Jsou čeští novináři opravu zcela mimo?

Problém brexitu je v Británii, ne v EU. Británie totiž chce kvadraturu kruhu

16. 1. 2019 / Boris Cvek

Stále dokola musím někde číst nebo slyšet, že EU je při vyjednávání na Spojené království velmi tvrdá. Řekněme si jeden zásadní fakt: kdyby britská vláda a britská Sněmovna chtěly tvrdý brexit, nikdo jim v tom nezabrání. Nikdo. Prostě se to stane, ať EU udělá cokoli. Mezi politiky v Británii jsou ovšem příznivci tvrdého brexitu v naprosté menšině. Tedy tvrdý brexit není proto, že ho nechtějí sami britští politici, kteří vzešli z voleb, konaných po referendu o brexitu.

 

Pak jsou tu varianty „měkkého brexitu“. V zásadě jde o to, aby Británie zároveň měla přístup na společný trh EU a zároveň nebyla v EU. To je osud Švýcarska a Norska: musí poslouchat a platit, nesmí rozhodovat. Ano, to je vazalský stav. Pokud chcete rozhodovat, musíte být členy EU. Na tom se nedá nic změnit. Mají-li tedy např. labouristé požadavek setrvání v celní unii, aniž by plnili pravidla celní unie, tak to není možné. O pravidlech mohou hlasovat jako členové EU. Jako součást jednotného trhu je musejí poslouchat. Myslím, že je jim to jasné a že touto cestou de facto míří k setrvání v EU.

Jestliže Británie chce být součástí jednotného trhu jako dosud, a zároveň nechce být vazalem EU, musí být členem EU. Musí tedy zůstat v EU. To, co se včera stalo ve Sněmovně, je pouze bolestným vyjevováním se tohoto základního faktu, který byl jasný už před referendem a je stále i po něm. Po včerejším hlasování by měly logicky zbývat už jenom dvě možnosti: tvrdý brexit, nebo druhé referendum. A druhé referendum by snad mělo s konečnou platností všechno vyřešit. Irové také, dokonce dvakrát, opakovali referenda o EU (referendum o Smlouvě z Nice a referendum o Lisabonské smlouvě). Naštvalo to tamní voliče? Vůbec ne. Podpora EU v Irsku je jedna z nejvyšších v Unii, kolem 80%.

0
Vytisknout
6451

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2019