Vystupme už, proboha, z ghetta

12. 8. 2013 / Jan Čulík

Motto:
"Česko je v EU neaktivní, nepodílí se nijak na tamním dění a nesnaží se věci ovlivňovat při jejich vzniku, ale jen trapně protestuje při schvalování. Nemá v EU žádné stabilní spojence a navíc se ukazuje, že je zcela nekompetentní při využívání evropských peněz."

Veronika Sušová-Salminen ZDE

Čeští politikové a vlastně i veřejnost jsou zabředlí v českém Kocourkově. Řeší krátkodobé místní problémy a absolutně nepomýšlejí na dlouhodobější strategii přežití a rozvoje české společnosti v evropském a globálním kontextu. Typickým příkladem byla i taková "maličkost", že bývalý premiér ČR Petr Nečas v podstatě nikdy neposkytoval rozhovory zahraničním televizím. Žádost o rozhovor od amerických televizí čekala na odpověď na Nečasově Úřadě vlády mnoho dní. Reakce nepřišla žádná.

Nečas měl prostě zájem mluvit jen do televizí českých, aby oslovoval své voliče. Že by třeba mohl svými vystoupeními v zahraničních médiích vytvářet a posilovat pozitivní image Česka ve světě, to ho vůbec nenapadlo. Je to zvláštní, protože v západních zemích politikové usilují o zahraniční medializaci, aby domácím voličům ukázali, jaký je domácí politik důležitým aktérem na světové scéně. Kdepak ale Nečas.

Uprostřed domácího krátkodobého politikaření a hašteření nemá, zdá se, nikdo, dlouhodobější strategickou politickou a hospodářskou vizi ohledně toho, jakou roli by Česká republika měla hrát v Evropské unii, s kým by měla vytvářet aliance k prosazení svých zájmů a jak by měla v zahraničí prosazovat kulturní diplomaci ve své věci a vytvářet si v strategicky důležitých zemích v zahraničí v domácím obyvatelstvu spřízněné a informované spojence.

Zoufalstvím mě naplňují i existující kroky Čechů v zahraničí. Server IDnes přinesl rozhovor s českou lékařkou Lucií Slavíkovou-Boucher, která žije v Paříži a založila tam sdružení Česká škola bez hranic. Je to - jistě záslužná - síť českých škol pro děti českých manželek či manželků, provdaných za cizince do zahraničí, či pro děti Čechů, kteří žijí a pracují mimo ČR.

Jenže to proboha nestačí. Mluvíme pořád jen sami k sobě ve vlastním ghettu. Musíme ve vlastním zájmu z ghetta vystoupit a o naší kultuře hovořit především s lidmi, kteří nemají český původ. Fascinuje mě, že české ministerstvo zahraničí ocení Českou školu bez hranic cenou Gratias agit za "šíření dobrého jména ČR ve světě", ale ona zase jen působí v českém ghettu, jen mezi dětmi s alespoň jedním českým rodičem.

Je pozoruhodné, že ministerstvo zahraničí ani nenapadne, že by Česká republika měla mít strategii kulturní diplomacie, jíž by oslovovala, především prostřednictvím univerzitních center, širší západní veřejnost. Právě mezi lidmi, kteří nejsou českého původu, ale získají znalosti o České republice a budou s ní sympatizovat, bude hledat v příští mezinárodní politické krizi Česká republika podporu. Bude problém, když si je dlouhodobě nebude pěstovat.

0
Vytisknout
8320

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2013