Jak jsem kontroloval v ČSSD, aneb soc. dem. pod nadvládou mrtvých duší

5. 11. 2012 / Jiří Beránek

Kromě toho, že častým námětem Britských listů je kritika české mediální scény, zejména té mainstreamové, jmenovitě Boris Cvek se často věnuje kritice českých parlamentních stran. Naposledy reflektoval svoji situaci zklamaného voliče ODS s tím, že považuje tuto stranu za nereformovatelnou. Chtěl bych obdobně vyjádřit svoje zklamání z ČSSD, jímž jsem byl členem od června 2008 do října 2012, přičemž od října 2010 do ukončení členství jsem byl předsedou obvodní kontrolní komise (OKK) v jedné z pražských obvodních organizací.

Vedle celkem časté kritiky ČSSD z levicových pozic, spočívající v deficitu praktické politiky ČSSD v sociální oblasti, bych ze své pozice doplnil deficit ČSSD v oblasti demokracie, přesněji řečeno demokratické legitimity jejích funkcionářů.

Role mrtvých duší v místní organizaci

V místní organizaci (MO), jímž jsem byl členem, byla totiž situace taková, že pokud by se postupovalo podle Stanov ČSSD, pak její schůze nemohly být usnášeníschopné: z naposledy 58 papírově zapsaných členů se na schůze za příznivých okolností dostavilo 10 členů, přičemž Stanovy požadují přítomnost alespoň 2/5 členů (tj. zde 23 členů), v případě přijímání usnesení a voleb 1/3 členů (tj. zde 20 členů). Zbylé členy MO její předseda (a zároveň místopředseda OVV, člen KVV a místorastosta) vůbec neznal, neboť byli doplněni jiným funkcionářem -- členem OVV, aby vytvářeli bublinu pro tvorbu mandátů; myslím, že gogolovské označení "mrtvé duše" by zde bylo na místě. (MO doznala masivní odchody členů v souvislosti s tím, jak si Miloš Zeman a posléze Jiří Paroubek zakládali vlastní strany: tyto odchody členů a jejich přestupy do těchto stran bylo třeba kompenzovat, pokud váha MO neměla mocensky poklesnout.)

Mrtvé duše coby hájemství funkcionářů

Pokud jsem na tuto situaci upozorňoval, nikdo ji nechtěl řešit: předseda mojí MO odkázal na to, že takto je to běžné všude, a že pokud by členy ČSSD byli pouze lidé účastnící se schůzí, tak by strana neměla 20 000, ale pouze 2000 členů. Pokud jsem o této situaci hovořil s předsedou jiné MO v daném obvodu, který vystupoval slovně opozičně vůči vedení obvodní organizace, ani jeho tato situace nezajímala (i když dlužno říci, že v jeho MO živí členové převažovali), údajně proto, že by řešení situace podle Stanov poškodila obvodní organizaci v rámci celé Prahy. Pochopil jsem proto, že u funkcionářů obvodní organizace podporu nezískám, maximálně by mě využili jako užitečného idiota v jejich mocenské hře a koneckonců oni z tohoto systému těží, takže kapři si svůj rybník nevypustí.

Reakce členské základny

Obrátil jsem se proto jednak na prosté členy své MO, které jsem považoval za slušné lidi. Zejména jsem operoval s nápadem, zda by se nechtěli podílet na založení nové MO, resp. na obnovení činnosti v nesouladu se Stanovami rozpuštěné MO (k založení MO je třeba minimálně 5 členů). Kromě jednoho člena se však tato představa nesetkala s porozuměním.

Snažil jsem se posléze získat podporu od fyzicky přítomných členů v rámci stávající MO, ale nebyla nijak valná, zejména asi i z toho důvodu, jak se trefně vyjádřil další nově přijatý člen, když jsem se ho v této souvislosti ptal na jeho názor na iniciativu Živá soc.dem. (viz http://www.zivasocdem.cz/index.html): " Co se týká Živé demokracie, ten koncept znám, četl jsem o něm dříve v Pražských listech. Mám jen obavu, že lidé, co za tím stojí, to nemyslí úplně vážně. Navíc mám obavu, že především nové principy ohledně fungování MO by celý systém položily."

