Apartheid začal v autobuse

13. 3. 2013 / Jiří Kalát

Svatá země 10. týdne roku 2013: Vypadá to, že se Bibimu podařilo konečně sehnat spojence pro svoji vládu. V Jeruzalémě se opět střetli Palestinci s izraelskou armádou. V Gaze jsou letos bez maratónu a Izraelem se stále více šíří rasismus. No a samozřejmě ještě trochu informací navíc.

Bombu si do busu raději neber

Dvoje autobusy, jedny pro bílé a druhé pro černé. Tedy vlastně ne, omlouvám se, nyní se nebavíme o Spojených státech první poloviny dvacátého století, ani o Jihoafrické republice jeho druhé poloviny, ale o Svaté zemi třetího tisíciletí. Správně ta věta tedy zní: "dvoje autobusy: jedny pro Izraelce a druhé pro Palestince". Izraelská veřejná doprava, působící na palestinských okupovaných územích, bude nyní separovat obě etnika, každé má tak svoje linky i vozidla.

"Jezdíme s Araby do Izraele každý den a není v tom nic rasistického. Arabové se z nějakého zvláštního důvodu vyhazují v autobusech do povětří, což je pro Izraelce poněkud znepokojující," říká mluvčí Rady židovských osadníků Jisrael Mainad v textu na serveru iDNES.cz. Mainad mluví jako by útoky sebevražedných atentátníků byly každodenní záležitost a každý Palestinec netoužil po ničem jiném, než si na těle odpálit bombu uprostřed izraelského autobusu. Tak hrozné to rozhodně není, i když si dokážu představit, že atmosféra při ranní cestě do práce může být pořádně napjatá. Mnozí Palestinci i izraelští osadníci nemají k ostrým slovům a kamenům zrovna daleko, což situaci uklidnit rozhodně nepomáhá. Však oddělením těchto skupin plotem, anebo jejich rozsazením do rozdílných autobusů, problém nezmizí, jen se schová za hradbou neporozumění a mlčení.

O apartheidu se v palestinském kontextu mluví již roky, ale takto otevřenou diskriminaci tamních Arabů si prozatím dovolil málokdo. Izraelští osadníci argumentují strachem a někteří i tím, že Palestinci vlastně nemají na veřejnou dopravu (přestože ta jezdí po jejich území) nárok. Dokážete si představit, že by někdo zakázal vstoupit Němci v Praze do vlaku s tím, že jelikož není Čech, nemá nárok jím cestovat? A jak by reagoval Čech, kdyby mu Němec řekl, že nesmí cestovat po Česku autobusem německé firmy, protože není Němec? Přijde to někomu jinému stejně nenormální jako mně? Protože v Izraeli se podobné chování stává normou.

Osadníci se bojí a já jejich obavy chápu. Žijí v nelegálních osadách, mnohdy na ukradené palestinské půdě, jejich ideoví soukmenovci napadají Palestince po celé zemi a své "price tagy" malují všude, kde je napadne, zbraně nosí proklatě blízko a k nadávce nemají daleko. Díky své (osadnické) politice se sami izolují od okolní společnosti a stále častěji se ozývají hlasy proti této subkultuře i ze samotného Izraele. Osadníci si stěžují, že ti arabští potížisté si dovolují protestovat proti jejich přítomnosti v Palestině a dovolí si jim bráni v okupaci, tedy pardon v zušlechťování Svaté země. Okupanti užívají svoji bezpečnost jako argument, ale důvod k šikaně se najde vždy. Klidně by šlo totiž říci: "V autobuse je Rom, takže mě okrade. Je tam černoch, takže mě zmlátí a znásilní. Je tam Žid, asi se od něj nakazím nevyléčitelnou nemocí. Je tam muslim, podřízne mi krk. Je tam Palestinec, vyhodí se do povětří."

