Levicoví extremisti a paraziti

18. 3. 2013 / Marek Řezanka

Před několika dny uběhlo 74. výročí od začátku okupace Čech a Moravy, kdy fakticky skončila Druhá republika (útvar navazující na republiku první). Co jsme se o tomto výročí dozvěděli z médií? Kteří čelní politici se k němu vyjádřili? Nebo je to pro nás již jen zapomenutá minulost, kterou je lepší nechat spát?

Co osobně nedá spát mně, jsou slova M. Topolánka, která mimo jiné pronesl v sobotním rozhovoru pro Právo (Miloš je prezident, na kterého mohu být hrdý, je mi ctí s ním nesouhlasit): "V případě neonacistických bojůvek, které nazývá (Zeman) pravicovým extremismem, si dovolím krátkou polemiku.

Myslím si, že extremismus je v zásadě jenom levicový. I nacismus měl kořeny spíše v levicových premisách než v pravicových. Až levicoví intelektuálové po válce z toho udělali extremismus pravicový. Nevidím to jako takový zásadní problém, aby to bylo ve třech hlavních vlajkových lodích prezidenta při nástupu do funkce."

Použiji-li známý citát klasikův, pak tento způsob výkladu dějin připadá mi být poněkud nešťastným. Hlavně ovšem hrubě zkreslujícím až nepravdivým.

M. Topolánek jaksi nezmínil kořeny italského či španělského fašismu. Když psal F. T. Marinetti manifest futurismu a později patřil k zakladatelům italského fašismu, rozhodně nevycházel z "levicových premis". Vyjadřoval obdiv k síle, rychlosti, k násilí.

Je sice pravdou, že Mussolini se ještě před první světovou válkou hlásil k odkazu Jana Husa a své články podepisoval jako "skutečný kacíř" (vero eretico), ale již po vypuknutí války se přidal na stranu Dohody a se socialistickou stranou se rozešel. Zpočátku Bojové svazky, později Národní fašistická strana do svého programu implementovala prvky, na něž měli slyšet rolníci a dělníci.

Poměrně brzy ovšem fašisté útočí na socialisty a odbory, moc si upevňují díky "bojůvkám" a šíření strachu. Své protivníky likvidují, známou je například vražda socialisty G. Matteottiho.

Stejně tak se zpočátku tvářil i německý národní socialismus -- měla to být alternativa pro dělníky, kteří již měli dost neutěšených sociálních podmínek v zemi. Soupeření křídel SA a SS ovšem dospělo k naprostému potlačení linie SA-mannů. Fašismus i nacismus se postupně staly oporou velkokapitálu (např. firmy Schneider-Creusot).

Před časem se v podobném duchu jako M. Topolánek vyjádřil i L. Jakl, a to v rozhovoru nazvaném: Šiklová -- vždy u extremistů, ale jen u těch, co jsou zrovna v módě.

L. Jakl odmítl, že by hrozba fašismu, nacismu či nástupu nového Hitlera mohla vycházet z kruhů kolem exprezidenta Klause, např. z okolí bývalého vysokého úředníka na ministerstvu školství, L. Bátory. "To těžko. Z prostředí lidí, kteří jsou pro kapitalismus a demokracii? Určitě ne. Spíš z lidí, kteří jsou proti svobodnému trhu..."

Nic neprobíhá ve vzduchoprázdnu, ani extremismy se nerodí jen tak, bez příčiny. Stav Evropy po skončení první světové válce byl tristní -- a neschopnost utvořit nějaký stabilní blok založený na pevných sociálních a ekonomických základech vedla k další světové válce. Půda pro rozmach nacionálního socialismu v Německu byla živena odporem k vysokým reparacím, špatnou sociální úrovní, vysokou mírou nezaměstnanosti, obavou ze Sovětského svazu a značnou korupcí sociálně demokratické vlády.

Fašismus i nacismus nastupovaly k moci v dobách selhání systému, v dobách, kdy se sociální a ekonomické problémy velmocí řešily válkou.

Říci, že extremismus je pouze levicovým, je popřením historických faktů. Vždy je potřeba vidět, čí zájmy kdo skutečně hájí - a o koho se opírá.

Kromě vyjádření M. Topolánka se chci vyjádřit k neméně nešťastnému výroku stínového ministra financí, J. Mládka, který postavil živnostníky do role parazitů na zaměstnancích.

Takovýto výrok nelze tolerovat -- a navíc škodí samotným sociálním demokratům. Kdo jiný už by měl bojovat proti nálepkám typu "lůza" v případě demonstrujících, "nemakačenkové" v případě nezaměstnaných či se zastat důchodců proti osočením, že kvůli nim se máme špatně? Sociální demokracie by naopak zájmy živnostníků měla chránit. Na demonstracích nechyběli ani oni. Byli to i živnostníci, kteří si stěžovali na řadu kroků Nečasovy vlády, které někteří považují za likvidační. Jan Mládek by se spíše měl zamyslit, jak chce formulovat svou politiku ve vztahu k tzv. fiskálnímu paktu. Pokud ho touží jenom slepě podpořit, je tím posledním, kdo by měl do svých úst brát termín "parazit".

Než se něco vysloví, má se dvakrát měřit. Pokud měl něco Mládek napadnout, potom nestabilitu daňového a právního prostředí, k níž přispěly vlády jak za M. Topolánka, tak P. Nečase. Nedostatečný výběr daní, prostředí, které je vnímáno jako pro-korupční, zmrazení investic -- nic z toho ekonomiku nerozhýbe. Škrty se k růstu neproškrtáme.

Po řezu je však již na přeměřování pozdě. Pozdě tedy přišla i Mládkova omluva: "Rád by se formou tohoto komentáře omluvil všem občanům a především živnostníkům za svá slova na 37. sjezdu ČSSD, která mohla být pochopena zcela jinak, než jsem je ve skutečnosti myslel. Parazitem v naší společnosti rozhodně nejsou OSVČ, ale vláda, která zcela selhala ve výběru daní, není ochotna řešit neúnosný rozdíl v podmínkách pro OSVČ a zaměstnance a de facto na jakákoli řešení propadu veřejných financí a kumulujících se problémů rezignovala."

V. Bělohradský několikrát upozornil na nutnost pravidelného střídání lib-lab politiky. Tedy liberálního kursu s labouristickým (řekněme sociálně demokratickým). Přílišné vychýlení na jednu stranu může mít za následek nahromadění frustrace u voličů pólu, který je vynechán, a to nikdy k ničemu dobrému nevede.

Mnohem podstatnější otázkou ovšem je, zda ještě model tikajícího lib-lab modelu funguje? Zda se tento strojek jaksi nezadrhává?

Zatím může řada z nás vkládat do sociální demokracie řadu nadějí. O co jsou však větší očekávání, o to větší a silnější mohou být následná zklamání a rozčarování. Na to by sociální demokraté zapomínat neměli -- ani ve vlně největší euforie. Zklamání si totiž společnost s narůstajícím počtem deprivovaných dovolit nemůže. Pak se totiž až příliš snadno kovají klíče, které otevírají brány fašismu dokořán.

0
Vytisknout
7280

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2013