Příčiny hospodářského krachu reálného socializmu

9. 8. 2013 / Wenzel Lischka

Ekonomiku občan plně nepochopí, dokud jej prakticky nepostihnou její tvrdé důsledky. Marná jsou předtím varovná slova nájemných odborníků a školených ekonomů, pečlivě schovaných za buky prosperujících fondů. Pouhá teoretická znalost ekonomie je nedostatečná. Mne samotného ekonomika svými důsledky dostihla teprve nedávno a zcela nečekaně.

Poslední, co si pamatuji, bylo, že jsem chtěl v jedné kavárně na rohu ulice zaplatit za jeden vypitý nápoj. Šlo o jakousi kofeinovou napodobeninu, jisté známé americké limonády, která je tragicky známá z dob reálného socializmu (ta napodobenina i ta limonáda). Názvy obou těch nezdravých povzbudivých nápojů neuvádím, abych se nedopustil nějakého nekalého jednání, poškozujícího obchodní zájmy podnikatelských subjektů. Avšak i méně vtipný čtenář jistě pochopí, o jakých nápojích se to zde jedná.

První, co si pak pamatuji, bylo, že jsem se probral v sanitce záchranné služby, která mi přijela do té kavárny na podlaze zachránit život. Prostě jsem v tom hrozném vedru a duševním šoku, který mne zaskočil při placení, normálně omdlel.

Při zpětné rekonstrukci oné srdeční mozkové příhody jsem konečně pochopil příčiny hospodářského krachu reálného socializmu. Konečně mi došla slova našich nejlepších ekonomů a profesorů ekonomie.

Příčinou ekonomického kolapsu reálného socializmu bylo umělé udržování cenové hladiny. Ceny totiž tenkrát netvořil volný trh (pro kapitalistické vykořisťovatele), ale nějaké sekretariáty strany, tehdy vládnoucí KSČ (Komunistické strany Československa).

Všude po celé bývalé Československé socialistické republice (ČSSR) byly tenkrát stejné nevýhodné ceny všech výrobků. Pro běžného občana byla taková cenová politiky velice nepříjemná a nepříznivá. Nebohý malý spotřebitel tedy nemohl cestovat za slevami, a tak byl nucen kupovat všechny výrobky za jejich nejvyšší ceny. V podstatě tehdy vládla nabídka, a nikoliv jako dnes poptávka (plánovitě vyprovokovaná).

Umělá plánovaná ekonomika přivedla celý tehdejší průmysl a všechny podniky bývalé ČSSR do tak zoufalého a mizerného hospodářského stavu, že po osvobození v roce 1989, musely být skoro téměř úplně všechny privatizovány, prodány, vytunelovány, rozkradeny a zrušeny. (Přitom je zarážející, že po nich byla taková poptávka.)

Posuďte sami můj konkrétní případ ekonomického prozření. Onen zmíněný kofeinový nápoj stál tenkrát za socializmu 2,- Kčs, zatímco měsíční plat činil nějaké 2.000,- Kčs. Mohli jste si tedy zakoupit měsíčně 1000 ks těch nápojů.

Šok, který mne při placení v uvedené kavárně postihl, byla cena za onen zmíněný nápoj v částce 50,- Kč. Berete-li dnes měsíčně 50.000,- Kč, pád komunistického režimu se vás v tomto ohledu nijak nedotkl. Můžete si těch nápojů opět koupit 1.000 ks měsíčně. A je docela možné, že budete současnou ekonomickou krizi většiny pracujících a důchodových občanů bagatelizovat, neboť jsou líní a nechtějí na druhé pracovat.

Nás vědce však nezajímá neproduktivní občan nižší a nejnižší cenové skupiny, ale produktivní ekonomický růst. Fabrika na zmíněný nápoj dnes prosperuje. Má nového zahraničního majitele, který umí ekonomicky myslet mnohem lépe, než všichni plánující ekonomové a komunisté bývalého reálného socializmu. Je jasné, že pokud by tito tenkrát prodávali onu limonádu také za 50,- Kčs, ona fabrika by nezkrachovala a nemusela by být po Smetanové revoluci privatizována.

Kdyby ti komunističtí plánovači uměle nedrželi nízkou cenovou hladinu všech spotřebitelských výrobků, ale prodávali je za několikanásobně vyšší ceny, mohli jsme mít socializmus ještě dnes.

(Dobrá rada: Mezi námi, teoretičtí profesoři ekonomie, kteří nikdy nebyli s ničím obchodovat ani na městské tržnici, by měli dnes raději taktně mlčet, neprovokovat a nepomlouvat bývalý reálný socializmus a jeho hospodářskou politiku. Neboť nebýt jich, nemohli by dnes zasvěceně kázat o ekonomice na světových akademických fórech.)

0
Vytisknout
4141

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2013