Učební osnovy pod taktovkou BIS aneb Přepíšeme znovu dějiny?

17. 1. 2019 / Daniel Veselý

Doporučení Bezpečnostní informační služby adresované ministerstvu školství, aby realizovalo „vyváženou výuku moderních dějin“, je ještě absurdnější než samotné zjištění BIS, podle nějž je dějepis na českých školách poznamenán „sovětskou interpretací moderních dějin a sovětskou propagandou“. Je naprosto nepřijatelné, aby se silový aparát státu jakkoli vměšoval do záležitostí, do kterých mu nic není, a aby ministerstvo školství bez výhrad slíbilo nápravu. Nadto je s podivem, že tyto znepokojující skutečnosti nevyvolaly bouřlivou celospolečenskou debatu, což o nás leccos vypovídá. 

Je to celé postavené na hlavu, neboť s poznatky BIS nesouhlasí dokonce ani historikové Vojtěch Ripka a Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Problémy s výukou dějepisu na českých školách podle těchto historiků dozajista existují, nicméně po domnělé sovětské interpretaci českých dějin prakticky není ani stopa. Jaroslav Najbrt z ÚSTRu podotýká, že ani učitelé a odborníci na vzdělávání nepotvrdili obavy z ruské manipulace moderních dějin na českých školách. Najbrt naopak soudí, že učebnice a vzdělávací materiály jsou vůči sovětské velmocenské politice ve 20. století dostatečně kritické. Ačkoli můžeme s Najbrtem bezvýhradně souhlasit, didaktické materiály tentýž metr dozajista neaplikují při hodnocení zhoubných velmocenských ambicí Spojených států a dalších západních zemí. Nebylo by snad moudřejší iniciovat změny ve školství tímto směrem?

Nezbývá než konstatovat, že diletanti z BIS operují pouze s vlastními ideologickými fantomy, když jim ani protikomunisticky zaměření, a tudíž ideologicky předpojatí badatelé nedávají za pravdu. A BIS vytvářením pseudoproblémů odsunuje stranou reálné bolístky českého vzdělávacího systému, jichž je jako máku - příkladně „nezájem učitelů či širší veřejnosti o soudobé dějiny v souvislosti se snahou o překreslování současných dějin i třeba ze strany politiků.“ O překreslování a dezinterpretaci moderních dějin se v přímém přenosu snaží také BIS, v čemž jí ministerstvo školství nehorázně vychází vstříc, a to je pro fungování základních demokratických mechanismů krajně nebezpečný trend. 

Čeští novináři však vesměs potutelné mlčí nebo jako šéfkomentátor webu aktualne.cz Jan Lipold postup bisky schvalují a rizika vyplývající z vměšování tajné služby do záležitostí orgánu státní správy trestuhodně bagatelizují. Lipold má dokonce za to, že čeští učitelé se závěry BIS pravděpodobně souhlasí, aniž by pro své tvrzení uvedl jediný konkrétní příklad. Jedná se tedy pouze o jeho domněnku, přičemž na konci svého apologetického textu k mé naprosté konsternaci píše: „většina učitelů se neurazí, že jim tajní mluví do řemesla, ale pochopí, co jim biska chtěla říct.“ Člověk by podobně laděnou větu určitě nalezl i na stránkách normalizačního Rudého práva.

Lipold, jenž okázale ignoruje rizika vyplývající z překračování pravomocí BIS, však rozhodně nehovoří za většinu učitelů. Naopak již nyní je zjevné, že se žádný dějepisářský konsenzus ohledně divokých fantazií české tajné služby nekoná.

Kupříkladu Jiří Karen, jehož články o bídném stavu českého školství čtenáři Britských listů znají, nesmlouvavě kritizuje bizarní tvrzení BIS, jakož i servilní reakci ministerstva školství. Podle Karena nás BIS v tandemu s ministerstvem školství přibližuje k zemím jako je Rusko. Je to věru paradoxní situace, když tajná služba při své honbě za ruskými a čínskými špiony očividně ztrácí pojem o realitě a vidí problém tam, kde není.

Také pedagožka Alena Horáčková z pražského Gymnázia Arabská zprávu BIS odmítá a opatrně říká, že je to lež. Horáčková přitom respektuje historiky, jako je autor kontroverzní publikace Bloodlands Timothy Snyder, dále pak Igora Lukeše, který nedávno v České televizi groteskně velebil zesnulého prezidenta Bushe sr., či Petra Čorneje. Horáčková si taktéž cení činnosti ÚSTRu a Člověka v tísni a se studenty probírá komunistickou a nacistickou propagandu.

Dalo by se konstatovat, že Horáčková a se vší pravděpodobností všichni učitelé dějepisu volky nevolky tlumočí standardní západní propagandu, kde není místo pro její architekty, jakými byl Walter Lippman a další. Není tedy spíš problém v jednostranné prezentaci moderní historie, kdy zoufale absentuje kritická reflexe dějin západního civilizačního okruhu, což by měl být primární aspekt kritického myšlení, jež není zatíženo žádnou propagandistickou mašinérií?

Jestliže je zpráva BIS o sovětské interpretaci moderních dějin absurdní snůškou nesmyslů, o to horší je podlézavá reakce českého ministra školství Roberta Plagy, podle nějž „v této době hybridních hrozeb je víc než kdy jindy potřeba věnovat pozornost vytvoření dostatečného prostoru pro vyváženou výuku moderních dějin. Měl by to být také jeden z cílů revize rámcových vzdělávacích programů“.

Zdá se, jako by byl Plaga ještě papežštější než papež, jakkoliv bychom neměli hybridní hrozby podceňovat. Jenže kurikulum na českých školách a společenská debata o ruských vlivových operacích by neměly být kontaminovány překrucováním, manipulacemi, ba nepokrytě militaristickými postoji, neboť takto se vytváří nehostinná difamační atmosféra, v níž jsou zastánci soudného přístupu k Rusku, mezi něž se počítá i autor těchto řádek, označováni za Putinovy poskoky či užitečné idioty. Ano, ruská hybridní kampaň, ale i lži mainstreamových novinářů jsou smutnou realitou, avšak strategie BIS jdoucí ruku v ruce se servilní reakcí ministerstva školství jednoznačně nahrávají Kremlu při šíření dezinformačního chaosu. A nabízí se rovněž otázka, zda jsou zaměstnanci BIS kompetentní i v dalších závažných otázkách, třeba v údajném ohrožení naší bezpečnosti ruskými a čínskými špiony. Nemá nakonec ten žlučovitý stařík na Hradě pravdu?

 

 

 

 

 

-1
Vytisknout
6850

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2019