Z archívu Jana Čulíka:

O rozkradení českého kapitálu a o kompetenci Klausových poradců

14. 3. 2013

Pořad Hlasy a ohlasy

Tento pořad, který připravil Jan Čulík, se vysílal v rozhlasové stanici Svobodná Evropa v lednu 1991. (Přinášíme z něho pouze rozhovor s poradcem Václava Klause Ivanem Svítkem, pořad dále obsahoval i  Čulíkův rozhovor s Tomášem Ježkem a Valtrem Komárkem.)

Hlasatel č. 1: Ve včerejším pořadu Hlasy a ohlasy jsme se podrobně zabývali alternativní privatizační strategií londýnského odborníka na kapitálové trhy a soukromé důchodové zabezpečení Františka Nepila. Nepil navrhuje, aby československý stát jednotlivým občanům vrátil hodnotu tolika jejich úspor důchodového pojištění, o nichž v minulosti slíbil, že jim zajistí slušný starobní důchod. Tato částka, která byla investována do československého hospodářství, se dá přesně vypočíst. Občané by ztratili nárok na státní důchod a za vrácené peníze by si zakoupili soukromé důchodové zabezpečení u soukromých důchodových fondů. Vzájemně si konkurující soukromé důchodové fondy by za tyto investice zakoupily už v tržním prostředí jednotlivé československé podniky, a tak by okamžitě v Československu vznikl kapitálový trh takové struktury, jaká existuje v západních zemích. Bez takového kapitálového trhu totiž v Československu nemůže tržní systém řádně začít fungovat. Jak jsme podrobněji vysvětlili včera, tato alternativní strategie by podle Františka Nepila měla oproti dnešní metodě kupónové privatizace řadu výhod. Hlavní z nich by byly skutečnosti, že by československé hospodářství rostlo podstatně rychleji, protože by se snížil státní vliv na hospodářství, ekonomika by přestala trpět vážným nedostatkem kapitálu a podniky by se přestaly prodávat pod reálnou cenou. Zároveň by se odstranila podstatná nynější nespravedlnost. Vlastníky akcií rozdávaných současnou metodou kupónové privatizace budou totiž v následujících letech silně dotovat daňoví poplatníci: nejdéle z nich příslušníci nejmladších generací. Tato nespravedlnost je podle Františka Nepila v ekonomice velmi škodlivá.

Reportér Jan Čulík se s touto privatizační strategií vypravil na Federální ministerstvo financí. Hovořil tam o ní s poradcem ministra Václava Klause, Ivanem Svítkem.

[tape]

CELKOVÁ STOPÁŽ VŠECH PÁSKŮ: 27'20"

Jan Čulík: Pane inženýre, já bych se vás nejprve chtěl zeptat na hodnocení československých aktiv, nebo československého kapitálu, dosud nezprivatizovaného. Pokud vím, tak ministerstvo průmyslu oznámilo, že hodnota kapitálu v českých zemích je přibližně 550 miliard korun.

Ivan Svítek: To bych opravdu chtěl vidět toho člověka, který toto spočítal. Protože jeden z největších problémů, který v současný době máme, je vytváření trhu. Vytváříme trh práce, trh kapitálu, trh nemovitostí. Abychom byli schopni správně ohodnotit hodnotu našeho majetku, bychom potřebovali trh.

Jan Čulík: Já vím, že to bylo publikováno, tato suma.

Ivan Svítek: Jakékoliv hodnocení našich aktiv, zvláště takovéhle, je naprostý nesmysl.

Jan Čulík: V západních zemích se obyčejně počítá, že hodnota kapitálu je přibližně troj až čtyřnásobek hrubého národního produktu.

Ivan Svítek: Ano.

Jan Čulík: Kolik jste říkal, že ten hrubý národní důchod nyní je?

Ivan Svítek: Tisíc miliard.

Jan Čulík: Jestli ta národní aktiva jsou troj až čtyřnásobně ten hrubý národní důchod, to by bylo asi tři tisíce až čtyři tisíce miliard. Nedá se to určit tímto způsobem, ta hodnota toho kapitálu?