Mírové rozhovory jsou dávno mrtvé, rovnoprávný Izrael také, demokracie ve Svaté zemi prakticky neexistuje a rasismus se rozrůstá do všech vrstev společnosti. Nutno podotknout, že ve stejné míře v Izraeli i Palestině. Byly doby, kdy příslušnost k etniku byla cestou k velké kariéře, anebo kulce do hlavy. Evropa, po krvavé zkušenosti, tuto politickou cestu naštěstí již opustila. Izrael se k ní však pomalu paradoxně vrací, i když právě on a je ho obyvatelé, by se od ní měl nejvíce odvracet. Jenže politika apartheidu začala, možná to bylo nyní v autobuse, možná už před desítkami let v Izraelských pouštích, každopádně je zde a bylo by dobré s ní začít něco dělat.

Jen krátce ze Svaté země

Podložka arabská. "Jsi šlapka, protože se taháš s Arabem," křičeli tři židovští mladíci na svoji soukmenovkyni Revitale Volkov na jeruzalémském předměstí Kirjat Moše. Všichni tři byli zatčeni a obviněni z rasismu. Podobných útoků je však stále více a já se nemohu ubránit asociacím z české i židovské minulosti. Copak na to lidé opravdu už zapomněli? A zvláště pak v Izraeli? (Více v AJ: ZDE)

Chrámová hora opět v plamenech. Již podruhé za poslední dva týdny musela izraelská policie vstoupit do muslimského posvátného okrsku. Minulý pátek ji k tomu donutili demonstranti, kteří ji napadli kameny, ale i zápalnými bombami. Střety si na obou stranách vyžádaly několik lehkých zranění. (Více v AJ: ZDE)

Zakázaný marathón. Islamistické hnutí Hamás zakázalo v Gaze účast ženám na již třetím ročníku maratonského běhu. Odkazovalo se k islámské tradici a argumentovalo tím, že by nebylo vhodné, aby mladí muži a ženy běželi pohromadě. Dále také požadovali pro dívky starší 16 let zahalení vlasů. Pořadatelem závodu ja OSN a ta ho za těchto podmínek odmítla pořádat. (Více v AJ: ZDE)

Další mrtvý kluk. Novou oběť si vyžádaly střety mezi izraelskou armádou a palestinskými demonstranty, jež v posledních dnech stále častěji propukají po okupovaných územích. Dvaadvacetiletý Mohammad Asfúr zemřel na následek průstřelu gumou obalenou železnou kulkou (ano správně tou, která by neměla být natolik životu nebezpečná), který utrpěl během protestů ve vesnici Abud 22. února 2013. Lidskoprávní organizace B'Tselem požaduje hloubkové vyšetřování případu. (Více v AJ: ZDE)

70 křesel síly. Benjaminu Netanjahuovi se nakonec zřejmě podaří sestavit příští izraelskou vládu. Po dlouhých jednáních se na jeho stranu připojili Jajr Lapid (Ješ Atid) a Naftali Bennett (Židovský domov). Ultraortodoxní strany se tak přesouvají do opozice, což je dobrá zpráva pro mnohé sekulární Izraelce. Do nynější doby náboženské partaje se prakticky vždy podílely na izraelské vládě, což její voličům přinášelo značné výhody v podobě sociálních financí na živobytí i vzdělání a zvláště pak zmrazení povinné vojenské služby pro ultraortodoxní židy. Lapidovi bude svěřeno ministerstvo financí a Bennettovi ministerstvo obchodu. Zahraničí drží Netanjahu pro Avigdora Liebermana, pokud se ovšem nepřesune do vězení, jelikož čelí několika žalobám. (Více v AJ: ZDE)

Létající jídelníček. Zatímco na východní hranici se bojuje, muži v modrých přilbách jsou unášeni, na jihu řádí jedna z biblických pohrom, někteří rabíni řeší, jestli jíst kobylky je košer, anebo není. Pro africké přistěhovalce jsou žravé kobylky lahůdkou, možná se jim tím jen mstí za škody, které tento létající hmyz působí a možná jim doopravdy chutná. Však tento "starověký popcorn" dělá starosti rabínu Jicchaku Josefovi, ten je proti jeho konzumaci. Bible však řadí kobylky do kategorie "jedlé", diskuze hodná náboženských fundamentalistů je tak v plném proudu. (Více: ZDE)

0
Vytisknout
4756

Diskuse

Obsah vydání | 15. 3. 2013