Milošovi jste zrak nevytřeli, tedy vytřel Miloš zrak vám

10. 8. 2013 / Bohumil Kartous

Upřímná škodolibost nad tím, kterak nedemokraticky smýšlející prezident dovedl zemi k demokratickému řešení krize proti vůli politického okresního přeboru.

K Miloši Zemanovi nelze být nekritický. Nelze mu ale upřít, že oproti svým konkurentům v české maloměšťácké politice hraje i v relativně pozdním věku úplně jinou ligu. Spojená fronta české mediální (zdůrazňuju slovo mediální) intelektuality mu tyto přednosti nepřizná, neboť mu nemůže zapomenout, že se právě jí navzdory stal prezidentem. Tak velké ponížení, ztráta pocitu důležitosti a tedy i nechtěný otřes pracně budovaného sebevědomí se samozřejmě neodpouštějí.

Jaký paradox. Prezident, který je mediálními "transformers" podezříván z podvracení demokracie, dovedl tuto zemi k jednoznačně nejdemokratičtějšímu řešení, k jakému mohlo za stávající situace dojít. Svým nátlakem se mu podařilo naráz ztrapnit dosavadní koalici a tzv. stojedničku zasloužilé parlamentní sekretářky Miroslavy Němcové, i předsedu strany, kterou sám dovedl na výsluní a udělal z ní - žel -- na dlouhou dobu dominantní sílu i obraz české levice. Pomohl Miroslavu Kalouskovi uvědomit si, co by měl jako správný křesťan udělat. Milošovi jste zrak nevytřeli, dámy a pánové, vytřel tedy zrak on vám.

Ostatně, dobře udělal, pokusím se vysvětlit proč. Z vývoje na politické scéně je evidentní, že tu postupně, v průběhu více než dvacetileté mocenské metamorfózy, vznikly klasické mocenské kliky, které se, jak už to popsal Pareto a jiní příznivci teorie elit, utkávají o moc. Moc v tomto ústavním pořádku je sice formálně vlastní občanům, ale celá ta vleklá poltická krize vlastně neříká nic jiného, než že jde ve skutečnosti z velké části o proces, kdy moc je "exekuována" jen určitými skupinami na pomezí politicko - ekonomickém. Jistě nic nového, personalizace a polarizace ve smyslu "Kalousek vs. Zeman" je jen snahou o pojmenování české verze pro rok 2013. 

V tomto okamžiku zároveň neexistuje žádná reálná perspektiva, která by predikovala brzkou změnu této skutečnosti, tedy ve své podstatě větší občanskou aktivitu a tedy také větší nárokování dohledu nad výkonem moci ze strany jejích právoplatných vlastníků. Máme tu mocenskou sféru, apatií i záměrnou privatizací moci izolovanou od kontroly a vměšování z občanského sektoru, v níž rozhodují zájmy kdoví koho, především těch, kterým se podařilo prostřednictvím stranických výtahů dosáhnout pater s vysokými rozhodovacími pravomocemi a pochopitelně jejich zákulisní suity, chcete-li kmotrů.

V takové situaci považuju za "nejlepší z nejhorších řešení", aby docházelo k vyvažování podílu na moci mezi těmito mocenskými "elitami", jejichž předpokládanou škodlivost lze odhadnout jako přibližně stejně vysokou. Jestliže je tedy současná situace taková, že tato země spěje k předčasným volbám, z hlediska udržování demokracie zde lze jen těžko vidět lepší alternativu. Po volbách totiž dojde zcela jistě k přepřahání tažných koňů a noví dříči nastoupí na politická i úřednická místa v legislativě, exekutivě a státní správě, což se sice může jevit jako ekonomicky neefektivní, nicméně dobře to brání vytvoření stálých mechanismů na usurpování moci, tedy autokracii. Zeman, který podle některých touží vytvořit autokratický prezidentský systém, na tom má nejvýznamnější podíl.

Jak paradoxní. Člověk, který zastává otevřeně vysoce xenofobní názory, který neváhá kvůli svobodnému projevu názoru odmítat udělit profesuru, zneužívající postů ve vysokých patrech politiky pro členy své divnostrany, je nakonec tím, komu se podařilo prospět demokracii na vzdory demokraticky zvoleného parlamentu. Etalon demokracie současného Česka? Velmi pravděpodobně.

0
Vytisknout
15570

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2013