Recese kontra chudoba, aneb kde všechno začíná a kde také končí

14. 3. 2013 / Jiří Baťa

Kalouskova vláda s premiérem Nečasem v čele sice dělá, co může, ale ne, co by měla. Jinak by nebylo možné konstatovat, že se česká ekonomika nachází v nejdelší recesi ve své historii a opakuje se krizové období z r. 1997. Jakkoliv se nás snaží ministr Kalousek přesvědčovat o správnosti a potřebnosti jeho kroků a počinů vlády, výsledky hovoří za vše.

HDP v r. 2012 klesal ve všech čtvrtletích, ekonomická recese se v průběhu roku postupně prohlubovala. Zahraniční obchod již není schopen vývoj domácí poptávky kompenzovat.

Co horší, nejsou to jen obyčejné těžkosti, kopírující problémy celé eurozóny, protože finanční krizí sužovaných zemí na jižním křídle evropského kontinentu dopadlo hůře než Česko jen Maďarsko.

Vláda byla na rizika protahování a prohlubování recese opozicí včas upozorňována. Ostatní země byly na recesi mnohem lépe připraveny a učinily protiopatření, česká vláda v čele s výše jmenovanými "experty" místo toho řešila vnitřní politické problémy (či spíše existenční záležitosti s udržením vlády). To jsou hlavní příčiny, proč je v ČR recese hlubší a dlouhodobější než v jiných zemích.

Úměrně s těmito skutečnostmi klesá i životní úroveň obyvatelstva, protože nemůže být, aby ekonomická recese na životní úroveň občanů nedopadla. Vláda, potažmo ministr Kalousek čaruje s čísly ne proto, aby zachoval životní standard obyvatelstva, ale aby se dostal ke kýženým 2,9 % HDP, ať to stojí, co to stojí. Výsledek se dostavil a upřímně řečeno, být Kalouskem, tak ne že jen chodím kanálama, ale už bych (kamkoliv) raději nechodil vůbec. Jenže Kalousek je člověk bez soudnosti, tím méně sociálního cítění. Zde několik důkazů.

V Česku žije na hranici chudoby cca milion lidí, další téměř dva miliony žijí těsně nad touto hranicí. To je konkrétní výsledek vládnutí pravicových kabinetů posledních let. Podle Českého statistického úřadu bylo chudobou (měsíční příjem necelých deset tisíc korun měsíčně) v ČR v r. 2011 ohroženo 9,8 procenta obyvatel, což je více jak milion lidí. Těsně pod hranicí chudoby (příjem o málo nižší než je jedenáct tisíc korun měsíčně) bylo 1,7 milionů lidí. Vládní představitelé si však z uvedeného (relevantního) údaje evidentně těžkou hlavu nedělají. Podle známé rétoriky jak Kalouska, tak Nečase, není u nás tak zle, aby nemohlo být hůře, resp. podle nich je v Česku v porovnání s jinými zeměmi EU chudobou ohroženo nejnižší počet lidí. Na upozornění, že tyto skutečnosti jsou zkresleny způsobem jejího vypočítávání, však ignorují. Jen pro názornost: premiér Nečas opájel poslance ve sněmovně poukazem na fakt, že v r. 2010 dosahovalo chudoby devět procent obyvatel ČR, zatímco např. v sousedním Německu byla chudoba na úrovni 15,6 %. Jak bude uvedeno níže, je to bohapustá mystifikace a lež, protože není chudoba jako chudoba. Opusťme však tyto mystifikující a zavádějící čísla a podívejme se, jaké jsou hranice příjmové chudoby podle českých zákonů s případným porovnáním s jinými státy.

  • samostatně žijící osoba se považuje za chudou, pokud je její příjem nižší než 9 420 korun měsíčně (otázka potom je, za co je považován člověk, který je nezaměstnaný a nemá žádný příjem?)

  • pokud žije dospělý člověk s malým dítětem, stát jej považuje za chudého, pokud jeho příjem nepřekročí 12 246 korun měsíčně

  • pro čtyřčlennou domácnost se dvěma dětmi staršími třinácti let platí hranice 23 550 korun měsíčně.

Ovšem na příklad v sousedním Rakousku jsou oficiálně chudí ti, kteří mají na život měsíčně méně než 1031 eur (cca 26 tisíc Kč). Ještě lépe jsou na tom v Německu, kde vláda stanovila pro letošní rok hranici chudoby pro německé občany na příjem 1 150 eur (tedy cca 28 750 Kč). Každý občan s nižším příjmem má právo na plnou sociální podporu, příspěvek na bydlení, energie atd., včetně na dorovnání příjmu do hranice chudoby.