Ivan Svítek: Já myslím, že ne. Znova odmítám jakékoli spekulace na tyto témata. Hodnota aktiv je daná schopností těch aktiv generovat zdroj nebo příjem peněz.

Jan Čulík: Mě tady zajímá možnosti československého hospodářství, a i když řekněme, že dnes není československé hospodářství v nejlepší situaci, potenciálně byste souhlasil s tím, že je tady možnost obrovského rozvoje ekonomického?

Ivan Svítek: Samozřejmě, já si myslím, že Československo prochází v současné době etapou obrovských možností pro zahraniční investory. Ti, kteří toho opravdu využijí v blízké budoucnosti, na tom ohromně vydělají, se domnívám.

Jan Čulík: Takže byste souhlasil s tím, že teda ta přínosnost toho československého kapitálu je do budoucnosti obrovská a možná může být větší, než ještě jak já uvádím.

Ivan Svítek: To je bez diskusí. Většina fundovaných ekonomů u nás i na světě si toto uvědomuje.

Jan Čulík: V západních zemích národní kapitál dlouhodobě produkuje zisk po inflaci přibližně pět procent. Ať už je v soukromých nebo ve státních rukou. Aspoň nějaký zisk musel ten kapitál produkovat i v Československu za komunistického hospodářství. Z toho zisku stát platil důchodové pojištění -

Ivan Svítek: To bylo placený z daní obyvatelstva, ne ze zisku. Ten zisk byl tak malý, zvláště v posledních deseti letech, nelze mluvit o rozdělování zisku státu, ale o přerozdělování příjmu obyvatelstva.

Jan Čulík: Takže důchodové pojištění bylo placeno z daní obyvatelstva? Jak víte, tak už od padesátých let stát, zejména v padesátých letech, svévolně odebíral občanům značné množství jejich platu, místo aby jim je přímo vyplácel, tak odebíral jim v padesátých letech až třetinu platu a investoval to do národního hospodářství. Trošku se něco muselo investovat, protože hodnota kapitálu je přibližně čtyřikrát tolik teď, než co byla v roce čtyřicet osm. Je to tak?

Ivan Svítek: (Tiše si opakuje:) Hodnota kapitálu čtyřikrát... Jakýho kapitálu?

Jan Čulík: To, co stát těm občanům odebíral, vy byste nesouhlasil, že aspoň část z toho byla investována do státních aktiv? Do majetků, infrastruktury?

Ivan Svítek: Samozřejmě část byla investována, ale podívejme se, do čeho. Byla investována do věcí, které dneska mají jestli ne nulovou hodnotu, tak velice málo pozitivní, někdy dokonce negativní hodnotu.

Jan Čulík: Tohlecto, co říkáte, by už bylo vyjádřeno tím poměrem, že růst toho národního důchodu za těch čtyřicet let byl jenom čtyřnásobný. Protože třeba v Německu byl mnohonásobně větší.

Ivan Svítek: To už vůbec třeba nemluvím o tom, že metody měření hrubýho národního důchodu tady u nás a na Západě jsou úplně jiné. To je takových rozdílů, že ani nejde srovnávat ten hrubý... to je... já nevím, jak se to řekne česky. Je to net material product. Skoro jakékoliv čísla, které tento stát vyprodukoval za posledních čtyřicet let, jsou nesmyslná.

Jan Čulík: Takže vy říkáte, že když dnes se vyplácejí důchody lidem, starobní důchody, tak ty důchody se přímo berou z daní od lidí, kteří si platí daně. Ty peníze se vůbec neinvestovaly.

Ivan Svítek: Samozřejmě. Tak je to vždycky, ale. Tak je to v každým státě.

Jan Čulík: To není pravda.

Ivan Svítek: Ve Spojených státech, třeba když mluvíme o tzv. social security -

Jan Čulík: Social security nejsou starobní důchody.

Ivan Svítek: Ale je.

Jan Čulík: Mluvíme o dvou různých věcech. Na Západě, co tvoří většinu financí, které operují na kapitálovém trhu?

Ivan Svítek: Většinu financí?

Jan Čulík: Většinu peněz, které se prodávají a kupují -

Ivan Svítek: No, pension funds, samozřejmě, většinou.

