O přepisování dějin a "levici" na pranýři

11. 4. 2014 / Karel Dolejší

Petr Adámek nedávno upozornil na neuvěřitelná překroucení ve středoškolské učebnici literatury. Autorky Mgr. Taťána Polášková, Mgr. Dagmar Milotová, Mgr. Zuzana Dvořáková ve svém výtvoru mj. píší: "I přes svůj otevřený dopis, kritizující stalinistické smýšlení, se spisovatel Breton jako jeden z mála odmítl zastat českého historika, novináře a kritika Záviše Kalandry, který byl během vykonstruovaného procesu odsouzen k trestu smrti a r. 1950 popraven."

Skutečnost? André Breton se Kalandry zastal v otevřeném dopise Paulu Eluardovi (český překlad viz Analogon 1 - 1969). Kromě toho patřil do okruhu významných světových osobností (mj. Albert Camus, Albert Einstein), které u tehdejších čs. orgánů proti popravě Záviše Kalandry protestovaly.

Jak že se české školství dostalo až sem? Myslím, že důvody jsou nejméně dva.

***

Za prvé, existuje prazvláštní způsob, jakým dnes v Česku vznikají učebnice. Jednoho dne vám například někdo zavolá a sdělí, že má na starosti zpracování určitého objemu vyučovacího textu pro školy - a protože jste kdysi kdesi vystudovali cosi, co s předmětem snad vzdáleně souvisí, nabízí vám možnost přivydělat si mrzký peníz prací na učebnici.

Zpracování textů tedy zadávají zpravidla brokeři (pobírající většinu odměny) týmu externistů velmi mizerně placených od délky textu. Mnoho oslovených samozřejmě odmítne, ale spousta lidí ve finanční tísni to neudělá. Kdo je na tom hodně špatně, ten pak učební text v nějakém šibeničním termínu napíše. A samozřejmě do něj často namele své idiosynkrazie, kterými otravuje příští generaci.

K hrubé manipulaci fakty přitom dochází nejspíš zcela náhodně a v rámci systému, který za autory učebnic systematicky vybírá všelijaké exotické existence s pocitem neurčitého poslání, které si předsevzaly formovat mládež a ještě si při tom vydělat na pivo.

***

To je jeden z důvodů. Druhý je ještě ožehavější.

Plíživá rehabilitace stalinismu na levici může opravdu v pozorovateli snadno vyvolat dojem, že žádný levičák vlastně nikdy pořádně stalinismus nekritizoval a neodmítl. To se dnes stane velmi snadno, pokud se některé skupinky například pokouší oprašovat ždanovovské zásady glajchšaltování umělecké tvorby a tvrdit, že vlastně vůbec nejsou tím, čím jsou.

Nebo pokud například autor dokáže a nestydí se napsat:

Antonov-Ovsejenko byl jako obchodní přidělenec v Praze reprezentantem SSSR v letech, kdy buržoazní Československo ještě neuznávalo existenci Sovětského svazu. Legendární muž z Vily Terezy se jako vězeň přihlásil dobrovolně na frontu v onom roce, kdy byl SSSR přepaden fašistickým Německem, a padl v oddílu dobrovolníků při obraně Moskvy.

Zatímco i pouhá Wikipedie uvádí:

V říjnu 1937 Antonov -- Ovsejenko, nově jmenovaný komisař spravedlnosti Ruské federace, byl zatčen, 8. února 1938 byl odsouzen za přátelství s Trockým, za špionáž a za údajné spiknutí proti Stalinovi k trestu smrti a 10. února 1938 byl zastřelen.

A soupis obětí stalinismu organizace Memorial stručně:

Приговорен: ВКВС СССР 8 февраля 1938 г., обв.: участии в к.-р. террористической организации. Расстрелян 10 февраля 1938 г. Место захоронения - место захоронения - Московская обл., Коммунарка.

Podle českých "levičáků" tedy Vladimir Antonov-Ovsejenko třetího roku vstal z hrobu v Komunarce a šel se přihlásit na frontu pod Moskvou, aby mohl padnout za Stalina, který ho nechal popravit. Отребью человечества / Сколотим крепкий гроб! - Tak vznikají náboženská vyprávění.

Kde úcta k faktům vymřela a místo nich se ohřívají stalinské legendy, těžko si ovšem stěžovat na zrcadlo...

0
Vytisknout
5556

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2014