Gobseck lepší televize aneb drama českého rozhlasu, které stojí za slyšení I.

16. 11. 2011 / Bohuslav Binka

Honoré de Balzac, Gobseck

Naši sérii připomenutí rozhlasových her z archivu Českého rozhlasu začínáme Hasencleverovou dramatizací Balzacova románu Gobseck, kterou upravil a režíroval Miloslav Jareš. Čím je tato rozhlasová hra výjimečná a proč si po téměř čtyřiceti letech zaslouží naši pozornost?

I.

V první řadě Balzacovou schopností vystihnout a sugestivně ukázat patologické rysy principu, který se už dávno -- i když v poněkud příjemnější podobě -- stal základním stavebním prvkem společnosti, ve které žijeme.

Začněme však odbočkou. Středoškolské příručky literatury Balzaca často uvádějí jako zakladatele realistické prózy, ovšem to je matoucí zjednodušení. Balzac je totiž realista svého druhu. Zajímá ho realita, ale pozoruje ji přes bizarní zvětšovací sklíčko, které dokáže charakterové vady vybraných lidských typů zvětšit do podoby smyslově velmi názorných, ale realitě neodpovídajících monster. Gobseck milující moc ve formě peněz je právě takovou démonickou zvětšeninou. Je typicky balzacovským zobrazením principu (dle Balzaca zrůdného) peníze jsou moc, a proto mají být na prvním místě. Balzac se ovšem, věrný svému způsobu polemiky, s tímto principem nevyrovnává žádným filosofujícím traktátem. Na místo argumentů prostě ukazuje svoji představu lidského ztělesnění principu v panu Gobseckovi a Gobseckovu zrůdnost chápe jako dostatečný argument.

Nafouknout nenáviděný princip do podoby emocionálně odpudivé figury není příliš věrohodný způsob argumentace. Na druhou stranu se právě v případě monstrózní podoby Gobsecka Balzac strefil takřka dokonale.

Samozřejmě, že figurka žijící v zahnívajícím pokoji nad neskutečnými poklady neztratila nic ze své nepravděpodobnosti, ale princip -- peníze jsou moc a stojí na prvním místě -- se stal jedním z mála univerzálních měřítek naší doby.

Zní nám skutečně tak cize Gobseckův výkřik prozkoumejme vesmír, i tam budou zlaté poklady nebo předsmrtná radost s pohřbu protože i tam dole budou jistě zlaté žíly a drahokamy, uvážíme-li co vše se v posledních desetiletích stalo obětí komercionalizace? Sport, který ve svých horních patrech neuchovává z původních idejí téměř nic, ale platí se v nehorázných sumách? Umění, ve kterém hledání nahrazuje marketing, či nejintimnější vztahy, ve kterých se stále častěji uzavírají předsvatební smlouvy? Univerzity stále pečlivěji propočítávající, které že pravdy jsou finančně nosné?

Ale nechme mluvit samotného Gobsecka:

G: Mé zlato protéká obrovskými cévami (světa) -- já jsem pánem, já jsem srdcem -- vkládám se do jejich snů -- pootevři okno, slyšíš, hudba, hýří se, pije se šampaňské -- kdyby Ti tam věděli, že já tu sedím -- svírám je pevně v železných kleštích!

A až zemřete? Jednou zfendují i Vás, smrt bude exekutorem.

G: Nemohu zemřít! Já si mohu nesmrtelnost zaplatit. Podplatím smrt pruty zlata. Mám tolik zlata mezi lidmi, že nemohou beze mne žít. Pokud existují dluhy a směnky je lidstvo ke mně připoutáno. Kdybych se zkroutil v křečích vyvstane na nebi obruba mé čapky. ... Jsem bohatší než věčnost.

Nejsou Balzacem popsané Gobseckovy zrůdnosti a šílenství přesvědčivé a nepřipomínají nám něco z mentality dnešní doby?

