Sémantika propagandistické masáže

12. 3. 2013 / Mojmír Grygar

Dovedu si přestavit, jak nepříjemný čas nastává novinářům -- odpůrcům Miloše Zemana, kteří Miloše Zemana během předvolební kampaně až do posledního dechu napadali, a nic, co by ho mohlo diskvalifikovat, jim nebylo cizí. Beru si na mušku Lidové noviny, které se vepsaly do dějin propagandy již celostránkovým plakátem, ve kterém v předvečer prezidentských voleb odpůrce Karla Schwarzenberga nazvaly ztělesněním lži. Volte Karla proti lži! Slogan nevyzývá k přemýšlení -- je to cejch.

Proberme si podrobněji sémantickou machinaci, které se dopouštějí novináři Lidových novin v čísle ze soboty 9. března věnovaném Zemanově inauguraci. Začneme u článku, v kterém Filip Nachtmann kritizuje prezidentův výrok o nutnosti bojovat proti mafiím, neonacistům a -- cituji Zemanova slova -- "proti podstatné části českých médií". Tím Zeman rozumí "tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním". Novinář tuto pasáž zjednodušil následujícím titulkem: "Chci bojovat s mafiemi, neonacisty. A s médii."

Tento nadpis Zemanův výrok zkresluje. Zatímco prezident boj s mafiemi a neonacisty ničím neomezuje, média nezavrhuje šmahem, nýbrž vymezuje tu část, kterou považuje za deviaci.

Nachtmannův článek se vyznačuje nepřesností, která slouží mediální masáži. Tento autor spolu s Janem Kálalem podobným způsobem žongluje se zprávou o Zemanově přísaze.

Už její titul "Kvůli hrubce musel skládat reparát" ukazuje, že se tu uplatňuje stejná propagační taktika.

Z uvedené věty vyplývá, že se Zeman jako hloupý žáček dopustil hrubky a byl za to potrestán opakováním zkoušky. Už tento metaforický posun historického obřadu prezidentské přísahy do ponižující sféry školní praxe svědčí o hrubém zkreslování skutečnosti.

Zeman se ani v nejmenším nedopustil chyby, ale škodolibý prezidentův odpůrce si touto falší přijde na své.

Dnešní novináři i moderátoři počítají s tím, že uspěchaní čtenáři a diváci sledují zprávy ne jako plynulý a logicky navazovaný sled faktů, dat a sdělení, nýbrž bodově, skokem od jednoho slova k druhému. Čtenář se dostává pod vliv tiskových zpráv podobně jako se konzument dává vést a často i klamat všudypřítomnou reklamu.

Francouzský historik a filozof Marc Fumaroli přirovnává reklamu k prostitutce, která vás napadá na každém kroku, je drzá, vlezlá, nikde jí neuniknete. Média zasažená infekcí masážního zpracování publika již nejsou oněmi pověstnými hlídacími psy demokracii, nýbrž spíš zlými hafany, kteří štěkají a rafají ve prospěch svých bohatých pánů.

Zemanův výrok o negativních deviacích v uvedeném čísle Lidových novin kriticky trhá Martin Zvěřina. V článku "Jak sliboval, tak zopakoval. Miloš Zeman i jako prezident nadbíhá svým voličům" je možné autorovo tendenční úsilí sledovat odstavec od odstavce, ale zmíním se jen o několika nejnápadnějších tricích. Ty se projevují již ve výběru slov: "nadbíhá", "maskoval", "zamlčovat", "populisticky burcuje", "zůstalo jen u slibů", "předhodí negativní objekty", "paranoidní výklad", "parta podnikatelů kolem Zemana", "nasazení náhubku médiím", "Zeman je větší mluvka než jeho předchůdce", "strany rozparcelují zemi", "dohody budou kabinetní, neveřejné".

Pozoruhodný je komentář k Zemanově chvále pracovitosti. Řečnickou otázku "cožak si někdo troufne zpochybňovat práci?" vzápětí sám Zvěřina likviduje následujícím výrokem: "Cožpak takový Eichmann nebyl pracant k pohledání?"

Nepatří-li toto přirovnání k těžkému kalibru hanebné mediální machinace, tak už nevím, co by tam mohlo patřit.

