Neowilsonián s pokryteckou tváří

5. 6. 2014 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty

Americký prezident Barack Obama dnes prohlásil, že Skotsko by podle něj mělo zůstat součástí Británie. Co na to asi říkají Obamovi skotští fanoušci a aktivisté, kteří pracovali v jeho kampani?

Ukrajinci podle Obamy mají právo na nezávislost vůči Rusku, které je kolonizovalo a téměř zničilo jejich jazyk a kulturu - protože jde o konkurenční velmoc a jejího bývalého, dost možná opět budoucího vazala. Kdežto Británie, která už dnes není zrovna velká, by mohla být menší o Skotsko, ke kterému se historicky vzato nechovala o mnoho lépe než Rusko k Ukrajině - a to je podle Obamy špatně, protože jde o strategického spojence se "zvláštním vztahem" k USA.

Právo národů na sebeurčení přitom nemůže existovat jinak, než univerzálně, anebo vůbec. USA ve svém protiimperialistickém období toto právo manifestačně veřejně uznávaly. Ovšem velmi podobně, jako prezident Abraham Lincoln přistupoval k otázce otroctví, když v roce 1863 zákonem propustil otroky nepřátel Unie. Národy v Evropě měly podle USA právo na sebeurčení, kdežto národy Latinské Ameriky se těšily až donedávna "dobrodiní" Monroeovy doktríny. A to je, ráčej vodpustit, řekl by Josef Švejk, univerzalita jako prase.

Státům na periferiích velkých mocností všude nezbývá, než balancovat mezi dvěma mlýnskými kameny. Tak jako se latinskoamerické země snaží vyvažovat USA Ruskem a Čínou, stejně Ukrajina nebo Gruzie vyvažují drtivý ruský vliv americkým. Jinou možnost jednoduše při své poloze nemají. Česká republika naštěstí v tomto historickém období nespadá právě do centra velmocenských silokřivek a takto ploché vyvažování nepotřebuje. Když to premiér Sobotka řekl veřejně, začali mu příznivci amerických základen mýt hlavu. Jenže v této věci má Sobotka pravdu...

Ale ovšem ani Skotsko bývalá supervelmoc od sousedů nemůže drtit až tak, aby se muselo dovolávat pomoci v Moskvě. Naopak, Skotsko by se nakonec mohlo stát zemí mnohem lépe kompatibilní s EU, než do značné míry finančnická a spekulantská Británie usilující neustále o cosi speciálního. Jen se nějak nedá očekávat, že by se Skotové hrnuli do předních řad amerických intervencí, byť známý nezdvořilý vtip Johna Cleeseho z Monty Pythonů tvrdí přesný opak.

A o to zřejmě jde. Britská armáda by se dále zmenšila o tradiční skotské jednotky a Royal Navy přišla o strategickou ponorkovou základnu i skotské loděnice. To proto Barack Obama propásl skvělou příležitost být zticha a když se Skotové po mnoha staletích dočkali příležitosti rozhodovat o vlastním osudu, vměšuje se do věci zcela nemístnými a ničím neomluvitelnými poznámkami o tom, co by prý podle něj "mělo být". Nikdo by se asi nezlobil, pokud by padlo něco ve smyslu "osobně se domnívám, že by bylo lépe", byť i to je diskutabilní. Pokus autoritativně stanovit, co je dobře a co špatně, mezi Skoty ale rozhodně mnoho nadšení nevyvolá.

Naštěstí to, co ve Skotsku nakonec bude či nebude, opravdu příliš nezávisí na subjektivním prožívání této záležitosti Barackem Obamou.

0
Vytisknout
9024

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2014