Telefonické peripetie

11. 4. 2016 / Jan Sláma

Ke konci éry socializmu to nebyl jen nedostatek banánů, jak se nám stále připomíná, ale mnozí lidé postrádali telefon. Též mi chyběl, ale netrvalo dlouho a po vpádu kapitalizmu jsme se rychle dočkali. Telefonní společnosti natahaly pod zemí kabely a kdo telefon chtěl, mohl ho doma mít. Jiné to ale bylo s nástupem nového vynálezu, telefonu do kapsy. Ten si mohl a může každý nosit při sobě. Lidé ho ale většinou nosí ne v kapse, ale ti starší po taškách, odkud se ozývají roztodivnými zvuky, než je majitel najde, abyste pak mohli slyšet hovor na téma „tak kde jsi?“ nebo „nezapomněl jsi zavřít branku, aby zase neutekly slepice?“ Samá životně důležitá témata.

Mladí lidé většinou dnes chodí s telefonem v ruce. Náměsíčně kráčí, či spíše tápou, zatímco vyťukávají své SMSky nebo sledují nejnovější dění na internetových novinkách. Občas do sebe takoví dva jedinci vrazí, a pokud si přístroj z ruky nevyrazí, jen nepřítomně pokračují dál. Zbytek lidí bez telefonu v ruce se jim snaží vyhnout.

Přes různé sankce je mobilní telefon oblíbenou hračkou automobilistů. Denně potkávám telefonující řidiče odbočující vlevo či vpravo, aniž se pořádně podívají na cestu. Zdalipak policie při havárii kontroluje čas posledního telefonátu ve vazbě na způsobené neštěstí? To už je ale mobil dávno skryt nebo zahozen.

Jak je z textu vidět, nejsem příznivcem mobilu. Je mi to občas i vyčítáno, zvláště po tom, co jednomu mému příteli asi zachránil život, když ho na zahradě postihla mozková příhoda a ochrnutí části těla. Kdyby měl telefon v autě, pár metrů od sebe, nedošel by. Na druhou stranu mne napadá, že by pak se mnou sanitka jezdila a neměla mne kde udat, nebo stát se mi to na chalupě, že by záchranka se mnou čekala na křižovatce, až se dostaví jiná sanitka, aby mne přeložila. Už jsem zvažoval, kam si dát napsat pokyn: nepřekládat, neoživovat. Nechci trávit zbytek svých dnů nepohyblivý na přístrojích.

Takže výsledné vyznění těchto úvah je, dát svým koncům volný průběh a to bude snazší bez mobilu. Ať se ale každý rozhodne sám a i já bych třeba rád pomohl jinému a zavolal pomoc.

Mnozí moji známí už pevnou linku zrušili. Já zatím nikoli. Jednak se mi jeví jako spolehlivější a jednak byla pro mne i finančně dostupná. Na mobil si občas koupím dobíjecí kupon a náhončím telefonních společností, kteří se mi občas pokusí vnutit placení přes jakési paušály, na jejich dotaz kolik protelefonuji, odpovím po pravdě, že asi 500,- Kč za rok. To je vždy odradí.

Za pevnou linku jsem platil 120,- Kč za měsíc. Už ale neplatím. Společnost O2 mi sdělila, že moje sazba je zrušena a od 23. března že budu platit 299,- Kč. Pokud se mi to nelíbí, tak že pevná linka bude zrušena. A je to!

Ale jako úžasný výdobytek prý mohu teď volat i do všech mobilních sítí. Změnu „uvítají“ všichni důchodci, protože jejich příjem byl navýšen o celých 40,- Kč. Ten jim celý vezme O2 a ještě si musí připlatit rozdíl.

Nekompromisní postup O2 mne rozlítil, a tak jsem nejprve zavolal (ještě za starý tarif) na Telekomunikační úřad. Tam jsem se dozvěděl, že O2 si v podstatě může dělat co chce. Zlost mne ještě nepřešla, takže jsem se dovolal na Antimonopolní úřad, protože jsem jednání O2 pokládal za vydírání monopolním dodavatelem. Odtud jsem byl vyrozuměn, že problém předávají Telekomunikačnímu úřadu. S tím jsem ale, jak víte, již mluvil. Tak nevím čeho se dočkám.

Musím pro úplnost ještě popsat, že jsem navázal po mnoha pokusech i živý kontakt s O2. Ty pokusy, jak jistě mnozí vědí, jsou vedeny asi takto: vytočíte číslo, ozve se uvítání a informace - pokud chcete to či ono stiskněte jedničku nebo dvojku nebo trojku atd. Nabízejí vám i hovor v angličtině! Press one, two atd. Omezíte se na češtinu a poctivě mačkáte, ale spojeni nejste, jen se pokyny opakují jako na kolovrátku. Když vydržíte dost dlouho, ozve se „děkujeme za zavolání“ a spojení se přeruší.

Abych tu pohádku dovyprávěl do konce, přeci jen jsem získal přímý kontakt přes jakési mailové spojení. Zde je:

O2: Dobrý den, jsem operátor péče o zákazníky, vítejte na O2 chatu. Můžete mi upřesnit váš dotaz?

Klient: Změnili jste sazbu za pevnou linku. Zdražili jste o 170,- Kč.

O2: Naše společnost se rozhodla z důvodu zjednodušení zcela změnit nabídku tarifů pro pevné linky. Informace naleznete na našich stránkách.

Klient: To jsem vám nemusel psát. Vaše zjednodušení mne stojí 170,- Kč.

O2: Naše tarify jsou neomezené i pro volání do mobilních sítí, proto je cena vyšší.

Klient: Já ale o ně nemám zájem.

O2: Informace jste obdržel a měl jste dost času se rozhodnout, zda budete souhlasit, či ne. Pokud se vám nabídka nelíbí, můžete pevnou linku zrušit.

Klient: To je ovšem vydírání.

O2: Nejedná se o vydírání, naše společnost změnu provedla v souladu s našimi obchodními podmínkami.

Atd. atd.

A je hotovo, jak se zpívá v Prodané nevěstě. Situace se podobá poštovním službám. Lidí píšících dopisy ubývá, tak se zdraží známky. A lidí opět ubude. Pevných linek ubývá, zdraží se tarif.

0
Vytisknout
2313

Diskuse

Obsah vydání | 13. 4. 2016