Balzac navíc domýšlí Gobsecka do důsledků. Uctívání moci, kterou mu dodávají peníze, jej přivádí k absolutnímu, neodstíněnému chladu vůči všem lidem, včetně nejbližšího notáře Dervilla. (Nemluvě o dceři, kterou sám prodal jako otrokyni do nevěstince.) Chceš moc peněz? Prosím, ale připrav se na to, že lidé pro Tebe budou jen prostředkem a nikdy cílem. Jistě(!), ale budeš sám bez ohledu na počet osob připravených Ti sloužit.

II.

Balzacova výjimečnost by však sama o sobě na dobrou hru nestačila. Rozhlasová hra Gobseck však měla štěstí také na dramaturga, režiséra i představitele hlavních rolí.

Čímž se dostáváme ke druhé odbočce. Z důvodů přiblížených na začátku naší recenze nestačí k věrnému popisu Balzaca věrnost vyjádřeným idejím, ději a postavám. Snad ještě důležitější je zachování oné sugestivní, démonické atmosféry vybraných scén. A to se expresionistovi Hasencleverovi i režiséru Jarešovi rozhodně podařilo.

Nejlepší, stejně jako u Balzaca, jsou scény s Gobseckem. Gobseck je démonický tím, co říká. Jako příklad uveďme již zmíněné líčení vlastní nesmrtelnosti -- "kdybych se zkroutil v křečích, vyvstane na nebi obruba mé čapky", či scénu, ve které vraždí svoji dceru a hraběnku Restaud "jsou dole, strojí se, líčí, dámy zatoužily po mých pokladech, pojedeme na dostihy, můj synu". Démonický je ovšem i způsob jakým hovoří -- a ze Šmeralovy dikce "může být" v několika scénách skutečně mrazí. Démonická zůstává i psychologie postavy, onen absolutní, neodstíněný chlad vůči všem lidem a na druhé straně běsnící oslava moci peněz.

Stejně působivou atmosféru dokáží autoři vyvolat i u několika scén bez Gobsecka. Umírající hrabě Restaud, který se přestal mýt, zapáchá a ve snaze o dokonalou proměnu v Gobsecka šílí (to, co unese Gobseck, neunese každý!), je velmi balzakovský. Dramatizace je tedy svým stylem vyprávění i atmosférou velmi věrná.

Navíc je hra pozoruhodná i hereckými výkony. V první řadě musíme vyzdvihnout Vladimíra Šmerala v roli Gobsecka. Gobseck není pamfletově komická postava, jakou je například Moliérův Harpagon. Od herce vyžaduje velké množství odlišných poloh. Všechny, od tajně blaženého kochání se vlastní mocí přes lidský chlad po maniakální touhu naposledy zvítězit, zvládl Vladimír Šmeral mimořádně dobře.

Výborný výkon podává i František Němec jako Maxime de Trailles nebo Bořivoj Navrátil jako notář Derville.

Co říci závěrem? Stejně jako u mnoha dalších rozhlasových her stojí Gobseck určitě za to, nechat některý večer vypnutou televizi a poslechnout si raději skutečné drama. Drama, na které u Viewegha, Vorla či Hřebejka stále marně čekám.

Údaje o dramatu: Gobseck (dramatický přepis románu Honoré de Balzaca); autor Walter Hasenclever (1922); překlad, rozhlasová úprava a režie Miloslav Jareš; natočeno v roce 1970.

Vybrané pasáže a knihy o Balzacově díle, které stojí za přečtení:

AUERBACH, E. Mimesis. Vyd. 1. Praha : Mladá fronta, 1968. ISBN neuvedeno.

Hunt, H. Honoré de Balzac's Comédie Humaine. London : Athlone Press, 1959. ISBN neuvedeno.

Oliver, E. J. Balzac -- The European. Vyd. 1. London : Sheed and Ward, 1959. ISBN neuvedeno.

Zweig, S. Balzac. Vyd. 1. (nedokončené dílo). London : Cassell, 1947. ISBN neuvedeno.

Odkaz k nekomerčnímu stažení zcela v balzacovském duchu: ZDE

0
Vytisknout
3478

Diskuse

Obsah vydání | 18. 11. 2011