Věrnost topáckým idejím až za hrob

12. 3. 2013 / Jiří Baťa

Hledali se, až se našli. Tak bych nějak stručně popsal vzájemnost pochopení idejí, představovaných ultrapravicovou TOP 09. Když se připravovala zdravotnická reforma v čele s Julínkem, nemohl jsem tomuto člověku přijít na jméno. Nyní, když otěže zdravotnictví převzal ministr Heger, je Julínek jen slabý odvar toho, co dokázal a ještě dokazuje v pokračující reformě právě stoupenec, resp. představitel drsné pravicové politiky TOP 09 ministr Heger (ostatní členy snad není nutné jmenovat).

O exministrovi Drábkovi již své řekl i nový prezident Miloš Zeman -- nejhorší ministr MPSV od vzniku ČR. Zaplať pánbůh, také na své ultrapravicové a antisociální manýry dojel. Jen škoda, že se to svezlo v souvislosti s zatčením  jeho pravé ruky, náměstkem Šiškou, protože takto se jeho antisociální činnost proti občanům poněkud rozmělnila. Ale je tu za něj zase nikoliv méně, spíše naopak, velmi cenná náhrada v podobě ministryně Müllerové, jeho dřívější rovněž náměstkyně. Ten první byl za 18, druhá je bez dvou za dvacet a nová ministryně úspěšně pokračuje v započatém díle J. Drábka. Nejen v problémech s sKartou a jinými experimenty, dehonestující to dobré, co po těch "zatracených" komunistech zbylo -- sociální jistoty, včetně práce! Je až trapné omílat fakta o stavu důchodového (sociálního) účtu po listopadu 89, ze kterého je dnes tzv. "černá díra".

Nicméně, to pro současnou ministryni Müllerovou není důležité. Pro ni je směrodatné, že peníze na důchody nejsou a nebudou a na tom staví i své další politické kroky. Za pozornost stojí její svérázné konstatování, že se občané musí sami starat o svůj důchod, byť k němu mají ještě daleko. Paní ministryně také upozorňuje, že čeští senioři jsou výjimkou, když jejich příjem tvoří 95 % financí od státu. V okolních státech si prý už lidé dávno zvykli spoléhat na stát méně a proto si budou muset zvykat i Češi. A nepokrytě lobuje za II. pilíř důchodové reformy, neboť jak sama říká, cituji: "Penzijní reformou už prošlo Polsko, Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko nebo Lotyšsko, které zavedly II. důchodový pilíř". No a hned k tomu dodává, že do druhého pilíře se mohou zapojit i čeští občané! No lepší propagaci II. pilíři si ani nedovedu představit. Dát za příklad státy, které na tom jsou mnohem hůře, než je Česko a "občané, čiňte se!"

Ovšem "oprsklost" paní ministryně jde ještě mnohem, mnohem dál když káže, že: "Spoléhat se ve stáří na své úspory, není nic nového. V minulosti se lidé na své stáří připravovali sami, za minulého režimu se však stali zcela závislí na státu. Myslet na dobu, kdy nebudu moci pracovat, to byla a je zodpovědnost a přirozenost každého," uděluje rozumy paní Müllerová. Dovolím si pár poznámek k výrokům paní Müllerové. Za

a) Paní ministryně by se měla poněkud více zabývat studií sociální politiky za komunistického režimu. Musela by totiž dojít k poznání, že zdrojem všech financí státu jsou, resp. byli jeho občané. Jakkoliv se dnes ta doba hodnotí podle měřítek tzv. k obrazu svému stát, ať už byl řízen komunisty více či méně dobře, finanční prostředky na důchodové zabezpečení a výplatu důchodů byly vždy. To o dnešním režimu říci nelze přesto, že stávající (či bohužel už bývalé) hodnoty státu, byly vytvořeny právě současnými důchodci. Předchozí důchodci, kteří prožívali útrapy války, těžké poválečné období a připusťme i některé útrapy komunistického režimu, za mnohem horších ekonomických podmínek poválečného Československa, i za komunistů vytvořili dostatečný fond na krytí potřeb výplat důchodů. A není pravda, že důchodci byli "závislí" na státě, protože i přes všechny trable minulého režimu v závislosti na celosvětové politické scéně a situaci (studená válka atd., okupace armád VS atd.), vedení státu dovedlo "ukočírovat" státní rozpočet tak, aby jednotlivé odvětví "národního hospodářství" nestrádaly. Zkrátka proto, že si byl stát (potažmo komunisté) vědom, že je jeho povinností se o své občany postarat. Paní ministryně zcela opomíjí fakt, že i dnes hodnoty a finance státu vytváří občané, ne ministři, vláda, politici a armáda přebujelé administrativy. Tvrdit, že stát není povinen zabezpečovat život občanů ve stáří je jenom zdůvodňování, proč se financemi tak nezodpovědně, neřku-li trestuhodně nakládá. K poznámce paní ministryně, že je potřeba myslet na dobu, kdy nebudu moci pracovat, musí potěšit hlavně nezaměstnané, protože právě jim patří ta pasáž paní ministryně o potřebě spořit si na důchod dříve, než do něj odejde. Jenom chybí návod, kde vzít (peníze) a nekrást, aby si dotyční mohli na stáří šetřit. Takže stejně jak od ostatních jí podobných politiků: blá, blá, blá!

