Neonikotinoidy jsou novým DDT

7. 8. 2013

Jde o nové DDT: Třídu jedů licencovaných k širokému použití před tím, než byly řádně otestovány, které nyní likvidují přírodní systém. A je to také další ukázka platnosti staré pravdy, že ti kdo se z historie nepoučí ji musejí opakovat, napsal v deníku Guardian George Monbiot.

Teprve teď, když jsou neonikotinoidy už nejpoužívanějšími pesticidy světa, začínáme chápat, jak široký mají dopad. Stejně jako to kdysi výrobci udělali s DDT, korporace vyrábějící tyto toxiny tvrdily, že jsou neškodné pro druhy, které nepatří mezi škůdce, proti nimž jsou zaměřeny. Stejně jako u DDT vyhrožovaly lidem, kteří vznášeli obavy, publikovaly zavádějící tvrzení a udělaly vše, aby veřejnost očůraly. A snad aby zajistily dokonalost opakování, některé vlády na tom spolupracovaly. Mezi ty, které nesou největší vinu, patří vláda Spojeného království.

Jak ukázal profesor Dave Goulson, stále téměř nic nevíme o tom, jakým způsobem je většina životních forem ohrožována. Ale jak se důkazy začínají hromadit, vědci začali zjišťovat dopady na široké spektrum divoce žijících životních forem.

Je už známo, že neonikotinoidy stojí za výrazným úbytkem včelstev a dalších opylovačů. Tyto pesticidy mohou být aplikovány na osivo plodin a zůstat v rostoucí rostlině, přičemž zabíjejí hmyz, který ji konzumuje. Množství potřebné k zabití hmyzu je překvapivě malé: Tento jed je desetitisíckrát silnější než DDT. Když jsou včely vystaveny pouhým pěti nanogramům neonikotinoidu, polovina z nich uhyne. Když se včely, mouchy pestřenky, můry, brouci a další opylovači živí ma květech takto ošetřených rostlin, mohou absorbovat dost jedu na to, aby to ohrozilo jejich přežití.

Avšak jen malá část neonikotinoidů používaných zemědělci se nachází v pylu nebo nektaru. Dosud provedené studie ukazují, že pouze 1,6 - 30% dávky použité k ošetření osiva je absorbováno plodinou, tedy mnohem méně, než když jsou toxiny stříkány na listy. Část reziduí se uvolňuje ve formě prachu, což poškozuje řadu druhů hmyzu na mezích a v okolním prostředí. Ale velká většina pesticidu - Goulson říká, že typicky více než 90% - odchází do půdy.

Jinými slovy, realita je úplně jiná, než tvrdí výrobci, podle nichž je použití pesticidu "precizní" a "cílené".

Neonikotinoidy jsou vysoce trvanlivé chemikálie, které v půdě přetvávají až devatenáct let. Proto mají sklon se v půdě akumulovat: S každým rokem aplikace se půda stává toxičtější. Neexistuje zatím dostatečný výzkum toho, co v půdě dělají. Avšak protože jsou smrtící pro veškerý hmyz a možná i další druhy už v minimálních koncentracích, patrně vyhubí část půdní fauny. Zahrnuje to také žížaly? Nebo ptáky a savce, kteří se jimi živí? Nebo ptáky a savce, kteří se živí hmyzem či mořeným osivem? O tom toho stále nevíme dost.

Kráčíme naslepo. Naše vlády schválily použití těchto jedů bez nejmenší představy o tom, jaké následky to může mít.

Možná máte dojem, že EU neonikotinoidy zakázala. Není tomu tak. Použití malé části těchto pesticidů bylo na dva roky pozastaveno, ale jen pro určité účely. Posloucháte-li zákonodárce, můžete uvěřit, že jediným ohroženým druhem jsou včely a jedinou cestou otravy květy plodin namořených těmito látkami. Jenže neonikotinoidy jsou také rozprašovány na listy mnoha plodin a dostávají se na pastviny a do parků v granulích hubících hmyz, který žije v půdě a živí se kořínky trávy. Toto vše a řada dalších aplikací zůstává v EU legální a přitom nevíme, jak vážné dopady to může mít. Víme nicméně dost na to, abychom předpokládali, že důsledky budou škodlivé.

Neonikotinoidy jsou z půdy vyplavovány do vody, ale v EU nepatří na seznam monitorovaných látek, takže nemáme přehled o tom, kolik jich je ve vodě, jíž mnoho druhů spotřebovává.

Studie provedená v Nizozemsku ukazuje, že v některých případech voda odcházející ze zahrad obsahuje tak vysoké koncentrace, že ji lze použít k hubení vší. Stejná studie ukazuje, že mnohem nižší koncentrace, ne vyšší než limit stanovený EU, vyhubí v řekách polovinu příslušníků bezobratlých druhů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7326

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2013