Jan Čulík: Dobře. Přesně. Kolik procent asi je - jsou ty penzijní fondy?

Ivan Svítek: To procenta neřeknu, to se zase liší podle země.

Jan Čulík: To soukromé pojištění, to je převážná většina toho kapitálového fondu, viďte, to bývá šedesát až sedmdesát procent v těch západních zemích.

Ivan Svítek: Dobře, ale když vezmete celkový procento populace, tak většina lidí - nebo možná - možná ne možná většina, ale velké procento z nich jsou pojištěni pouze státem.

Jan Čulík: Většina těch peněz na těch kapitálových trzích, jak jste řekl, je z těch penzijních fondů, které jsou tam soukromě investovány jednotlivými občany. Je to tak?

Ivan Svítek: Velká část kapitálových trhů je způsobena. Ale já bych jenom chtěl rád vědět, o co vám jde? Já bych potřeboval vědět tu vaši tézi.

Jan Čulík: Vy říkáte, že prostě to, co mladší lidé platí v daních, to se jim prostě odebírá a rovnou se to dává starším lidem. Že stát není majetníkem penzijních fondů, z jejichž profitu by platil ty penze. To říkáte, že neexistuje.

Ivan Svítek: Ne. V Československu ne. Můžete mi ukázat takový fond.

Jan Čulík: Stát je majetníkem takového fondu, ne?

Ivan Svítek: Neni.

Jan Čulík: Tak vy říkáte, že ty peníze, které stát odebíral těm lidem, byly prostě prošustrovány. Takže vůbec žádná infrastruktura tady není, žádné hodnoty v této zemi neexistují.

Ivan Svítek: Ne, to jsem neřekl. Naopak jsem řekl, že v této zemi je spoustu hodnot, ale jsou to hodnoty, které většinou byly stvořeny před komunistickým režimem, anebo byly vytvořeny komunistickým režimem, ale s obrovskými náklady.

Jan Čulík: Ano, dobře, to já souhlasím s tím, že bylo plýtváno. Ale z čeho byly ty hodnoty, které jsou v této zemi, vytvořeny?

Ivan Svítek: Byly, byly odebírány jednak odvody -- odvody ze zisku podniků, a jednak byly odebírány tady jak jistě víme byly asi devadesát pět procent zisku podniků a jednak byly odebírány přímo lidem ve formě daní z z mezd, odvody z objemu mezd, a tak dále.

Jan Čulík: Z těch poplatků na to důchodové zabezpečení, které byly arbitrárně určovány?

Ivan Svítek: Já nejsem žádný expert na minulý režim, já nevím, jak to přesně fungovalo, se přiznám.

Jan Čulík: No, moje argumentace je taková, že lidé si za posledních čtyřicet let, tím, že jim stát odebíral určité procento a byl garantem jejich důchodového zabezpečení, že stát vlastně investoval tuto řekněme třetinu jejich platu, investoval do infrastruktury, do toho majetku, o kterém hovoříte, že přece jenom tady je a že ty penzijní fondy, které na Západě jsou soukromé a vytvářejí někdy až tři čtvrtiny kapitálového trhu, že ty fondy v této zemi existují, i když jsou samozřejmě menší, ale jsou zmrazeny. Ty peníze byly investovány do té infrastruktury, do těch aktiv, která vy nyní budete privatizovat. S tím byste nesouhlasil?

Ivan Svítek: (Pauza.) To je tak nesmírně složi-složitý, že tomu - pochybuju, že se k tomu takhle můžu vyjádřit? I kdyby to tak bylo, tak přece, z priva- z privatizace zase ty peníze jdou zpátky státu?

Jan Čulík: Jestliže nyní budete provádět tu kupónovou privatizaci, a ty hodnoty, které tady jsou, v podstatě rozdáte lidem v těch kupónech, vy jim rozdáte ta aktiva. Lidé nejsou finančníci. Bude to přilepšení k jejich platům, lidé si za to koupí videa nebo auta a nakonec ty peníze skončí v rukou finančních odborníků, nebo spekulantů, nebo bank, nebo v rukou státu, viďte.

