Pyrrhovo vítězství Bohuslava Sobotky

16. 3. 2013 / Karel Dolejší

V případě prezidentské kandidatury Jiřího Dienstbiera uplatnili protivníci následující scénář: Podpořili navenek ambice kandidáta, ale v zákulisí udělali vše pro to, aby neuspěl. Jejich skutečným kandidátem byl od počátku Miloš Zeman, pracovali pro něho a proti Dienstbierovi. Hlavním Dienstbierovým aktivem ve straně byl fakt, že protikorupční agendou a svébytným politickým stylem dokázal oslovovat středové, mladší a městské voliče a uspět tak i v Praze, což se jinak ČSSD nedaří. V prezidentské volbě to však nestačilo a Zemanův výkon sociálním demokratům ukázal, že populismus a nacionalismus mohou být při získávání "nekmenových" voličů (krátkodobě) úspěšnější. Na sjezdu tedy "zlobícího" Dienstbiera, který povinně neadoroval Zemana a naopak v právní oblasti podniká kroky proti jeho účelovému subjektu SPOZ, z vedení odstranili. A to bude mít zřejmě nakonec víceméně osudové následky i pro Bohuslava Sobotku samotného.

I za Sobotkou teď zaklapla podobná pozlacená past jako předtím za Dienstbierem. Byl potvrzen v čele strany a získal silný mandát, nicméně místopředsedy, kterého si sám vybral a s nímž počítal, jej sjezd zbavil. Nebudu překvapen, pokud se již při příštím průzkumu volebních preferencí provedeném po tomto sjezdu ukáže, že ČSSD začala ztrácet. Image moderní levicové strany, která je narozdíl od ODS ochotna se reformovat a dokáže oslovit městské středolevé liberály, je zničen. Sobotka má teď dvě možnosti: Buď se spokojí s tím, že přišel o střed, a povede stranu k daleko méně přesvědčivému volebnímu výsledku, než jaký naznačovaly dosavadní průzkumy; nebo se rozhodne "zemanizovat", tj. posunout blíže k nacionálně populistickému pólu, jaký během kampaně reprezentoval prezident. V tom případě ho ovšem čeká střet s KSČM, která za normálních okolností loví právě v těchto vodách. A v tomto střetu buď uspěje a poškodí komunisty, se kterými by patrně po volbách potřeboval spolupracovat, jenže ti by pak byli přiměřeně slabší a málo kooperativní; nebo (což je výrazně pravděpodobnější) se mu tento manévr nezdaří, protože by zde musel v zásadě spoléhat na Škromacha, který není zdaleka tak obratný, jako komunističtí šíbři.

Zeman ve sjezdovém projevu vyzval ČSSD, aby měla odvahu vládnout samostatně; to by ale už i podle současných průzkumů mohla učinit jedině v případě uzavření nové opoziční smlouvy. A pokud navíc přijde o středové voliče, bude celá věc prakticky zpečetěna. Třecí plochy s KSČM se oproti minulosti, kdy sociální demokraté měli více prostoru v politickém středu, výrazně zvětší, což výrazně snižuje pravděpodobnost bezproblémové spolupráce. Zároveň se ale likvidací Dienstbiera snížil i koaliční potenciál směrem ke středovým stranám jako lidovci nebo Zelení.

Sobotka byl tedy zdánlivě potvrzen ve funkci, ale jeho šance uspět jsou současně s tím výrazně zredukovány. Je velmi pravděpodobné, že ČSSD po volbách bude muset hrát podle not, které pro ni už sepsal prezident. A Sobotkovo předsednictví nebude stát ani za fajfku tabáku.

V tom případě ale ČSSD přes všechno nadšené usmiřování s expředsedou čeká velmi podobný osud, jaký potkal ODS v době Klausova úřadování na Hradě. V srdečném medvědím objetí prezidenta ustrne a přepustí dominantní roli na levici jinému politickému subjektu.

V tuto chvíli to nicméně vypadá, že by v atmosféře pokračující společenské polarizace mohli být vítězem spíše komunisté než Zemanova účelová platforma SPOZ.

0
Vytisknout
8261

Diskuse

Obsah vydání | 19. 3. 2013