Démon souhlasu

8. 8. 2013 / Lubomír Brožek

Cílem moci je moc
George Orwell

Ve středu 7. srpna bylo pekelné horko nejenom v ústavní zahradě, kde ptáček nezazpíval, ale především za zdmi pavilónu zvaného Poslanecká sněmovna, kde naopak zněly staré známé popěvky o sto jedna. Jejich smyslem byla, jako obvykle, obrana vlastního hnízda před vetřelci a opakující se motiv nerozborného hejna a jeho přednostního práva na zrno vezdejší. Malér byl, že se taktovky zmocnil prezident a bylo po ptácích. Nejprve se trhli dva modráskové a pak už to šlo ráz na ráz. Hejno se rozpadlo a zbylo jen dusno k zalknutí.

Toho dne v Poslanecké sněmovně zkolaboval Démon souhlasu, ono strašidlo procházející postmoderním světem, bez něhož není umění, ani politika, bez něhož je touha po moci pouhou iluzí. Ve světě, kde se tradiční hodnoty rozpadly, je Démon souhlasu nejvyšším arbitrem. On určuje, co je a co není umělecké dílo, co je a není spravedlivé anebo legální. Démon souhlasu je rovněž spiritus agens voleb.

Rituály probouzení Démona souhlasu jsou proto neustále mediálně zdokonalovány a dolaďovány. A jelikož, jak všechno naznačuje, jsou před námi předčasné volby, není od věci si připomenout, jak o těchto rituálech hovoří profesor lingvistiky Noam Chomsky ve svém nástinu desatera nejběžnějších strategií využívaných médii k manipulaci veřejnosti, tedy k vyvolání Démona souhlasu s čímkoliv- od finančních krizí, přes vojenské mise, až po adoraci simulakrálních homunkulů.

Posledně jmenovaná uměna byla mimochodem velmi efektně demonstrována během prezidentských voleb. Simulakrum s pankáčským čírem dodnes zdobí mnohou klopu (nejenom) studentského sáčka. Dá se ostatně čekat, že v nadcházejících volbách sněmovních se další neuvěřitelná simulakra ještě objeví a budou zmatené voliče přesvědčovat, že jsou jako oni, z masa a krve, úzkosti, víry, lásky a naděje.

Mediální rituály vyvolávající Démona souhlasu se orientují na odvádění pozornosti, umělé problémy, probouzení pocitu viny a spoléhání na hloupost a naivitu. A proto, jak pravil Hamlet, být připraven- toť vše. Před námi je horký konec léta - a jaký bude podzim, lze jen těžko odhadnout. Jisté je, že média budou při utváření obecného klimatu hrát velmi aktivní roli. I to je důvod, proč si některé z tezí, jak je postuloval Noam Chomsky, alespoň stručně zopakovat.

Strategie odvádění pozornosti od podstatných problémů a změn řízených politickými a ekonomickými elitami, využívá techniky zahlcování veřejnosti bezvýznamnými informacemi. Rozptylování pozornosti rovněž eliminuje zájem o základní poznatky ekonomie, psychologie, sociologie a dalších vědních disciplín a od skutečných sociálních problémů, neboť: "Lidé musí být neustále něčím zaneprázdněni, aby neměli čas na přemýšlení."

Další metodě můžeme říkat "problém- reakce -- řešení". Prostě se vytvoří "situace" za účelem povzbuzení určité reakce, kroků, které potřebujete. Například dojde k vyvolání nebo posílení násilí v určité oblasti, aby veřejnost byla ochotná přijmout přísnější zákony, které omezují občanské svobody. Vznikne ekonomická krize, aby veřejnost přijala nezbytné zlo v podobě omezení občanských práv nebo postupného odstranění veřejných služeb. Média dávají takovým událostem různě velký prostor, a tak s lidmi manipulují v souladu se svými cíli.

Postupná strategie usnadňuje zavedení radikálně nových socio-ekonomických (neoliberálních) podmínek. V USA došlo během 80. a 90. let k postupnému zavedení destruktivní sociální politiky, která by byla jinak politicky neakceptovatelná. Patří mezi ně masivní privatizace, nejistota, rostoucí nezaměstnanost, snížení kupní síly mezd atd.

Strategie podrobení se probouzí Démona souhlasu s nepopulárními opatřeními, která představuje jako "sice bolestná, ale nutná". Příkladem je dočasné utahování opasků, neboť lidé mají tendenci věřit, že v budoucnosti bude lépe. V podstatě dostanou více času na to, aby se připravili na nepříjemné změny, jež později pasivně a klidně přijmou.

Infantilní přístup využívá mnohdy reklama, ale i propaganda zaměřená na veřejnost, kdy způsob projevu, argumenty, písmena i intonace promluvy, pracuje s příjemcem, jako by to bylo malé dítě nebo někdo mentálně zaostalý. Tento přístup svou sugestivností omezuje racionální kritičnost. 

Povzbuzení emocionálních reakcí místo racionálních je klasická technika, jak se vyhnout racionální analýze a kritické úvaze. A navíc emocionální přístup otevírá dveře do lidského nevědomí, kam je možno umístit inspiraci, ideje, touhy, obavy, úzkosti nebo vyvolat určité chování.

Udržovat veřejnost v nezájmu a průměrnosti je důležité, aby lidé nechápali, jak je s nimi manipulováno. Kvalita vzdělání poskytovaná nižším sociálním vrstvám je úmyslně udržována co nejhorší, aby propast nevědomosti ležící mezi nižšími a vyššími vrstvami zůstávala stejná a nebylo možné ji překročit.

Podporování myšlenky být šťastný s průměrností utvrzuje veřejnost v tom, aby uvěřila, že je moderní být hloupý, vulgární a nevzdělaný. (viz. mnohé fantómy zvané VIP).

  Posilování pocitu viny přesvědčuje lidi, že oni sami jsou vinni svým neštěstím, protože jsou hloupí, nešikovní, neschopní nebo líní. Místo aby sebevědomě povstali proti ekonomickému systému, budou si připadat bezmocní a obviňovat sami sebe. Ideální občan nižších tříd má depresi a je neschopný jednat. 

Je nutné znát lidi více, než oni znají sami sebe. Vědecký pokrok vede k stále větší propasti mezi tím, co veřejnost ví a mezi tím, co vědí vládnoucí elity. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii "systém" získává pokročilé znalosti člověka, ať z fyzického nebo psychologického hlediska. To vede k tomu, že systém stále více kontroluje a má stále větší moc nad lidmi.

Tolik tedy o médiích Noam Chomsky - v době, kdy se (snad už reálně) blíží volby, tedy pomíjivý čas, v němž lid přebírá moc nad mocnými. Doufejme jen, že po mediální masáži hlav nebudeme muset opakovat s Gabrielem Laubem: "Máme jedinou moc -- moc nekecat."

0
Vytisknout
12532

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2013