Jan Čulík: Ale kdyby se udělalo to, že vy byste jednotlivým občanům vrátili průměrně podle toho, kolik si jeden každý napracoval za  svůj život na své penzijní pojištění, to znamená starému člověku více, mladšímu méně, určité částky, zároveň kdybyste zrušili státní důchodové pojištění a občany přiměli, aby tyto peníze investovali do soukromých penzijních fondů, tak v ten okamžik byste okamžitě vytvořili kapitálový trh takové struktury, jaká existuje na Západě.

Ivan Svítek: Ááááá. Ch. Nnení, není mi jasný. Vy říkáte, že bychom vzali peníze. Že by každý měl dostat... každý by měl dostat - éééé - určitou hotovost? nebo jak by to -

Jan Čulík: Vy dáváte určitou hotovost lidem v té kupónové privatizaci, viďte. Je to tak? Ano.

Ivan Svítek: Nedáváme jim hotovost.

Jan Čulík: Dáváte jim ty kupóny, tak. Co oni udělají s těma kupónama? Oni to na nic nepotřebují. Vy jim dáte určitý zlomek národního aktiva a říkáte, tak teď vy to můžete investovat, když budete chytrý, žejo. Ale my to nebudeme nijak kontrolovat, když to neinvestujete, tak je to vaše věc, prostě sami na tom proděláte. A já vím, že ze  zkušenosti třeba ve Velké Británii, když se privatizují velké podniky, se privatizovaly státní, třeba British Telecom, tak původně pokud vím akcie si koupí asi čtyři milióny obyvatelstva, ale počkají půl roku, až se ty akcie trošku zhodnotí, a potom je teda prodají se ziskem.

Ivan Svítek: Ve Velké Británii a Spojených států velké procento lidí jsou vlastníky akcií.

Jan Čulík: Relativně ano, s tím bych souhlasil, ale nicméně ten pokles, ten odprodej těch akcií byl větší, než se očekávalo. Obávám se, že totéž udělají lidé tady. Protože nebudou nuceni ty aktiva podržet. Jiný problém je ten, že v této zemi, jak byste souhlasil určitě, je nedostatek kapitálu, který není vázán v té infrastruktuře, to znamená, že to nikdo nemá kdo koupit. Jenom lidé ze zahraničí. Že je to tak?

Ivan Svítek: To není pravda, zase. Já myslím, že v této zemi má spousta lidí poměrně hodně pe-

Jan Čulík: V bankách je prý asi tři sta miliard korun. Ale část z toho lidé používají na každodenní přežívání. Slyšel jsem odhad, že na ten odprodej tohoto privatizovaného majetku by v Československu zřejmě bylo jenom takových padesát miliard korun. Ale jestliže se budou privatizovat tři čtvrtiny státních aktiv -

Ivan Svítek: Jednak je to postupný, jednak v první vlně máte asi jenom třicet procent -

Jan Čulík: Postupný. Nevymlouvejte se. Bude se v ČR privatizovat nebo ne?

Ivan Svítek: Kromě toho úspory například rostou. Rostou už asi půl roku.

Jan Čulík: Vyrostou z padesáti miliard kapitálu, s kterým lidé mohou disponovat, na těch tři tisíce miliard, což je ta hodnota toho privatizovaného kapitálu pravděpodobně, jestli se to posuzuje podle toho poměru toho národního důchodu vůči tomu kapitálu?

Ivan Svítek: Vy musíte posuzovat. Počkejte. Vy mluvíte - Vy pletete několik pojmů.

Jan Čulík: Ne, já to nepletu. Mluvme o na jedné straně aktivech, které v této zemi existují, ano, a na druhé straně hrubý národní důchod, ano? Jestliže je pravda, že jen hrubý národní důchod před tou revolucí byl asi těch sedm set miliard korun, a jestliže byla inflace těch padesát procent, takže dnes by mohl být určitě, vy jste sám říkal, alespoň těch tisíc miliard, a jestliže platí to srovnání, které se běžně užívá v západních zemích, že národní kapitál, národní aktiva jsou přibližně třikrát až čtyřikrát větší než hrubý národní důchod, to znamená, že v této zemi jsou národní aktiva hodnoty přibližně čtyř tisíc miliard korun. Jestliže budete privatizovat tři čtvrtiny z tohoto, tak jsou to tři tisíce miliard korun, ale máte tady v bankách jen k dispozici padesát miliard korun.