Vezme-li v úvahu výše citovaného Nečase, pak z toho vyplývá, že argumentuje tím, co je pro něho příznivější. Jenže pokud řekne A, měl říci i B. To by však už nebylo to, co tím chtěl říct. Konec konců to u Nečase (ale i Kalouska, či odstoupivšího Drábka) nijak nepřekvapuje, on(oni) přímo zbožňuje(zbožňují) přirovnání toho, co se jim zrovna hodí do krámu a kterými se snaží, slušně řečeno, mystifikovat okolí. Vždy si najde (najdou) příměr, který sice "ano", ale ve své podstatě jde jen o příměr, který je vůči našim podmínkám nepatřičný a naší realitě hodně vzdálený . Stejné bludy bude (budou) kázat v případě nejnižších či průměrných platů, průměrných cen potravin, pohonných hmot , výši daní, počtu nezaměstnaných, úrovně inflace, výši a úroveň a nutnosti úsporných opatření atd. atd. Ale pojďme dál a pohleďme na důvody, které vytváří "chudobu" jako důsledek ekonomické recese a z ní plynoucí fenomén hmotného nedostatku:

Chudoba (podle Wikipedie.cz) je sociální status (postavení či situaci) člověka, vyznačující se hmotným nedostatkem. Chudobu lze v zásadě rozdělit na čtyři základní skupiny:

Absolutní chudoba - je v případě, že se člověk dostane do stavu, kdy není schopen uspokojit své nejzákladnější potřeby, jako je zajištění potravy a ošacení. Tento druh chudoby může dojít až do stavu, kdy je ohrožen život takto postižené osoby Relativní chudoba -- stav, kdy jedinec nebo rodina uspokojují své sociální potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané společnosti

Objektivní chudoba -- určuje ji stát, který konkrétně řekne, co znamená uspokojování základních lidských potřeb a určí, komu jaká pomoc přísluší

Subjektivní chodba -- vlastní hodnocení svého stavu, které nemusí být shodné s objektivní chudobou a neplynou z toho žádné důsledky.

Nakolik se těmito charakteristikami ztotožňují, jejich podstatu respektují a potažmo realizují čeští politici v koaliční vládě, konkrétně ti co bezprostředně tuto situaci ovlivňují (Kalousek, Heger, Müllerová, Nečas, Schwarzenberg a další), nechť vážený čtenář posoudí sám. Osobně se domnívám, že výše uvedená kritéria jsou tím posledním, co by měli na paměti, resp. z čeho by je mohla bolet hlava. . Počínání vlády jde proti potřebám a nesouhlasu občanů rozdávají miliardy církvím, investují do armády, která hájí zájmy cizích mocností, nadbíhají lobbistickým zájmům, virtuálně bojují s korupcí, které se však ve vlastním zájmu nemohou či nechtějí vzdát, eliminují dopad Klausovy amnestie atd., opovrhují názory a požadavky občanů, kteří je resp. ji (vládu) vyzývají k demisi.

Byla-li řeč o ekonomické recesi s dopadem na životní úroveň občanů ČR, současná koaliční vláda s vědomím, že dříve nebo později skončí, se ani za mák nesnaží sociální situaci zlepšit. Ona se totiž nesnaží ani o ekonomický růst, posílení investic, ona se vlastně nesnaží o nic. Tedy kromě toho, udržet se co nejdéle u koryt, naplnit sliby, které dali svým tajemným dobrodincům alespoň do doby řádných voleb. Protože oni nemají nejmenší důvod odstoupit ne snad proto, že by si nebyli vědomi neúspěchů, ty jdou na vrub občanů, ale proto, aby nedali příležitost opozici, která je jediná, ze které mají obavy, neřku-li strach. Jsou si totiž dobře vědomi, že opozice (a nejen ona) spolu s novou hlavou státu jim může velmi znepříjemnit další život. Na rozdíl od nich si to však přeje velká většina na jejich politiku doplácejících občanů. Jeden z nich se již odporoučel, je řada na těch zbývajících. Čím dříve, tím lépe!

0
Vytisknout
8265

Diskuse

Obsah vydání | 15. 3. 2013