Izrael se snaží rekrutovat zadržené děti jako informátory, říká v rozhovoru ředitel rehabilitačního programu YMCA v Palestině

9. 4. 2014

Rozhovor s ředitelem rehabilitačního programu palestinské YMCA, Naderem Abu Amshou, který vyšel ve zprávě organizace Defence for Children International -- Palestine "Spoutané se zavázanýma očima a odsouzené: Děti vězněné ve vojenských věznicích" (2012), jež byla vypracována na základě výpovědí tří stovek palestinských dětí držených v izraelských vězeních.

Můžete mi říci něco o rehabilitačním programu YMCA?
Program začal před třemi lety. V současné době se staráme průměrně o 350 dětí za rok, a to v 11 poradních týmech pracujících napříč Západním břehem Jordánu, včetně Východního Jeruzaléma.

Jak práce začíná?
Naše práce začíná v momentě zatčení dítěte. Naši poradci začnou pracovat s rodinou, aby jí pomohli vyrovnat se se situací a poradili, jak jednat s dítětem, až bude propuštěno z vězení. Rodiče se domnívají, že všechno skončí propuštěním dítěte. Vždy jim říkáme, že to je teprve začátek. Rodina musí pochopit, že dítě se po zkušenosti se zatčením a uvězněním mohlo změnit a to může mít vliv na jeho vývoj.

Jakým způsobem vězení dítě změní?
Když děti vyjdou z vězení, cítí se zkušené a dospělé a myslí si, že všechno znají. Pro rodiče to je ale to samé dítě, které odešlo před třemi, čtyřmi nebo pěti měsíci, proto mívají tendenci stát se příliš ochranářskými. To způsobuje problémy a hádky v rodině. Skrze program se snažíme pomoci jak dítěti, tak i rodině, tak aby domov zůstal místem, kde se dítě cítí příjemně a bezpečně.

Jakých věcí si všímáte, když je dítě propuštěno z vězení?
Nejčastěji toho, že když jsou děti propuštěny z vězení, chtějí mluvit o tom, co se jim přihodilo. Chtějí vyprávět pořadí událostí od momentu zatčení, jako by se jednalo o film. Nemluví moc o svých pocitech. Když se ale ptáme podrobněji a dáváme specifické otázky, začnou děti o svých pocitech mluvit. Jsou pak velmi emocionální a sdílí své frustrace, svůj hněv, možná svou touhu po odplatě atd.

Jakých dalších věcí si všímáte?
Pro děti je jedním z nejtraumatičtějších zážitků zatčení uprostřed noci při velkých raziích, kdy vidí vojáky ve svých pokojích, jak na ně míří zbraně, křik a v mnoha případech rozbíjení věcí. Tímto se zadržení stává velmi traumatickým již od první minuty. Také spoutání rukou, zavázání očí, převoz na podlaze vojenských džípů, bití, vyhrožování a ponižování během výslechů. Pro děti je hrozným zážitkem to, že v celém tomto procesu jsou ponechány samotné. Dítě cítí, že je proti němu celý izraelský vojenský systém a že nemá nikoho, kdo by jej ochránil anebo tam byl s ním. Potom to, že je měsíce uvězněno daleko od rodiny, s lidmi, které nezná, někdy dokonce s dospělými, nemůže mluvit o svých pocitech a musí se vypořádat s konfliktem mezi různými politickými frakcemi ostatních vězňů, to vše jsou pro dítě velmi obtížné zážitky.

Jaké jsou některé z metod, kterými dětem pomáháte?
Naši poradci a sociální pracovníci jsou vyškoleni, aby dětem pomohli sdílet všechny jejich pocity, protože skutečná terapie začíná teprve tehdy, jakmile začnou mluvit. Takto děti uvolní všechen ten stres a zmírní svůj strach. Terapie jim pomáhá zorganizovat si myšlenky a dát pocitům průběh pozitivním směrem.