(Pauza. Rána.)

Ivan Svítek: To potenciálně může bejt pravda anebo nemusí. Já jako jsem zpochybnil všecky ... Například jestliže mluvíme o účetní hodnotě tohoto kapitálu... A účetní hodnota hodně lidí by argumentovalo, že účetní hodnota je mnohokrát, nevy-nevyjadřuje opravdovou hodnotu, že to je přecenění toho skutečného majetku, tak do první vlny, pokud jsem informován, jde majetek asi - v rozsahu tři sta miliard korun.

Jan Čulík: To je první vlna, ale nicméně lidi nemaj ani těch tři sta miliard korun. Disponibilního kapitálu bude přibližně padesát miliard korun.

Ivan Svítek: No ale my to neprodáváme, my ten majetek rozdáváme.

Jan Čulík: Oni to budou prodávat.

Ivan Svítek: Já vám rozumím i nerozumím. Samozřejmě určité procento lidí bude nerozumných a ty akcie prodá. To je ovšem jejich chyba. Ovšem nedostanou za to pravděpodobně asi tržní cenu.

Jan Čulík: Já se ještě jednou pokusím zrekapitulovat tenhlecten návrh, a vy mně řekněte, co je na tom teda špatného a nerealizovatelného. Jedním z velkých problémů tady je ten, že neexistuje kapitálový trh a v Československu nejsou peníze, takže není možno, aby kapitálový trh řádně fungoval. Kdyby se jednotlivým občanům uvolnily úspory, které si oni uspořili u státu za těch čtyřicet let na stáří, a kdyby se zároveň zrušilo státní důchodové pojištění, lidé by si tyto uvolněné peníze museli investovat do soukromých důchodových fondů. Tyto soukromé důchodové fondy by tyto prostředky vzaly a zakoupily by za ně československé podniky. Tak by okamžitě vznikl kapitálový trh takové struktury, jaký existuje na Západě, a okamžitě by bylo možno určit skutečnou cenu podniků tržním způsobem, kterou nikdy nedokáže určit stát.

Ivan Svítek: Je velký nesmysl, nedorozumění je v tom, že vy furt mluvíte o nějakých jakýchsi úsporách, naspořených v této zemi za posledních čtyřicet let. Tyto úspory, i kdybych připustil, že se tady vytvořily určité hodnoty, toto nejsou hotové peníze.

Jan Čulík: No vždyť to neříkám, ale je to v těch podnicích! Je to v tom, co tady existuje. To nemusej bejt hotové peníze, přece! Proboha.

Ivan Svítek: A jak to rozdáte?

Jan Čulík: No a jak to rozdáváte teď, ale?

Ivan Svítek: (Pauza.) Já myslím, že to vůbec... Já jako... Já furt nechápu.... (Pauza.) Nechápu tu myšlenku.

Jan Čulík: Já nechápu, co je na tom k nepochopení. Tak mám to vzít konkrétně?

Ivan Svítek: Já s váma souhlasím v tom, že by bylo velice dobré, kdybychom třeba měli systém jako v Chile, kde budou spolu navzájem soutěžit různé důchodové fondy, které budou mít různé investiční strategie, kde bude mít každej občan své konto, kde bude mít celkový objem svého pojištění, bude moct přesouvat svý prostředky z jednoho fondu do druhýho. Samozřejmě, to by bylo dobré, kdyby se tato věc vytvořila. Ale toto je úplně odlišná otázka -

Jan Čulík: Podívejte se, vy musíte uvolnit - vy máte určité peníze, které nejsou natištěné, ale jsou investované v těch cihlách. To znamená, vy byste museli natisknout peníze, které už ale existují - jsou podloženy hmotnými aktivy tohoto státu. Každý majetek je dnešní hodnota pohledávek na penzi občanů. Teď řeknete, to by vznikla obrovská inflace - dát tomu člověku před důchodem řekněme těch sto tisíc nebo kolik to je, a sebrat mu důchod, abych to řekl drasticky. Inflace by nemohla vzniknout, protože on by ty peníze nemohl utratit za jídlo nebo za barák, ale musel by je investovat do toho penzijního fondu. Ten penzijní fond by to vzal a investoval by to do těch podniků, a tím by to bylo. Rozumíte mi?

