Poznámky k italským volbám
15. 3. 2013
Italské volby dosti přesně reflektují vývoj krize v Evropě. Krize, která se z počátku ukazovala v finančním sektoru, dosáhla fáze, ve které je nejnápadnějším projevem krizového vývoje problém nezaměstnanosti a v evropských poměrech problém profesního uplatnění středních vrstev. V Itálii se také znovu ukázalo to, že krize nemůže být vyřešena úspornými opatřeními, které krizový stav jen prohlubují, ale bude mít dříve nebo později nepochybně důsledky ve změně politického uspořádání státu a s největší pravděpodobností také v procesu vytváření regionálních seskupení evropských zemí. Od sjednocení Německa a po uzavření Maastrichtské dohody je pro další integraci Evropy rozhodující, zda bude Německo schopno hrát roli evropského hegemona, konkrétně, zda Evropu může sjednocovat silná exportně zaměřená ekonomika, která polovinu svého exportu realizuje právě na evropských trzích, píše Pavel Tomášek.
Volby, které nedávno proběhly v Itálii, skončily určitým, byť mnohými pozorovateli očekávaným překvapením; největšího vítězství dosáhlo Movimento Cinque Stelle, politická strana označovaná protivníky za zcela novou stranu vedenou profesionálním komikem. Obě tato označení nejsou zcela správná ani výstižná a v žádném případě nevysvětlují chování voličstva ani důvody, proč voliči dali této straně svůj hlas tak rozhodně a jednoznačně. Toto politické hnutí je již několik let zajímavé především voláním po tom, aby část italského zadlužení byla zlikvidována defaultem (bankrotem). Strana Beppe Grilleho získává také velké sympatie v zemi, kde je tradičně pociťován latentní a v poslední době jež zcela neskrývaný strach z nezaměstnanosti a kde tyto obavy zasahují stále intensivněji střední a vzdělané vrstvy. Pěkně se to ukazuje na tom, kdo dnes tuto stranu obhajuje jak je výsledek italských voleb vnímán v jednotlivých evropských zemích, třeba v Německu nebo ve Španělsku či Řecku. V této souvislosti stojí za shlédnutí četná vystoupení vynikajícího italského novináře Marca Travaglia; namátkou ZDE a ZDE a také skutečnost, že veřejné vystoupení, na kterém Beppe Grilli oslavil svoje vítězství přenesla celá řada evropských států. Integrální italskou versi je možno sledovat .ZDE.
Základem politické diskuse je dosud otázka, jak vyřešit zadlužení jednotlivých států vyjádřená zjednodušeně ve politických bojích o to, kdo zaplatí náklady na stabilizaci ekonomiky. Politické elity a mínění prosazovaná v ekonomické nauce dočasně převládajícími teoretiky se prosazují formou argumentace, podle které je nutné šetřit a úspor má být dosaženo tím, že vlády drasticky omezí výdaje. Úspory však vedou k tomu, že se nakupuje méně zboží a služeb a krize se proto prohlubuje. Pokud zůstává cílem stabilizace financí, má tato politika smysl, ovšem za předpokladu, že tento cíl je přitažlivý a přijatelný také pro široké vrstvy obyvatelstva, které se na výnosech z finančního systému prakticky nijak nepodílejí. Lidé postižení nebo ohrožení nezaměstnaností však ve finanční stabilitě žádnou prioritu nevidí a ani vidět nemohou. Výsledek voleb v Itálii změnu ve stavu společnosti a převládající politické náladě spolehlivě dotvrzují.
Vítězná strana dosáhla mimořádný úspěch, přestože volební kampaň vedla bez finanční podpory a proti sdělovacím prostředkům. Volby do poslanecké sněmovny přinesly tyto zásadní výsledky: oproti roku 2008 se účast voličů snížila o zhruba pět procentních bodů. Demokratická strana PD spadla z 33,2% v roce 2008 na 25,4% c roce 2013, ztratila tedy téměř tři a půl milionů hlasů. Berlusconiho strana Popolo della libertà PDL poklesla dokonce z 37,4% získaných v roce 2008 na 21,6% v roce 2013; ztratila tedy více než šest milionů hlasů oprávněných voličů. Strana Movimento Cinque Stelle získala o něco více než osm a půl milionů hlasů a tato masa voličů představuje 25,5%. V historii italské republiky se dosud nikdy nestalo, aby nová politická strana dosáhla v prvních volbách podobný úspěch.
Ve sdělovacích prostředcích proběhla kampaň vcelku klidně a bez revolučních projevů. Vzhledem k tomu, že úroveň novin a časopisů se v Itálii v posledních desetiletích dramaticky zhoršila, zvýšil se význam a vliv televizních debat. Klasicismus, který je italské kultuře hluboce zakořeněn a který publicistiku chrání před barbarstvím, zaručuje to, že většina veřejných projevů je věcná a logická. Je ovšem v povaze věci, že televizní debaty jsou bližší divadelnímu představení a dávají protagonistům možnost rozvinout svoje herecké schopnosti. Berlusconi zde dokonce osvěžil italštinu tím, že oživil užívání kuriosních a pozapomenutých slov (bunga bunga, veline). Některá vystoupení pro nepolitickou politiku nebo proti této koncepci připomínají obdobná představení u nás v letech 1969 a 1989.
Diskuse