Masový vrah, nebo čestný člověk? Bohužel se to vůbec nevylučuje

15. 3. 2013 / Karel Dolejší

Radovan Vencálek upozorňuje na pozoruhodně selektivní vystoupení Richarda Falbra na sjezdu ČSSD. Jen "hloupí novináři" prý tvrdí, že Ernesto Guevara byl masový vrah, kdežto Falbr ví, že to byl čestný člověk.

Bohužel, nejde zde o žádný logický protiklad, neboť údajné alternativy se nevylučují. Docela klidně můžete být čestným člověkem i masovým vrahem současně. Mezi revolucionáři určitého typu je to dokonce víceméně pravidlem.

Maximilien de Robespierre byl svými současníky pokládán za naprosto čestného člověka, také za naprosto nezkorumpovatelného. Přesto se stal během Francouzské revoluce jedním z hlavních obhájců vlády teroru. Jeho cíl přitom představovala obhajoba ctnosti, byl naprosto přesvědčen, že popravy nepřátel očišťují veřejné mravy. Teror byl podle Robespierra přímo "emanací" ctnosti. Sám Robespierre neměl nejmenšího slitování a běžnou justici označoval za příliš pomalou pro potřeby revoluce. V době vlády teroru byly po celé Francii zabity desetitisíce lidí, velká část z nich skončila pod gilotinou.

Německý filosof Georg W. F. Hegel ve spisu Fenomenologie ducha, ve slavné kapitole "Absolutní svoboda a teror", upozornil na kontroverzní skutečnost, že odstranění článků, které ve společnosti zajišťují zprostředkování, může vést ke zrušení občanských práv - ve jménu občanství.

Francouzský filosof Jean-Francois Lyotard ve studii Postmoderní situace v kapitole "Postskriptum k teroru a pojmu vznešeného" napsal: "Jakobínská podezíravost nemůže být směšována s kritickou podezíravostí. V historii idejí a praxe tato podezíravost vyplývá ze závažné filosofické neurčitosti, která ovládá zejména myšlení Rousseauovo a je právě neurčitostí nekritickou, vyplývá zejména z nejistoty a konfúze, pokud jde o rozlišení mezi všeobecnou vůli (čistou vůlí) a vůlí všech (empirickou), to znamená mezi republikou a demokracií (abychom se přidrželi onoho základního rozlišení, které Kant dělá v druhém oddílu spisku K věčnému míru). Právě tato konfúze působí, že demokratický běh věcí má sklon vyvíjet se k Teroru, jak je to znatelné už v Společenské smlouvě a jak se to stává zjevným v politice jakobínské vlády". (Lyotard, J.F.: O postmodernismu. Academia, Praha 1993. S. 66. Zvýraznil KD).

Značná část postmoderního myšlení je orientována právě na promýšlení vztahu mezi určitými způsoby zacházení s idejemi a politickým násilím, které tím může být ospravedlněno. I proto se nesluší bagatelizovat jeho kritiku tzv. velkých vyprávění.

Jakmile je jednotlivec ve jménu spekulativní úvahy dehumanizován a stává se údajně nežádoucí překážkou na cestě k veřejné ctnosti či smyslu světových dějin, "čestný člověk", pakliže to sám sobě tímto způsobem náležitě vysvětlí, nezaváhá a popravuje.

Neexistuje zde žádná logická disjunkce, nicméně může se vyskytnout konjunkce; vlastnosti "být masový vrah" a "být čestný člověk" se mohou, ale pochopitelně vždy nemusejí vyskytovat u jednoho subjektu současně.

Proto je mimochodem naprosto nehájitelné argumentovat např. "upřímností" a čestnými úmysly minulého režimu v 50. letech, jak to ve svých textech dělá kupř. pan Jírovec. Na veliký rozdíl od Stanislava Grosse to Maximilien de Robespierre či Ernesto "Che" Guevara subjektivně skutečně mysleli zcela upřímně a byli to čestní lidé.

Zůstaly za nimi tisíce mrtvých.

0
Vytisknout
5987

Diskuse

Obsah vydání | 18. 3. 2013