Z azylanta v Itálii výrobcem organických jogurtů

11. 7. 2016


Říká se, že podnikatelský duch kvete tváří v tvář velkým překážkám. Barikamà, firma nabízející organické jogurty, zaměstnává šest bývalých azylantů v Římě a je perfektním příkladem této teze.


Personál každý měsíc produkuje 200 litrů organického jogurtu, který doručují zákazníkům na kolech a prodávají na lokálních trzích. Firma má takový úspěch, že se pustila do organické zeleniny a nyní ji pěstuje na hektaru půdy na předměstí.

Barikamà je slovo v bambarštině, hlavním jazyce používaném v Mali. Znamená "vzdor" a firma s tímto jménem je úspěšným příkladem mikropodnikání, byznysu v malém rozsahu, který poskytuje zaměstnancům soběstačnost a vyžaduje je malou počáteční investici.

"Založil jsem byznys v roce 2010, protože jsem neměl práci a odmítal se plazit na polích jižní Itálie, kde jsem strávil bolestných šest měsíců před příchodem do Říma," říká zakladatel firmy Suleman, třicetiletý přistěhovalec z Mali.

V červenci 2008 se Suleman vydal na téměř 4 000 km dlouhou cestu z jihomaliské vesnice do Itálie. Před ním ležela Sahara, ilegální cesta přes nebezpečné Středomoří, šest měsíců vykořisťování v Kalábrii a nakonec vlastní obchod v Římě.

"Když se vydáváte na cestu, nechápete, že je to nebezpečné. Nemyslím, že to někdo chápe," tvrdí Suleman. "Každý si myslí: Pokud se má stát něco strašného, stane se to někomu jinému, ne mě."

Když dva měsíce pracoval v Libyi a nashromáždil 700 dolarů nutných k zaplacení pašerákovi do Evropy, byl vysazen z loďky na pobřeží Sicílie s 28 dalšími Afričany.

"Ale příjezd znamená jenom začátek nové sady problémů, z nichž největší je dát si do pořádku dokumenty," vysvětluje.

Krátce po příjezdu Suleman rychle požádal o azyl z humanitárních důvodů, ale ačkoliv zákon stanoví, že procedura nesmí trvat déle než 35 dnů, normálně zabere 18 měsíců až dva roky, protože italský systém je zahlcen.

Po dalších šest měsíců Suleman a jeho přátelé strávili 12 hodin denně prací na citrusové plantáži v Kalábrii za pouhých 20 eur denně. V té době žili v improvizovaných táborech kolem Rosarna spolu s tisíci dalších ilegálních pracovníků. Lékaři bez hranic označují životní podmínky v těchto táborech za "horší než ve Třetím světě".

"Konečně můžete vydělat nějaké peníze, ale můžete stejně snadno zemřít," říká Suleman.

A nepřehání. Vloni desítky dělníků ze Subsaharské Afriky zemřelo přehřátím a vyčerpáním, když byli příliš tvrdě honěni na rozpálených plantážích jižní Itálie.

"Pak je tu nebezpečí, že vás někdo zastřelí," dodává Suleman hořce na adresu konfliktů mezi přistěhovaleckými dělníky, které vypukly, když byli v lednu 2010 tři zaměstnanci postřeleni vzduchovkou cestou z práce. Střelba odstartovala období násilných střetů mezi místními obyvateli, přistěhovalci a policií, za nimiž zůstalo 66 zraněných.

Když rasové napětí dosáhlo zlomového bodu, vláda odeslala 1 300 přistěhovalců do jiných italských měst.

Suleman a jeho přátelé skončili v Římě, kde spali na nádraží Termini a záviseli na katolické charitě, která jim poskytovala jídlo.

Situace v Rosarnu se dosud nezklidnila. V červnu opět napětí eskalovalo, když policie zastřelila Sekinu Traorèho z Mali, poté co údajně vytáhl na policistu nůž.

Suleman a přátelé byli nakonec přijati do sociálního centra ex-Snia v centru Říma, kde dobrovolníci pomohli s vyřízením dokumentů. Mohli se stát legálními dělníky, ale ocitli by se na konci dlouhé fronty a obávali se, že opět skončí na polích.

"Hoši v Ex-Snia mi pomohli založit firmu a začal jsem výrobou pouhých patnácti litrů jogurtu, který jsem prodal na místním trhu. Od té doby se věci postupně zlepšovaly," vysvětluje Suleman.

Firma teď zaměstnává šest přistěhovalců z Afriky a také Itala Maura, který trpí Aspergerovým syndromem. Ten se přidal vloni.

Podle Mezinárodní organizace pro migraci mikropodniky jako ten Sulemanův představují nejlepší alternativu k humanitární pomoci a podporují sociální integraci a sebevědomí uprchlíků.

Suleman je živoucím důkazem. Díky své firmě se stal plně integrovaným členem italské společnosti, kde významně přispívá do lokální komunity a ekonomiky. Naučil se plynně italsky a zamiloval se do Ilarie, Římanky, se kterou se setkal v sociálním centru. Letos se jim narodil syn.

"Lidé tvrdí, že Itálie je rasistická země, ale ani po Rosarnu si to nemyslím. Rasisté, idioti a nenávistní lidé jsou k nalezení po celé zeměkouli."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1537

Diskuse

Obsah vydání | 14. 7. 2016