není jenom velký, heroický, ale i malý, a ve své snaze opanovat svět kolem sebe spíše politování hodný.

Purkrábková nezvedá nad člověkem varovně prst, spíše s ním soucítí, protože ji mnohem více zajímá něco, co lze nazvat člověčenstvím, které pomocí hlíny obnažuje v psychologii lidských výrazů a mimických gest. Uvolněnou modelací a civilní věcností tématu spoluvytvářela Hana Purkrábková tvář české nové figurace, což byl umělecký směr, popírající v poválečném umění mnohdy samoúčelnou estetiku neosobního abstraktního expresionismu.

Svá díla vytvářela v keramické a šamotové hlíně, které ponechávala její barvu. Vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Od roku 1969 se zabývá pouze volnou tvorbou v ateliéru, který vybudovala společně se svým manželem sochařem Karlem Pauzerem v Brunšově. Nikdy jsem u nikoho neviděl parte bez symbolu kříže, ten její, vyvedený tenkými obrysy v levém roku smutečního oznámení, tam skutečně patří.

0
Vytisknout
6689

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2019