Pohádka o Zřeteli aneb Lůza nevolí

4. 6. 2014 / Kateřina Ryšavá

čas čtení 5 minut

Volby. Pokaždé, když se nějaké blíží, lid vezdejší je masírován spoustou komentářů, prognóz, hodnocení, porovnání, analýz... Snad, aby si jich všiml. Těch voleb. Třeba mi odpustíte, milí čtenáři, po tom všem, malou povolební volební poznámku.

Nějak nám ta lůza nevolí! A tak hezky jsme jí to nachystali. Témata pro všechny. A se zřetelem. Třeba: Máme na zřeteli vaše zdraví. Nebo: Máme na zřeteli vaši bezpečnost. Všude samý zřetel a lidi k urnám nejdou (leda by je vyprovodila zubatá). Vždyť to myslíme dobře. Mají právo volit. Výsadu! Tak proč na ni kašlou? Ptají se zmatení politici svých poradců psychologů, sociologů, politologů, mediálních mágů...

Dovolte mi poskytnout možnou odpověď zcela zdarma. Nejdřív bych se ale ráda zeptala já. Proč vám vlastně tolik záleží na tom, aby někdo chodil k volbám? To vaše ubližování lidem tím získává punc demokratičnosti? Činí vás to legitimními? Jste maloměšťáci, ustrašení, že by vás v cizině nebrali vážně, coby pány bez apendixu volební frašky? Vážně nevím. Poučte mě o demokracii, milí cizí lidé, potenciální poslanci, kteří se tváříte tak přátelsky a nápomocně (před volbami, přirozeně), až jste skoro k zulíbání.

Tak vy byste chtěli větší volební účast? Nenapadlo vás, že se leckomu volební šaškárna zajídá coby hozená rukavička zmaru? Hezky odvol, lůzo, a pak pěkně čtyři roky drž pusinku. To by se vám líbilo. Věřím, jenže jste to přepískli, milánkové. Tak moc jste se snažili lidi rozeštvat, strašili jste je bídou, terorismem, komunismem, nevím, čím ještě, že svěsili hlavy příliš.

Přestali věřit, že se něco zlepší. Ti vaši psychologičtí odborníci by vám řekli, že lidé ztratili motivaci o něco se snažit. Už jim ani neříkáte, že když se teď uskrovní, za pár let se budou mít líp. Mají jen šetřit a víc platit, aby se za pár let měli, když ne stejně, aspoň ne o moc hůř. Občané jsou pasívní, protože nevěří, že se naše vlast postaví na nohy.

Leckterým je to jedno. EU jako EU.

Zabili jste v lidech cokoli svébytného, hrdostí k národu pohrdáte, protože předávání tradic, vzpomínek, toho, co nás spojuje, učí lidi stát se vzpřímenou hlavou, tedy být méně manipulovatelní. Nejde o vedlejší efekt globalizace.

Cíleně zadupáváte v lidech jejich kořeny. Smějete se jim, jak jsou hloupí, pasívní a neschopní se sami za sebe rozhodovat? Nebo jimi pohrdáte a sebe jste pasovali do rolí mesiášů?

Proč děti vychovávat k občanství, učit je přemýšlet o etice, morálce, vychovávat z nich sebevědomé lidi s kritickým myšlením, schopné brát se o své, proč je učit nést svou kůži na trh, podstupovat rizika, chovat se zodpovědně k sobě samým, ke svým blízkým, ke svému okolí, vlídně i k cizím, uctivě ke starším, s respektem k odlišnostem... To ne, viďte? To by nám tu vyrůstali hnedle svéprávní. Sice by se zvedla volební účast, ale kdo by pak věděl, jak ti lidé budou volit? Kdo chce nějakou pitomou svébytnost? Kdo by to riskoval? Tak si nestěžujte, když jste tak neskonale neschopní, že jste to se strašením a sociálním útlakem přepískli, protože v nenapapanosti, oslněni mocí, nevíte, kdy přestat.

Totalita potřebuje ovce. Říkám, přehnali jste to, páni velkomožní. Není žádné: My společně. Je pouze Vy kontra my.

Položte si tedy otázku: Proč by k těm volbám chodili? Volit cizí chlápky, kterým jednou bude z očí koukat absťák z nedostatku úplatků a smutek z náhle vyprázdněného rekta, neboť frikulíni rychle rozpoznají, kdy opustit něčí zadek, když už není vlivný?

Vypláchněte lidem hlavy nějakým pozitivistickým žvástem. Nějakým smile plkem s přesahem do budoucna. Aby jako měli naději. Něco jim zkrátka nakvákejte. Lidé rádi pohádky. I když, jak které. Tu o demokracii bych neriskovala. Působí nevěrohodně. Upřímně, lidem už leze dost na nervy. Zkuste třebas něco ve stylu New Age. Milujte se a odpouštějte si, i kdybyste si u toho měli rozbít hlavy. Jen do toho, páni politici, jinak z občanů nepřejících ty prašule nevytáhnete. Anebo šoupněte na kandidátku toho Godota Zřetele. Furt se Zřetelem oháníte, a když se po něm lidi ohlíží, Zřetel nikde, na volebním lístku už vůbec ne.

A propos: Že nechodíme volit? Většina vámi ožebračených volí často. Třeba mezi zaplacením dalšího zdraženého poplatku a jídlem pro své dítě. Jasně, lžu. Tohle vám vaši poradci neprozradí, i kdyby se k nim něco podobného doneslo. Ještě bych vám ráda pověděla tu o Božích mlýnech, ale mně už asi věřit nebudete...

0
Vytisknout
11949

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2014