České veřejnosti, jež nechápe, proč se konají pochody gay hrdosti (Gay Pride)
7. 8. 2013 / Benny Rees
Pochody hrdosti nejsou stavěním homosexuality na odiv ani její propagací - hrdost je hrdost z toho, že ten konkrétní člověk vlastní vyrovnávání se se svojí odlišností oproti heterosexuální společnosti vůbec přežil. Hrdost je hrdost na to, že sebral odvahu nebýt nadále obětí a nebýt ponižován, a postavil se na odpor (jako se naši předchůdci postavili na odpor newyorské policii onoho 28. června 1969 před barem Stonewall Inn).
GLBTI lidé, co žijí ve velkoměstech, to mají relativně snadné. Bavím se teď o těch, co žijí na venkově někde třeba na Valašsku, Slovácku či Chodsku. Jsou většinou sami, neznají nikoho jiného, připadají si jako jediní na světě, nemají vzor, se kterým by se mohli identifikovat. Bojí se, že kdyby se přihlásili ke své přirozenosti, jejich okolí (včetně nejbližších a rodiny) by je zavrhlo.
Představte si, kolik energie, která by se dala využít na daleko prospěšnější věci ,resp. konání dobra, takový člověk musí vyplýtvat na skrývání své přirozenosti před okolím kvůli strachu z odmítnutí, diskriminace, resp. fyzického násilí. Kdo by si dobrovolně zvolil takový život?
Snížení homofobie ve společnosti nepovede k "epidemii homosexuality", nýbrž k rapidnímu snížení sebevražednosti a závislostí u GLBTI lidí, a k tomu, že tito lidé budou konečně moci žít plnohodnotný život a investovat svoji energii smysluplněji.
Najít si partnera, resp. partnerku, vychovat děti, ať už vlastní či adoptované. Nezapomeňte na to, že jsme dětmi heterosexuálních rodičů. (Stejně jako my jsme se "nenaučili" jejich heterosexualitě, námi vychovávané/adoptované děti se "nenaučí" naší homosexualitě.) V každé slušné společnosti by nejlepší zájem konkrétního dítěte měl převážit nad čímkoli jiným. V ČR jsou tisíce dětí v dětských domovech, jelikož o starší děti již není zájem.
Diskuse