Na titulní straně novin nás zaujme centrální titulek udávající tón celému číslu: "Zeman obsadil Hrad". Slovo "obsadil" se používá nejen ve významu "zaujmout místo", "neumožnit jinému je získat", ale také, jak se dočteme v Slovníku spisovného jazyka českého, "vojensky se zmocnit, zabrat, okupovat". V kontextu Lidových novin to ohlušený čtenář čte jako akt neslučující se s ústavou, jako násilné dobytí, uzurpování.

Na titulní straně je dále úvodník Daniela Kaisera "Chvíle triumfu". Obratný novinář v něm vyjádřil nespokojenost s tím, že Zeman šel při inauguraci svým straníkům příliš vstříc. Nebylo to tedy žádné "holdování lidu na hradě českých králů" (kdyby si autor přečetl v análech, jak vypadalo holdování lidu například při korunovaci Marie Terezie nebo Ferdinanda II., nepovažoval by to za věc hodnou následování ); autor navíc vyslovil obavu, zda prezident nepojme svou funkci jako satisfakci za nepřízeň uplynulých let a zda nebude místo politických cílů sledovat "naplňování lidských potřeb (!) několika lidí, kteří si užívají své velmi pozdní a nečekané odpoledne".

Kaiserovi občas ulítne výraz jako "nepřišli k lizu" nebo "nezvládnutý triumfalismus", ale v propagandistické hantýrce si nijak nelibuje. V tomto listě je to spíš výjimka.

Zato známí již autoři zprávy o přísaze znovu kriticky komentovali výhody, které měli Zemanovi příznivci při zaujímání výhodných míst na nádvoří a u pomníku T. G. Masaryka. Zemanovce označili agramatickou vazbou "VIP věrní".

Prosté lidi, kteří vážili dalekou cestu do Prahy, aby mohli pozdravit svého vítězného kandidáta, reportéři přirovnali k vybraným reprezentantům privilegovaných skupin.

Označit je jednou z nejtrapnějších zkratek světového byznysu má jednoznačně výsměšný, tedy masážní smysl.

Stejnou tendencí se vyznačuje článek na druhé straně, sepsaný Ondřejem Stratilíkem a Michaelou Kabátovou. Autoři téměř jednu třetinu zprávy věnují skupince asi deseti monarchistů, kteří před branou protestovali proti Zemanovi. Tito extrémisté na rozdíl od svých dřívějších provokací na hradčanském nádvoří, kdy na transparentech, křikem i neslušnými gesty posílali demokracii, slušně řečeno, do háje (fuck democracy!), tentokrát opsali ideologické salto: demokracii ztotožnili s monarchií a republiku prohlásili za nedemokratickou. Nad touto sémantickou eskamotáží nezbývá než si nevěřícně zaťukat na čelo.

Reportéři hledali mezi Zemanovými stoupenci někoho, kdo by se jim hodil do propagačního krámu, a našli jednak chytrého komunistu, který se vetřel do autobusu Zemanovy strany, jednak "houfy starších i mladších mužů", kteří "halasí a stále jako by nevěřili nečekané novince jedné z prodavaček: 'Slivovice došla'". Však se nedostatek slivovice octl také v titulku zprávy "Pár set lidí slavilo, slivovice brzy došla". Z toho si každý snadno vyvodí, že šlo o pár neuspokojených pijanů. Myslím, že i s touto zprávou byl šéfredaktor a majitelé novin spokojeni.

Pro úplnost se podívejme ještě na Dopisy redakci. V jednom příspěvku -- v tomto čísle jediném -- se paní Eva Kucová přiznává, že Zemana nevolila, ale že jeho projev na ni zapůsobil celkem kladně. Potom se však energicky začala zastávat novinářů, které Zeman paušálně napadl, a vyjádřila přesvědčení, že "mezi tleskajícími byla valná část těch veřejných činitelů, kteří novinářům nikdy a na nic odpovídat nechtějí, protože pravdu říci nemohou a se lží se již nevystačí."

V tomto čísle novin jistě nemohlo scházet zostuzení těch lidí v sále, kteří vyjádřili potleskem souhlas se Zemanovým útokem proti masmediálním deviantům. Dali tedy slovo někomu jakoby "nestrannému", kdo má na věc "vyvážený" názor.

Budou-li Lidové noviny pokračovat v tomto masážním způsobu uvádění zpráv o Zemanovi, obávám se, že prokáží svým sponzorům medvědí službu. Čtenáři přece jen nejsou tak omezení a primitivní, aby neprokoukli, že se jim někdo snaží vymývat mozek.

0
Vytisknout
22826

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2013