Když nám na lidských právech tak záleží, tak je braňme již doma

11. 4. 2014 / Jiří Jírovec

Motto: Je nebezpečné domnívat se cokoli

Jiří Suchý

Po vystoupení Marty Semelové v Hydeparku bylo podáno trestní oznámení kvůli jejímu názoru na proces s Miladou Horákovou.

Ačkoli poslankyně Semelová neřekla nic jiného, než že se Horáková přiznala, nezdvihl se od kavárenského stolu jediný příslušník naší intelektuální elity, aby hájil svobodu slova a názoru. Možná to je jen smutný důkaz, že taková elita v Česku dávno neexistuje.

Daleko otevřeněji, než Marta Semelová, se k případu Milady Horákové vyjádřil Jan Berwid-Buquoy ZDE ZDE ZDE ZDE a ZDE

Jan Berwid-Buquoy píše:

Poslankyně za KSČM, Marta Semelová, před nedávnem prohlásila: "Milada Horáková se přiznala ke své činnosti." To vyvolalo v široké veřejnosti lavinu nevole a někteří dotčení jí dokonce vyhrožují žalobou. Jde o davovou psychózu hraničící s trapností. Nemám v žádném případě v úmyslu obhajovat nějakého komunistického demagoga, ale autorka výroku má bezesporu pravdu.

Bude na něj rovněž podána žaloba? A postaví se někdo za něj?

Protože mě případ Milady Horákové vždy zajímal, psal jsem o něm například ve III. kapitole své nedávno publikované e-knihy . Stejně jako Jana Berwida-Buquoye, i mě zarazila nápadná podoba s procesem manželů Rosenbergových a popravou paní Ethel.

Zvedám-li, byť nekomunista a nešlechtic, svůj hlas, dělám to proto, že obžalobou Marty Semelové je zcela zásadně ohroženo právo pochybovat a vyslovit veřejně vlastní názor.

Právo pochybovat je bohužel zvýrazněno obtížemi zjistit v českých poměrech pravdu. Moderátor Bohumil Klepetko neměl zájem slyšet něco, co nechtěl a vcelku usilovně vedl paní poslankyni k výrokům, kterými by se pokud možno diskreditovala.

Můj pohled z ontarijského Poottawí je možná naivní, ale nemohu se zbavit dojmu, že o pravdu nejde vlastně nikomu. Co když ji nakonec má Jan Berwid-Buquoy?

0
Vytisknout
5705

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2014