Česká média skoro nikdy nedají uprchlíkům hlas. Tak alespoň my:

Nechci soucit, chci mít možnost studovat a pracovat!

8. 10. 2015

čas čtení 2 minuty

Když jsem získala možnost opustit svou vlast, hledala jsem bezpečí. A také jsem ho nalezla, tady, v České republice. Když jsem sem však přijela, zjistila jsem, že není možné se do Sýrie vrátit, protože se tam situace zhoršila..., píše exkluzivně pro Britské listy Syřanka v České republice Leen Shreepa.

Tak musím pokračovat se svým životem tady. Bylo opravdu obtížné přijmout, že už není možné, abychom se vrátili domů, a že musíme ve všem začít úplně od začátku, naučit se všechno znovu, i dokonce abecedu! Jako bychom se znovu narodili.

Žádní přátelé, žádní příbuzní... Proces začleňování do společnosti není jednoduchý, i když jsem se seznámila s mnoha opravdu přátelskými a laskavými lidmi, kdo se opravdu snaží, abych se mohla stát součástí české komunity.

Po dvou letech úspěšného studia ekonomie jsem byla nucena odejít z univerzity v Damašku. Myslela jsem, že to bude v pořádku a že budu moci dál studovat v České republice. Ale tady vznikl pro mě velký problém: přestože jsem už v České republice rok a sedm měsíců, stále se mi nepodařilo najít způsob jak znovu začít studovat na univerzitě. Musím se učit česky, ale intenzivní kurzy češtiny jsou značně drahé. A kdybych chtěla studovat ekonomii v angličtině, bylo by to ještě dražší.

Tak musím pracovat. Ale to taky vůbec není lehké! Když nemluvíte plynně česky anebo nemáte univerzitní titul, je opravdu obtížné najít dobré zaměstnání. Status mé rodiny v České republice je status žadatelů o azyl. Bohužel, když hledáte zaměstnání, je to pro vás podstatnou překážkou. Mívám často pocit trapnosti, zejména, když se na mě někdo dívá s příliš velkým množstvím soucitu a lítosti. Nechci být nevděčná, ale, upřímně řečeno, já nechci lítost. Jediné, co chci, je mít možnost studovat a pracovat, abych mohla žít svůj život plně tak jako kdokoliv jiný.

V mé rodině je pět lidí, dva z nich hovoří plynně česky. Zmiňuji se o tom proto, že chci zdůraznit, že opravdu nechceme být břemenem pro tuto společnost. Chceme pracovat a být nezávislí a postarat se sami o sebe. Jsme uprchlíci, uprchlíci z války. A jsme také muslimové, ano. A, a to je nejdůležitější, teroristé nejsme!!

0
Vytisknout
9980

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2015