Když prezident nechtěně říká pravdu

18. 11. 2011 / Jiří Baťa

Česko si připomnělo výročí studentských demonstrací 17. listopadu v letech 1939 a 1989. Václav Klaus toho dne přišel dopoledne položit kytici k památníku 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze v doprovodu premiéra Petra Nečase a předsedkyněPoslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. Prezident zde pronesl slavnostní projev.

Tomu jsem samozřejmě přítomen nebyl (byl jsem přítomen jiné akce stejného zaměření a významu v Olomouci), nicméně z toho, co přinášejí média o proslovu Václava Klause si lze učinit dostatečně fundovaný názor na obsahu jeho slov. Jen ve stručnosti zmíním několik pozoruhodných slov, které dokazují jak charakter autora, tak charakter jeho myšlenkových pochodů a cílů v pohledu na realitu. Ty dokazují, jak a kam spěje jeho politické vládnutí a celá společnost.

Tak především V. Klaus ve svém projevu k občanům sdělil, že transformace české společnosti po roce 1989 byla úspěšná a dodal, že nespokojenost k demokracii patří. Pic ho a je to venku! Jeho transformace byla úplně, ale úplně k jeho spokojenosti úspěšná. Vždyť ne nadarmo se angažoval v kuponové privatizaci, ne zbytečně se stal vynálezcem tunelování či zakladatelem ODS! .

Velmi racionálně zhodnotil činnost polistopadových garnitur když prohlásil, že : "Náš úkol byl ne zajistit každému štěstí a bohatství, náš úkol byl změnit politický, ekonomický, sociální systém z komunismu v něco docela jiného a to se stoprocentně podařilo," uvedl prezident a dodal, že nespokojenost patří k lidské povaze. K tomu lze jen rovněž dodat, že jeho slova jsou nezměrně pravdivá. Štěstí a bohatství totiž skutečně není určeno všem, ale jen "vyvoleným" či "úspěšným", mezi které se samozřejmě sám počítá, politický systém, velkoryse zvaný demokracie, si titíž šťastlivci či vyvolení skutečně upravili k obrazu svému, ekonomii přivedli zcela bezostyšně na buben a sociální systém pohřbili již počátkem devadesátých let. Poslední léta jej pak jen intenzivně zakopávají hodně hluboko a vrší na něj silně udusaný rov. Z paradoxně a tvrdohlavě pojmenovávaného neexistujícího komunismu učinili prosperující nedemokratické kapitalistické zřízení, režim, který jde proti zájmům občanů této země, proti jejich životní úrovni. Nutno přiznat, že to se jim skutečně stoprocentně podařilo. Že ovšem bude V. Klaus až tak upřímný, je překvapující, byť bych jeho slova nazval spíše drzostí a arogancí vzhledem k realitě stavu současné společnosti. A nebyl by to ani Klaus, aby evidentní nespokojenost občanů s politikou současné vlády, uznale a hlavně kulantně omluvil jistým lidským faktorem, že nespokojenost patří k lidské povaze. .

"Kdyby byli všichni se vším spokojeni, tak svět končí, protože by nebyla sebemenší motivace něco dělat", dodal. Jeden z občanů mu pak, jako svůj nesouhlas s jeho tvrzením, svou nespokojenost přišel na Národní třídu předvést osobně. Mával transparenty "20 let demokratických zlodějů" a "Rozkradení republiky Klausem" a na hlavu státu pořvával "Hanba". Chtělo by se říci, tak to bychom s tou nespokojeností občanů měli, můžeme jet dál, jenže nemohu než panu prezidentovi sdělit, že i tentokrát má, bohužel, pravdu. Jestliže konstatuje, že "kdyby byli všichni se vším spokojeni, nebyla by sebemenší motivace něco dělat" pak se ptám, zda onu nespokojenost vztahuje i na sebe. Vždyť on by de facto mohl být skutečně spokojen, jak vyplývá z jeho kladného hodnocení polistopadového období. Dokonce stoprocentně! Že by byl pan prezident až tak skromný, tedy, že by k úplné spokojenosti měl ještě tak daleko, když je tak činorodý (zřejmě proto, aby svět neskončil, má ještě před sebou hodně cílů) potřebný, že si za pět prstů opatřuje i protokolární chilské pero? Ba ne, to není ten pravý důvod, spokojen pan prezident nebude, pokud živ bude . A to přesto, že nás o tom dost emotivně přesvědčuje, ale zřejmě to myslí jen všeobecně. O jeho činorodosti nás další léta o tom jistě přesvědčí. Jsem poněkud bezradný, zda mám být s jeho spokojeností také spokojen, nebo jak nám V. Klaus radí, být nespokojen, protože bych neměl sebemenší motivaci. A to bych nerad. .

Pane prezidente, tímto Vám sděluji, že na Vaši radu odmítám být spokojen a konstatuji, že opravdu spokojen nejsem. Ani s Vámi, ani s vládou a s celou politikou, která vede naši republiku do pekel. S odpovědí na můj vzkaz si nedělejte starosti! .

0
Vytisknout
6789

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2011