b) Tvrzení paní ministryně Müllerové, že současný systém, kdy lidé spoléhají na peníze od státu je neudržitelný z toho důvodu, že lidé dnes tráví v důchodu daleko více let, než dříve, je velmi trapné, až drzé. Vždyť snad právě proto pravicoví politici donutili poslance přijmout zákon o delším odchodu do penze! Nebo ani to nestačí? Ovšem nutno přiznat, že na rozdíl od předchůdce Drábka změnila poněkud rétoriku, když Drábek odkazoval na "přelidněnost" seniorů, na které prý musí pracovat menší počet zaměstnaných lidí. Paní Müllerová to vzala z opačného konce, ale efekt je stejný: nula!

c) Paní Müllerová se rovněž nezmiňuje situaci o počtu nezaměstnaných a nezaměstnanosti vůbec. Šest set tisíc současných nezaměstnaných je totiž jedna z hlavních příčin nedostatku financí ve státním rozpočtu (hned vedle korupce, nehospodárného, nekvalifikovaného, bezuzdného a trestuhodného nakládání se státními finančními prostředky). Nezaměstnaní nejen nevytváří hodnoty a tedy přínos do státního rozpočtu, ale ještě stojí stát miliardy na jejich (mizernou) podporu (nemluvě o nemalém počtu nezaměstnaných, kteří žádnou podporu nepobírají), na administrativu, na vymýšlení různých experimentálních a pohříchu nepovedených a prodělečných systémů (DONEZ, Úřady práce, zprostředkovatelské firmy atd., tedy oněch zmíněných 95% výdajů státu). Úsilí o vytváření nových pracovních míst a příležitostí je to poslední, čím se vláda zabývá. Jim totiž tento stav vyhovuje. Stejně jako boj proti korupci. Jinými slovy, "kdyby" nebyla tak vysoká nezaměstnanost (nejlépe, kdyby nebyla žádná), kdyby se tak trestuhodně ve velkém a s vědomím vlády nekradlo, kdyby se finanční prostředky, které jdou z vlády spřízněným firmám za nevydařené IT projekty a systémy, prostě kdyby se opravdu, ale opravdu zodpovědně hospodařilo, pak by zcela jistě (pokud by ovšem pravicoví politici "měli také nějaké to sociální cítění"), byly i peníze na důchody pro ty otravné, nespokojené a nepotřebné seniory.

d) Nakonec ještě perlička. Ačkoliv se to přímo netýká paní Müllerové, souvislost je přímo úměrná s jejím doporučením starat se sám o sebe. Její partajní kolega, již výše jmenovaný ministr Heger se na otázku, zda si vydělal nějaké peníze bokem, nechal slyšet, že " Ano, přivydělal jsem si k svému ministerskému platu za minulý rok asi 2 200 000 korun, ale pozor, tím jenom dokazuji, že nejsem žádnej lenoch a když se člověk snaží, tak má!" Jak prosté se dostat k penězům, ba co dím k milionům za pouhý rok, notabene vedle své (jistě náročné na obsah i na čas) práce! Vždyť stačí "nebejt lenivej a snažit se"! Pan ministr by k tomu měl vydat nějaké metodické poučky, jak se snadno a rychle dostat k nějaké práci, potažmo k milionům! Nezaměstnaní by mu snad i líbali ruce (fuj!)

Jedno se však musí politikům uznat. A sice to jejich bezmezné, nestoudné a amorální úsilí udržet se u koryta za každou cenu a ještě to dávat ostatním (konkrétně nezaměstnaným) za vzor. Co horší, ti nevděční nezaměstnaní neprojevují sebemenší snahu si najít práci a postarat se sami o sebe. Že vám není hanba, lůzo jedna lenivá!

0
Vytisknout
6720

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2013