Ivan Svítek: Ne.

Jan Čulík: Proč, proč je to nemožné?

Ivan Svítek: Protože byste tisknul peníze. A ten fond by si kupoval co s čím?

Jan Čulík: Ten fond by vzal ty peníze, který by obdržel od těch občanů a za tyto peníze by si koupil ty podniky, které jsou nyní v státní držbě, a tak by se okamžitě všecko zprivatizovalo.

Ivan Svítek: Ale ty fondy by zakládal kdo?

Jan Čulík: Ty soukromé fondy? Soukromé finanční společnosti, tak jak je to na Západě. Třeba západní, proč ne.

(Pauza.) Kroutíte hlavou. Proč je to špatné, toto řešení? Tak to totiž funguje v západních zemích. Československo je v jedinečné situaci, že je právě v tomto klíčovém bodě, kdy by se tohlecto dalo provést. Pokud to neprovedete, tak vás ten západní kapitálový trh skutečně převálcuje. Největší paradox je, že ty podniky, které tady nemají investice, chodí na Západ, chodí na západní kapitálové trhy a na těchto západních kapitálových trzích si půjčují peníze, které tam mají investované ty západní soukromé důchodové fondy. Protože tam v těch zemích existuje ten kapitálový trh.

Ivan Svítek: Já se domnívám, že by se nedělalo nic jiného, než najednou zvětšil objem peněz asi stokrát.

Hlasatel č. 1: Jak na to reagoval londýnský ekonom František Nepil?

František Nepil: Tvrzení, že objem peněz by se zvýšil asi stokrát, vychází z nepochopení mého návrhu, který je, aby si lidé vyměnili pohledávky na stát za pohledávky na soukromé penzijní fondy. Nedojde k tisku žádných nových peněz, protože pohledávky budou mít stejnou hodnotu, ať jsou na stát, anebo na soukromý penzijní fond. K čemu by došlo, je k osvobození úspor, které občanů mají u státu, aby si s nimi zabezpečili stáří podle toho, jak oni sami považují za nejlepší. Pravděpodobně většina by si je dala do soukromých penzijních fondů, protože penzijní fondy jednoduše zabezpečují lepší penze než stát. Kdyby si někdo vybral, aby mu stát zabezpečoval penzi, o dvacet procent nižší, než by zabezpečil soukromý penzijní fond, tak bych ho nechal, ať to udělá. Například v Anglii za posledních čtyřicet let došlo k výměně státních penzí za soukromé v obrovském měřítku. Ještě stále má vláda program, kde lidem vrací jejich penzijní pohledávky na sát a lidé si za ně pořizují soukromé penze. Tady v Anglii je to věc naprosto samozřejmá a nikdo se nebojí, že by to způsobilo chaos v ekonomii. Ty pohledávky se snadno vypočítávají a v Československu právě v tomto bodě je úžasná potřeba, aby lidé měli úspory ve vlastních rukou, protože se tu dává na trh obrovský majetek, který by oni mohli za ty úspory koupit.

Hlasatel č. 1: Vraťme se na okamžik k rozhovoru s Ivanem Svítkem z federálního ministerstva financí. Jan Čulík se ho zeptal:

Jan Čulík: Jak by to mohlo mít hyperinflaci, když ty peníze by musely ty důchodové fondy investovat zpátky do těch podniků. Ty peníze by nikam nemohly uniknout, rozumíte mi.

Ivan Svítek: Vy byste nedělal nic jiného, než byste v podstatě ten podnik vzal ze státního majetku -

Jan Čulík: A co děláte vy? Vždyť vy děláte teď totéž. Vy v podstatě ty podniky taky proměňujete na peníze, není to pravda?

Ivan Svítek: My převádíme vlastnictví. My bereme ty podniky státu a převádíme je na soukromé občany.

Jan Čulík: Jak to konkrétně děláte?

Ivan Svítek: Určujeme cenu toho podniku na podkladě poptávky a nabídky.