Funguje to vždy?
V některých případech jsou děti svou zkušeností a špatným zacházením příliš traumatizované a odmítají se otevřít. Zkušenost mučení může vést k tomu, že dítě nedůvěřuje nikomu. Naši poradci musí často vyvinout velké úsilí, aby získali důvěru dětí, protože bez důvěry nelze dělat poradenství ani terapii. I když se dítě navzdory našemu úsilí odmítá otevřít, pomáháme mu stejně s návratem do školy nebo do učení a s reintegrací do komunity.

S jakými dalšími problémy se potýkáte?
Při práci s dětmi jsme si všimli také toho, že jednou z nejobtížnějších věcí, se kterou se musí vyrovnat -- a toto je velmi citlivé -- je snaha Izraele je rekrutovat jako informátory nebo kolaboranty a dále používání metody "cukr a bič", aby z nich dostali informace. Hodně dětí často říká, že se je snažili Izraelci rekrutovat, ale nikdy neřeknou, že přijali, ačkoli v některých případech tomu tak mohlo být kvůli strachu a touze skoncovat se špatným zacházením a dostat se ze situace ven. Je nesmírně obtížné s těmito otázkami pracovat, protože jsou spojeny s mnoha dalšími věcmi, jako je bezpečnost dítěte, hodnoty komunity, strach, který taková zkušenost vytváří v dítěti a potřeba ochrany.

Kdy oslovíte dítě s tím, aby vstoupilo do programu?
Nabízíme dětem, aby se do programu přihlásili bezprostředně po propuštění z vězení. Nabízíme jim pomoc s návratem do školy, pomoc s výběrem vhodného zaměstnání, napomáháme v jejich reintegraci do komunity a poskytujeme jim psychologické poradenství.

S jakými největšími obtížemi se setkáváte po propuštění dětí z vězení?
Otázka návratu do školy patří mezi jednu z nejobtížnějších, protože tyto děti vyhledávají všemožné výmluvy, aby do školy zpátky nešly. Většina z nich pochází z chudých rodin, proto říkají, že chtějí začít pracovat, aby pomohli domácnosti. Zpochybňujeme jejich argumenty a ukazujeme jim výhody dokončeného vzdělání, ale také obtíže při hledání dobrého zaměstnání bez potřebné kvalifikace. Pokud se však dítě rozhodne, že se do školy nevrátí, musíme jeho rozhodnutí respektovat a pomáháme jim s učňovským výcvikem.

Můžete mi říct něco víc o učňovském výcviku?
Používáme velmi efektivní systém vyhodnocení výběru učňovského oboru a máme smlouvy s řadou firem, dílen atd., kde děti dostanou výcvik v různých oblastech, jako například tesařství, oprava aut atd. Je důležité, aby děti prošly tímto výcvikem v rámci určitého systému, protože to je klíčové pro úspěch terapeutického procesu. Tyto děti by neměly být ponechány samotné.

Jak hodnotíte úspěch programu?
Obecně je program velmi úspěšný. Většina dětí se zotaví z traumatu a dobře se reintegruje do komunity, ale samozřejmě nikdy nezapomenou na to, co se jim stalo. Bude se jim to vracet celý život, ale naučí se, jak se s těmito vzpomínkami vyrovnávat. V některých případech jsou děti znovu zatčeny a jakmile jsou propuštěny, okamžitě přichází zpět do našeho programu.

Nader Abu Amsha je ředitelem pobočky rehabilitačního programu organizace YMCA v Beit Sahour v Palestině. Organizace sídlí ve Východním Jeruzalémě a každý rok poskytuje poradenské služby asi 350 palestinským dětem propuštěným z izraelských věznic.

Zdroj v angličtině: Bound, Blindfolded and Convicted: Children held in military detention (2012) (PDF). Zkrácený překlad do češtiny si můžete stáhnout v PDF ZDE. Překlad Petra Šťastná.

V úterý 22. dubna se koná v pražském klubu Cross (Plynární 23, Praha 7) promítání dokumentárního filmu "Stolen Children, Stolen Lives" a následná debata na téma palestinských dětí v izraelských vězeních. Večer bude věnován palestinskému Dni vězňů (17. dubna). Více informací ZDE.

0
Vytisknout
1928

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2014