Základní role kontrolní komise: zamezit kontrolování

Konečně některá porušení Stanov jsem se snažil řešit v rámci obvodní kontrolní komise, které jsem předsedal. Hned úvodem bych však chtěl k tomuto bodu objasnit, že kontrolní komise byla ustavena takovým způsobem a za takovým účelem, aby nic relevantního nekontrolovala. Zatímco v minulém funkčním období bylo tohoto postulátu dosaženo očividně tím, že předsedkyní OKK byla manželka předsedy Obvodního výkonného výboru (OVV), v tomto funkčním období spočívala pojistka v něčem jiném: jako člen kontrolní komise byl zvolen radní za ČSSD a předseda finančního výboru v radniční koalici, kde ODS je pro ČSSD silnějším bratrem, shodou okolností levicový developer. (Již zpočátku se mi zdálo jeho krédo, že "zákony je třeba ohnout" poněkud kontroverzní, ale při dobré vůli by mohl někdo uznat, že pro správnou věc lze udělat mnohé. Také jsem se podivoval nad tím, že jsem tohoto přítele nikde neviděl v předvolební kampani v komunálních volbách, načež jsem dostal odpověď od předsedy MO, že on ale dal na kampaň 100 000 Kč, čímž kompenzoval svoji neúčast.)

Postupně jsem si uvědomil, že ač Stanovy toto nevylučují, jedná se vlastně o střet zájmů: převedeno do velké politiky, je to jako kdyby člen vlády byl zároveň členem Nejvyššího kontrolního úřadu.

Přestože tedy zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že kontrolní komise bude něco kontrolovat, záhy se stala předmětem útoku ze strany předsedy OVV. Zastoupení v OKK bylo takové, že každá ze čtyř MO v obvodu měla v ní svého člena, pouze MO 03 vzhledem ke své "početnosti" měla členy dva, jímž jsem byl já jako předseda a přítel radní. Obvodní organizaci ovládali MO 01 a MO 03 (MO 04 byla později zrušena v důsledku odchodu členů) a MO 02 byla v mocenské opozici (měla pouze 2 členy v desetičlenném OVV a žádné zastoupení na radnici). Proto zřejmě předseda OVV (z MO 01) vykazoval člena OKK za MO 02 ze schůze OVV, což samozřejmě bylo v rozporu se Stanovami, protože člen OKK má právo účasti na schůzi organizace stejné nebo nižší úrovně. Měl jsem tedy na výběr: buď vyhovím požadavku předsedy OVV (a v jeho zákrytu předsedy své MO 03 a zároveň místopředsedy OVV), nebo se budu řídit podle Stanov a vykazovaného člena OKK se zastanu. Vybral jsem si druhou možnost a svoje stanovisko jsem si nechal potvrdit od Krajské kontrolní komise (KKK) a následně k tomu OKK přijala usnesení, kde ještě vytkla OVV a mojí MO na můj popud nedostatky v dokumentaci apod.

Dále již nastalo všeobecné zděšení, protože jsem sice vedení OVV tímto dotlačil ke změně postoje, ale byl jsem na schůzi své MO považován za tzv. Nestbeschmutzera (což jest ten, kdo kálí do vlastního hnízda) a byla zde kladena otázka mé loajality k MO. (Na což jsem odpovídal něco v tom směru, že mám odpovědnost za celý obvod.)

Mrtvé duše vs. předseda OVV: jde-li o moc, mrtvé duše zázračně ožívají

Další vyhrocená situace pak nastala v závěru dvouletého funkčního období, kdy předseda OVV zpochybňoval přijetí nových 11 členů do předtím nově ustavené šestičlenné MO 05. Navštívil totiž schůzi této MO, kde přijatí členové nebyli podle jeho tvrzení fyzicky přítomni (což ale nemohl nijak dokázat, neb se ani nepodepsal na jejich prezenční listinu); následně pod jeho vlivem OVV přijal usnesení o nevzniknutí řádného členství těmto členům. Následně tato MO přijala své usnesení, podpořené čestným prohlášením členů, že na schůzi byli přítomni, a členství jim tudíž vzniklo. Obvodní tajemnici bylo podle jejích slov naznačeno z KVV, že pokud tito členové nebudou přijati, nemusí již chodit do práce.

