Čemu se říká pokrok

25. 7. 2018 / Karel Dolejší

V jednom z posledních filmů Jacquesa Brela, L'aventure, c'est l'aventure (Dobrodružství je dobrodružství, 1973), člen zločineckého gangu vysvětluje, jaké náramné obchody mu přinesly zmatky "revolučního" pařížského máje. Oficiálně toto vtělení marxistické kategorie zprostředkování pracuje pro pravici, platí ho však ultrapravice, přičemž příležitostně bere kšefty i od komunistů. Neekluje se mu, pokud jej například předáci ústředny CGT uplatí, aby některého z politických protivníků zmlátil. Kolem se to hemží exotickými idejemi, včetně maoistických či trockistických, jako na výstavě kuriozit; političtí klienti jsou ochotni se kvůli nim navzájem třeba i zabíjet. Ovšem zločinci, kterého potřebují všechny soupeřící tábory, jde přitom výhradně o jedinou věc, s níž ideje nikterak nesouvisí: O peníze.

Doba pokročila a vzpoura emancipovaných konzumentů z osmašedesátého bledne ve srovnání se vzpourou klientů sociálních sítí. Píáristé a velké internetové společnosti jako Facebook či Google dnes zaujali na okrajích politiky mnohem rozsáhlejší niku a hrají i podstatně důležitější roli, než kdysi pokoutní zločinecké gangy přiživující se jen epizodicky na celospolečenském zmatku.

Z blekoty neschopného sestavit tři gramaticky správné české věty dokážou současní kouzelníci na pohled udělat idol "lidových mas" a špičkového premiéra, z lidské trosky a notorického alkoholika vytvoří symbol brilatního myslitele na hradě českých králů. Skutečnost je ničím, simulakrum vším. Přičemž výrobci simulaker neberou sami vážně ani jednu z jepičích idejí, s nimiž během své profesionální práce nezbytně musejí zacházet. Tím, co je zajímá teprve v první řadě, je finanční zisk.

Ve starém francouzském filmu, jenž pět let po slavném pařížském máji cíleně paroduje ideologickou střelenost, gang specializující se na politické únosy nakonec předstoupí před soud, který rozcupuje všechny krycí historky a strhne dotyčným masku osob údajně bojujících za vlastní nadosobní agendu.

Obávám se, že ničeho podobného se na konci vzpoury konzumentů sociálních sítí už nedočkáme. Píáristé a provozovatelé sociálních sítí budou i přes občasné potíže plynoucí z faktu, že jdou důsledně s každým, v zásadě stále považováni za "high society", chváleni a uctíváni, a jejich bankovní konta ani na okamžik nepřestanou tučnět. Všichni je potřebují. Dokonce i ti, kdo by jejich nadvládu velmi rádi zrušili. Kdyby to ovšem bylo možné...

A právě v kontrapozici vyčůraných zlodějíčků minulosti a inženýrů lidských duší budoucnosti je dokonale vystižena podstata toho, čemu se v rámci nepochopitelného konzervatismu (post)moderny dosud honosně říká pokrok.

0
Vytisknout
3046

Diskuse

Obsah vydání | 31. 7. 2018