Na severu Čech prý chcípnul pes. Na holandskou nemoc?

13. 3. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

Severočeská ČSSD jede na víkendový sjezd s jedním zásadním požadavkem: Chce, aby se uhlí na severu, tedy zrušení platných limitů jeho těžby, stalo hlavním bodem sněmovních voleb. Na severu podle ní "chcípnul pes" a dokud se nebude těžit uhlí, neobživne.

Michael Kroh k tomu na Facebooku napsal: "Kolosální nápad! Už vidím, jak překreslení map na Báňském úřadu přináší okamžitě tisíce pracovních míst. To spíš tam chcípne ještě hodně psů. Trochu více pokory by měli mít ti delegáti na sjezd ČSSD. Měli v končícím finančním období 2007 - 2013 k dispozici miliardy korun z evropských fondů a jak s nimi naložili? Nechali je přesunout ve svorné spolupráci s ODS do kapes kmotra Oulického a jemu podobných. Ve vazbě sedí kvůli tomu i čelný sociální demokrat Kouda a máslo na hlavě má i bývalá hejtmanka Vaňhová a její partner Houska. Uvítal bych proto spíše plán, jak v dalším období zabránit, aby ten pes zase nechcípal."

Severočeská ČSSD patřila během prezidentské volby k nejhlasitějším příznivcům Miloše Zemana a její agitace symbolicky vylučovala z národa každého, kdo by volil proti Zemanovi. Teď, když příznivci expředsedy ve straně posílili, hodlá vklad kapitalizovat a prosadit hlavní bod své agendy: Udělat ze sociální demokracie stranu uhlobaronů.

K neobnovitelným přírodním zdrojům lze přistupovat různě. Například prodávat je okamžitě, nezpracované, bez přidané hodnoty, výnosy okamžitě utratit, a to i za dovoz produktů vyráběných ze suroviny, kterou vyvážím. Takhle to dělají třeba ve Venezuele, kde byl uvedený model ještě vylepšen o prodej na Kubu za subvencované ceny (podle některých odhadů dotovala administrativa Huga Cháveze v různých programech Kubu ročně částkou až 10 miliard dolarů). Případně lze z výnosů prodeje spořit na horší časy, jako to dělají v sociálnědemokratickém Norsku, které takto vytvořilo rezervy ve výši téměř dvou ročních HDP. Tím, že norská vláda peníze z prodeje ropy do ekonomiky pouští opatrně, lze možná vysvětlit podivuhodný fakt, že norská ekonomika má mnohem více než jen jedno fungující odvětví a není třeba budovat neefektivní model, v němž jedno odvětví systematicky hradí schodky všech ostatních. Jinak řečeno, Norsko netrpí "holandskou nemocí". Z hlediska popperovského principu falzifikace by tím bylo řečeno vše.

Ale zpět k uhlobaronům a jejich spojencům v ČSSD. Hnědé uhlí na severu Čech lze také využít různým způsobem. Jednoho krásného dne, až se ceny ještě více zvednou, by například mohlo být po šetrném vytěžení důležitou surovinou pro chemický průmysl. Do té doby by ovšem bylo vhodné ponechat ho v zemi, ne krajinu zničit povrchovou těžbou a uhlí prodat za účelem prohnání komínem.

Severočeská ČSSD nemůže říci, že nenese žádnou odpovědnost za současný stav regionu - zatímco demagogicky tvrdí, že se tu nevyplatí nic budovat a rozvíjet, protože je tu přece uhlí. Příkrá Krohova slova jsou plně namístě: Kdyby miliardové dotace z EU nebyly rozkradeny, ale účelně investovány do rozvoje, neexistoval by důvod strašit nezaměstnaností, pokud prý nebude povolena těžba uhlí.

Někteří ovšem dovedou jen rabovat: Jedno zda evropské dotace nebo uhlí, hlavně, že je co. Příčinou bude zřejmě onemocnění holandskou nemocí, která způsobuje posedlost rozhazováním.

A tak budou delegáti sjezdu ČSSD mít před sebou těžký oříšek: Musejí rozhodnout, zda chtějí mít ekonomiku odpovídající zemi latinskoamerického typu, jako například Venezuela, nebo se spíše řídit příkladem evropského sociálnědemokratického Norska. Jestli se chtějí věnovat drancování neobnovitelných zdrojů, nebo zvyšování podílu přidané hodnoty, jak v českých zemích v lepších časech bývávalo tradicí.

Ale třeba jsem zbytečně nespravedlivý. Třeba chce pan Foldyna z výnosů těžby prostě subvencovat Srbsko.

A možná se dokonce úplně pletu. Možná je tomu opravdu tak, že dokud má země vůbec ještě nějaké suroviny, nemůže se normálním způsobem rozvíjet... Co myslíte?

0
Vytisknout
11285

Diskuse

Obsah vydání | 15. 3. 2013