ČR měla do roku 2010 skutečně skoro nejlepší sociální zabezpečení ve východní Evropě

12. 3. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 6 minut

Vyplývá to z analýz, zveřejněných v mezinárodní studii Ipeka Erena Vurala (ed.), Converging Europe Transformation of Social Policy in the Enlarged European Union and in Turkey, Farnham: Ashgate, 2011.

Nejzajímavější je zřejmě studie Noemi Lendvaiové "EU Integration and Post-communist Welfare: Catch-up and Convergence before and after the Economic Crisis". ZDE je stručný powerpoint, v angličtině, shrnující její závěry.

Zaprvé, Lendvaiová upozorňuje na něco, co je Čechům známo, ale lidem na Západě se to musí neustále opakovat: že totiž středovýchodní Evropa není homogenní region a že v jejích jednotlivých zemích panují radikálně rozličné poměry.

Lendvaiová objevuje v oblasti sociálního zabezpečení ve středovýchodní Evropě tři různé tendence, k nimž podle ní aproximují jednotlivé země. Kniha vyšla v roce 2011 a zachycuje situaci v podstatě do roku 2010, nezahrnuje už tedy politováníhodné škrtací experimenty chemika Kalouska v České republice. Nicméně je myslím důležité si uvědomit, v jakém kontextu existovalo do té doby sociální zabezpečení v České republice a že - což ze studie Lendvaiové vyplývá - posun ČR neoliberálnímu modelu přivodí naprostou katastrofu.

Ledvaiová tedy zaznamenává ve středovýchodní Evropě tři modely.

Neoliberální model

Prvním z nich je model tvrdě neoliberální, který už od devadesátých let přijaly pobaltské země a pak i Slovensko. Provedly radikální hospodářské reformy, drasticky omezily stát a drasticky snížily sociální výdaje. Zavedly přímou daň (nejnižš v Lotyšsku: 15 procent, na Slovensku: 19 procent). V těchto zemích je v rámci EU rekordně nejnižší poměr vybraných daní vůči HDP. Průměr EU je 41,2 procent vybraných daní na HDP dané země. Na Slovensku je to nyní 29,5 procent, v Litvě 30 procent, v Lotyušmsku 30,4 procent, v Estonsku 31,1 procent. Drasticky také snížily státní výdaje. Na Slovensku poklesly státní výdaje z 65 procent HDP v roce 1997 na 37 procent HDP r. 2006.

V pobaltských zemích a na Slovensku bylo možno zavést takto drastická opatření, protože se tam občané neorganizují v odborech a občanská společnost je tam slabá. V zemích, kde se lidé nedokáží občansky postavit na odpor, dochází k prosazení drsně neoliberálních opatření. V zemích, kde je vyspělá občanská kultura, to není možné.

V důsledku neoliberálních režimů mají pobaltské země a Slovensko: obrovské procento zaměstnané chudiny a obrovské problémy se sociální inkluzivitou. Relativní míra chudoby obyvatelstva v těchto zemích v letech 2000-2007 vzrostla.

V důsledku toho mají pobaltské státy nyní nejkratší průměrnou délku života v EU, velmi vysokou chudobu starších generací, velmi vysokou úrovně deprivace ubytování a největší procento občanů ve vězeních z celé Evropské unie.

Radikální hospodářské reformy provedené v pobaltských zemích a na Slovensku vedly k minimálním sociálním zárukám, což mělo obrovské záporné sociální důsledky.

Neoliberální státy se v důsledku své neoliberální politiky staly drasticky zranitelnými v době hospodářské krize, která vznikla od r. 2008.

"Duální režimy": Polsko, Maďarsko

Země jako Polsko a Maďarsko financují "velkou vládu" a vydávají 42,4 a 50,1 procent HDP na vládní výdaje. Avšak v důsledku regionální konkurence snížily i Polsko a Maďarsko podnikatelskpé daně na 19 a 16 procent. Osobní daně z příjmu jsou však 38 a 40 procent. Polsko a Maďarsko poskytují daňové úlevy zahraničním investorům.

Maďarská fiskální politika je expanzivní a riskuje zadluženost.

Polsko a Maďarsko mají silně regulované trhy s výrobky, velký státní sektor a deregulovaný pracovní trh. Vládne v těchto zemích silné ochranářství.

V Polsku existuje velká chudoba, roste nerovnost a existuje tam velké procento zaměstnané chudiny. Polsko ani Maďarsko nemají aktivní zaměstnaneckou politiku. Pasivní trhy práce jsou tam slabé. Konzervativní polský sociální stát neposkytuje adekvátní sociální podporu ani pomoc proti chudobě.

V Maďarsku sociální stát v letech 1998-2007 mírně vzrostl. V Polsku i v Maďarsku je sociální stát je orientován na podporu důchodců. V obou zemích vládne podstatná dětská chudoba.

Polsko a Maďarsko mají v EU nejnižší věk osob, odcházejících do předčasného důchodu. V obou zemích jsou k dispozici sociální projekty umožňující zaměstnancům předčasný odchod do důchodu.

Sociální systém v obou zemích je však roztříštěný. Sociální politika je obětí silné neoliberální politické agendy.

"Korporativistický režim" Slovinsko a Česká republika

Do roku 2010 vydávalo Slovinsko 23 procent svého HDP na sociální infrastrukturu, ČR vydávalo 19 procent svého HDP na sociální infrastrukturu. Do roku 2010 byla v obou zemích relativně vysoká zaměstnanost.

V českém a slovinském prostředí občané si vždycky silně vážili sociálního zabezpečení. V těchto dvou nových členských zemích EU je evropský sociální model slučitelný s domácí kulturní a sociální historií a jejich hodnotovým systémem.

Míra chudoby a společenské nerovnosti ve Slovinsku a v České republice je nižší, než je průměr v sedmadvaceti zemích EU. V poslední době se dramaticky zvýšila délka života občanů ve Slovinsku.

Sociální systémy ve Slovinsku i v České republice byly velmi úspěšné při snižování chudoby. Jejich úspěšnost se rovná situaci ve skandinávských zemích. Česká republika byla do r. 2010 na vrcholu žebříčku EU co do úspěšnosti snižování chudoby.

Hospodářská krize tvrdě postihla země s neoliberálním ekonomickým modelem

Zejména drasticky byly postiženy nové členské země EU s nízkými sociálními výdaji. Pobaltské státy zažily snad nejhorší recesi v Evropě. HDP tam pokleslo o více než 10 procent. Rozšířila se tam chudoba starých lidí, občané nemají přístup k řádné zdravotní péči. Většina obyvatelstva zaznamenala prudký pokles příjmů.

Maďarsko se zadlužilo půjčkou od MMF ve výši 16 miliard dolarů. I Polsko získalo velký záchranný balíček. Slovinsko a Česká republika byly v relativně dobré situaci co se týče ochrany nejzranitelnějšího obyvatelstva.

Neoliberální model zvítězil v zemích s pasivním obyvatelstvem. Systémy sociální ochrany přežily v zemích, kde se politikové musejí zodpovídat aktivním občanům, především ve Slovinsku.

0
Vytisknout
13677

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2013