Je jiný svět možný?

9. 8. 2013

Je otázka, jak se má Spojenectví práce a solidarity (SPaS) postavit k současné situaci. Samozřejmě, že je snadné být po bitvě generálem. K poslednímu stanovisku mluvčích v podstatě nemám zásadní výhrady. Připomíná mi ale spíš závěr průměrného auditu, než deklaraci politického postoje. V auditu se také hlídá, kde chybí přesný popis položky, že je nepřesná formulace a tady chybí háček nad c , píše Jiří Málek.

Ze stanoviska se dá ale stěží poznat, že je to vyjádření SPaS, které deklarovalo (jak již je to dávno!) nějaké své principy např. v Ustavujícím aktu, či Manifestu. Z tohoto pohledu by se snad měla tvořit stanoviska onoho uskupení (skoro by se chtělo nyní říci "spolku"). Samozřejmě, že lze snést plno připomínek, doplňků a upřesnění k vládnímu programu, ještě podrobněji prokádrovat ministry i samotného premiéra. Avšak v ustavujících dokumentech SPaS se píše: "My, členové Spojenectví Práce a Solidarity, budeme důsledně bránit společnost lidí žijících z plodů vlastní práce před neoliberalismem a všemi jeho metastázami. Budeme se zasazovat o alternativy. Jiný svět je možný!"

Je skutečně jasné, že nám jde o jiný svět nebo jen o dotažení několika šroubků v karoserii neoliberalismu? Jak to souvisí s Rusnokovou vládou? Domnívám se, že je v podstatě skoro jedno, co je naformulováno v jejích programových dokumentech, je-li (nebo přesněji byl-li počátkem týdne) časový horizont realizace záměrů tak jako tak několik týdnů maximálně měsíců. Důležitější je, že vznikem Rusnokovy vlády došlo k zásadní kvalitativní změně. Náhle je u volantu někdo jiný a pravděpodobnost, že dotyčný by byl z pohledu SPaS ještě horší než ti předcházející se blíží pravděpodobnosti výhry jackpotu ve sportce. Tedy samotný fakt změny je to klíčové novum. 7. srpen ukázal, že není cesty zpět. A SPaS, protože promarnilo tolik času přinejmenším od počátku roku, najednou k velmi pravděpodobným předčasným volbám nebude schopno přičinit více než nějaké "stanovisko". To ale určitě nebude schopno efektivně bránit společnost lidí žijících z plodů vlastní práce před neoliberalismem a všemi jeho metastázami. A určitě nikdo nepochopí, že je to hledání alternativ, tím méně že je to konkrétní výraz snahy o "jiný možný svět". SPaS je sdružením velice autonomním a tak v ten samý den, kdy vyšlo zmiňované stanovisko, byl v BL publikován otevřený dopis předsedkyni poslanecké sněmovny od Ne základnám, sdružení, které je také součástí SPaSu. A ten mi jeví blíže k základním programovým tezím SPaSu. Nejsem naivní, abych nechápal složitost dosažení širšího konsensu v tak různorodém kolektivu jako je SPaS. Ale myslím si, že obavy, o kterých jsem začátkem léta četl v nějakém autorském textu ohledně pronikání "občanských iniciativ, či sdružení" do politických stran, které by jim umožnilo se "...personálně prosadit v politickém systému zákonodárné či výkonné moci" a dále "...v podmínkách KSČM bohužel nepřiměřeně rozsáhle např. volitelnými místy vyhrazenými pro členy sektářsky marginální Strany demokratické levice, nebo podivného a blíže nedefinovaného uskupení nazvaného Společenství Práce a Solidarity...", jsou liché.

Myslím, že dosavadní zkušenost se SPaSem ukazuje, že u jeho členů lze v převážné většině tyto ambice z různých důvodů vyloučit. A pokud by snad nějaké tendence byly, určitě neohrožují politickou koncepci velké parlamentní strany, která by se s nimi dovedla snadno vypořádat. Spíše je otázkou, zda do nadcházejícího střetu o "jiný možný svět" by naopak nebylo potřebné doplnit řady bojovníků o ty, kteří by se mohli a měli sdružovat v takovém spojenectví. Je ovšem otázka, proč se tam sdružují jen v tak malém počtu. Bohužel v blížících se volbách nepůjde ani o to, že by neformální autority, muži a ženy různého věku, sociálního postavení i role, působící v občanské sféře a hlásící se k potřebě levicových systémových změn v české i evropské společnosti intenzivně usilovaly o prosazení se do zákonodárných sborů. Ani tradiční strany s levicovou orientací dosud neprojevují zájem získat tyto aktivní občany ke spolupráci. Je velmi málo pravděpodobné, že by se to v nadcházejících volbách (řádných tím spíše v předčasných) změnilo. Z nesnadno pochopitelných důvodů stále zůstává mimo hlubší zájem SPaSu takový politický hráč, jakým jsou odbory nebo přinejmenším mnozí odboráři mající i jako jednotlivci významnou neformální autoritu u "prostého lidu". A to již ani nemluvě o využití odborářských think-tanků i jejich hluboké znalosti společensko ekonomických procesů opírající se o fungující zpětnou vazbu ze zdola.

A protože je vlastně již pozdě v souvislosti nadcházejícím volebním kláním se "chopit emancipační iniciativy lidí práce za získání zpět postavení, které jim ve společnosti, založené na solidaritě, právem náleží", zůstaneme nejspíš jen u takových stanovisek, jakým byla tato úvaha odstartována. Nakonec to nějak dopadne. Škoda jen vynaloženého času a úsilí v uplynulém období.

0
Vytisknout
3080

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2013