Hlasatel č. 1: Reakce Františka Nepila:

František Nepil: Pan Svítek říká, že oni určují cenu podniků na základě nabídky a poptávky. To přece není pravda. Ve světě poptávka po kapitálu jsou právě penzijní úspory. A ty v Československu drží v rukou stát. A ten nedovolí, aby je občané použili. To je, jako kdyby stát lidem jeden měsíc řekl, že si nemohou vybrat peníze z banky nebo spořitelny, a pak dal na trh spotřební předměty a řekl, běžte si je koupit. Samozřejmě, že by nemohli, a to je přesně stejné s kapitálovým trhem. Když stát lidem nedá do rukou jejich úspory, tak jak si můžou ten majetek koupit? Tady se nedá vůbec mluvit o tom, že určují ceny na základě nabídky a poptávky, když všechny ceny, obvykle určené na poptávku po kapitálu drží stát.

Hlasatel č. 1: Vraťme se zase k rozhovoru Jana Čulíka s Ivanem Svítkem:

Jan Čulík: Vy v podstatě potřebujete dvojí ty peníze, rozumíte mi. To, co už v tom podniku je investováno, a teď potřebujete něco, aby to někdo koupil. A protože ty dvojí peníze tady nejsou, tak vy stlačujete uměle tu hodnotu těch podniků. Protože nejsou peníze na to koupení, rozumíte mi?

Ivan Svítek: Samozřejmě, že bude pravděpodobně asi nedostatek kapitálu, spoustu občanů se rozhodne pro dlouhodobější investice, protože si uvědomí, že je daleko výhodnější pro ně si ty akcie ponechat, prodat je za několik let.

Jan Čulík: Takže tohlecto se vám zdá jako naprosto nereálné.

Ivan Svítek: O takové alternativě se mohlo mluvit před dvěma lety.

Jan Čulík: Proč se o ní nemluvilo? Odborníci musí vysvětlit věci občanům tak, aby to obyčejní občané pochopili. Vy opravdu jste přesvědčen, že jestliže se zprivatizují československá aktiva ve státním majetku způsobem, jakým to děláte, že nebude nutno zvýšit daně? Že lidé nebudou muset platit vyšší daně, protože už stát nebude mít ta aktiva, z  jejichž profitu platil sociální zabezpečení, a tak dále?

Ivan Svítek: To, že ten podnik je nyní ve vlastnictví státu, a to, že třeba za rok nebude, nepřináší státu žádnou újmu na příjmech. Ten podnik odvádí daň, daň ze zisku, která bude stejná dnes jako za rok, bez ohledu na to, komu ten podnik patří.

Hlasatel č. 1: Souhlasil František Nepil?

František Nepil: Kromě daní podnik vyplácí také dividendy a jiné příjmy vlastníkům, které jsou asi pět procent po inflaci. Jinak by neměli vůbec důvod k tomu to vlastnit. A když budou daně stejné dnes jako za rok, před privatizací jako po privatizaci, tak se budou muset snížit mzdy, protože někdo těch pět procent musí zaplatit. Těch pět procent, které dnes dostává stát a užitek z nich jde v podstatě daňovým poplatníkům. Takže příjmy daňových poplatníků, těch, kteří nebudou vlastníky kapitálu, musí klesnout.

Hlasatel č. 1: Jan Čulík a Ivan Svítek:

Jan Čulík: Dobře, tak je to zajištěno a daně zvýšeny nebudou.

Ivan Svítek: Ne. Možné je, že by se snížily.

Jan Čulík: Takže v budoucnu se sníží daně...

Ivan Svítek: Samozřejmě, to závisí na mnoha faktorech, na stavu našeho hospodářství, na výdajích. Ale bylo by vhodné, kdyby se podíl státních výdajů na hrubém národním produktu snížil.

Jan Čulík: Děkuju. Chtěl byste k tomu něco dodat? K tomu, s čím jsem k vám sem přišel?¨

Ivan Svítek: Asi ne.

Jan Čulík: Tak se vám to zdá podivné.

Ivan Svítek: Ne, musel bych si o tom přemejšlet. Kde jsou díry.

0
Vytisknout
8750

Diskuse

Obsah vydání | 15. 3. 2013