Byla to akce jednoho člena OVV, kterého bych nazval "dodavatel mrtvých duší" ve spojení se zájmem funkcionářů z KVV. V tomto případě -- snažil jsem se být objektivní jak jen to šlo -- OKK potvrdila ne sice porušení Stanov, ale jiných závazných dokumentů ČSSD pro přijímání nových členů. V tomto případě tedy OKK jakoby vyhověla předsedovi OVV, ale zde opět šlo především o zastoupení na obvodní konferenci (OK), protože "dodavatel mrtvých duší" hodlal na OK kandidovat proti předsedovi OVV, a tím by tak narušil mocenské souručenství předsedy OVV (z MO 01) a předsedy MO 03. Za tím účelem si vyjednal podporu u předsedy MO 02 a své lidi měl v MO 05. (Podle posledních zpráv mu však tento tah nevyšel, protože předseda MO 02 nakonec podpořil stávajícího předsedu OVV výměnou za svoje členství v OVV.)

Mrtvé duše pro obvodní konferenci neexistují

Protože však OKK za dobu funkčního období, kdy jsem byl předsedou, nepřijala formální usnesení k mrtvým duším, resp. k neusnášeníschopnosti schůzí MO, považoval jsem to za dluh a zmínil jsem tento problém (vedle přehledu dalších porušení Stanov ČSSD ad. závazných dokumentů) ve zprávě OKK, kterou jsem připravil pro obvodní konferenci. A zde již zafungovala pojistka: členové komise se postavili proti takové zprávě. Přítel radní developer popuzeně vykřikoval, že pokud takovou zprávu přednesu, vystoupí na konferenci proti ní. Stejným hlasem mluvil i člen za MO 02; podle známého pravidla, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, to byl stejný přítel, kterého jsem se kdysi zastal proti předsedovi OVV. Na jeho omluvu snad mohu uvést to, že přítel developer jej zaměstnal v jedné ze svých firem, takže on byl vlastně pouze loajální ke svému zaměstnavateli. Zprávu přepracovat mi doporučil i zbývající přítel - člen z MO 01 (který se schůzí účastnil jinak velice sporadicky).

Svým přátelům jsem však nemohl při nejlepší vůli vyhovět, neboť již následující den jsem oznámil předsedovi MO svoje vystoupení z ČSSD. (Tímto se tedy ani nenaplnila predikce přítele radního, kdy v reakci na můj dotaz, zda mám zprávu distribuovat písemně mezi delegáty, moudře prorokoval: "jenom přečteš zprávu za pět minut a půjdeš do prdele!". Beru to totiž tak, že jsem z těchto končin naopak vyšel.)

ČSSD jako svár ideálů s realitou?

Nerad bych svoji zkušenost příliš generalizoval, neboť jsem si vědom toho, že v ČSSD zůstává několik slušných lidí, kteří se do žádných funkcí nehrnou, ale dělají naopak mravenčí potřebnou práci typu roznášení předvolebních letáků apod. Znám např. jednu zakládající členku ČSSD při obnovení strany v r. 1989, která nikdy nebyla v žádné funkci, a říká, že je ve straně pro ideu sociální demokracie. Existuje ale ještě reálně něco takového?

Na druhé straně mám celkem pochopení pro výrok jednoho levicového novináře (jehož nechci jmenovat, aby třeba neměl potíže se svým zaměstnavatelem -- levicovým deníkem Právo): "ČSSD je od toho, aby změny zdola zablokovala. To je princip Socialistické internacionály."

0
Vytisknout
5301

Diskuse

Obsah vydání | 7. 11. 2012